Laskavý divák promine

Český pětidílný televizní historický seriál věnující se životním osudům významného českého literáta 19. století Jana Nerudy (1834-1891). Jednoho z našich nejlepších básníků v jeho mladém věku více než přesvědčivým způsobem herecky ztvárnil V. Dlouhý, zatímco v závěrečném dílu tohoto historického cyklu včetně role velmi působivého vypravěče s originální, přímou komunikací s divákem, jehož oslovoval adjektivem ´laskavý´, zazářil I. Racek. Seriál J. Dudka vypráví zejména o Nerudových milostných vztazích, přičemž v úvodním dílu se jako mladý neznámý básník uchází o slečnu Annu Holinovou (E. Horká), zatímco ve druhém díle je zobrazen jeho složitý vztah ke Karolíně Světlé (J. Preissová), jenž zůstal pouze na intelektuální úrovni. Je nutno podotknout, že v prvních dvou dílech je Nerudovo chování silně ovlivněno jeho mladickou bujarostí a snahou se předvést před společností, což mohlo u nejednoho diváka způsobit, že mladého Nerudu vnímal jako hulváta a nevychovance. V pozdějším věku však léty a zkušenostmi nabitá moudrost a pokora toto nelichotivé chování zcela potlačila. Třetí díl se věnuje jeho lásce k mladičké Terezii Marii Macháčkové (velmi půvabná K. Trojanová), dceři bohatého továrníka, jež však kvůli dívčině nešťastnému skonu zůstala nenaplněna. Nerudova literární a politická činnost byla nejvíce přiblížena ve čtvrté části, v níž se představilo mnoho tehdejších vedoucích osobností českého národa a v níž musel redaktor Národních listů bojovat proti pošpinění svého jména. Závěrečný díl zobrazuje Nerudovo milostné vzplanutí v pokročilém věku ke své příbuzné z venkova Aničce (L. Vlasáková), ani tento vztah však nedošel naplnění, zejména kvůli vysokému věkovému rozdílu obou milenců. Z vedlejších postav mohu snad připomenout jeho kolegy v redakci V. Hálka (I. Trojan), vegetariána K. Sladkovského (J. Schmitzer), šéfredaktora a zakladatele Národních listů J. Grégra (L. Frej), Vávru (P. Trávníček), J. Baráka (J. Šťastný) či kontroverzního K. Sabinu (P. Zedníček). Mezi jeho největší přátele patřili A. V. Šembera v podání O. Vetchého a J. Arbes (V. Beneš). Domácí ošetřovatelku Haralíkovou v Nerudově kmetském věku hrála Z. Bydžovská a Nerudovu matku, s níž léta společně žil, ztvárnila V. Kubánková. Jeden z nejdůležitějších prvků v působivosti tohoto vynikajícího seriálu je častý a procítěný přednes mistrových překrásných lyrických veršů vznášejících se jakoby nad příběhem a to z něho činí mimořádně poetickou záležitost a v mých očích jeden z nejpovedenějších seriálů 90. let. (03.10.2017)

5/5 Obrazy ze života Jana Nerudy patří mezi to nejlepší, co vyprodukovala Česká televize 90. let. Ve výjimečné shodě se potkali dva zasloužilí rutinéři z éry předchozí a oživili společnými silami čítankové osudy z redakčního okruhu Národních listů. Koncept rámovaný vyprávěním staršího Nerudy (již padesátiletého, považte!) a vzpomínkami, ve kterých hlavní roli hraje Vladimír Dlouhý, funguje výborně. Hravým způsobem se zde snoubí osobní peripetie na poli milostném s těmi literárními. Sledujeme počátky vztahu s Annou Holinovou, epické drama s Karolinou Světlou, se sestrami Macháčkovími i Annou Tichou. Výjimku nabízí epizoda Listy důvěrné líčící kauzu s "vídeňským Čechem" Šemberou a odsouzení "zrádce národa" Sabiny. Klasicky je s podivem, že seriál chybí na DVD a nebýt ČT 3, byl by seriál zasunut kamsi do propadliště dějin. (12.11.2020)

České 19. století zrovna nevyhledávám, spíš naopak. Přesto mě tento seriál opravdu bavil, samozřejmě díky Vladimíru Dlouhému, jehož výkon je opravdu nezapomenutelný. Skvělé dialogy, výborně vytvořené prostředí. Škoda, že Česká televize stále upřednostňuje opakování poněkud jiných seriálů, popř. pseudovtipných příběhů s Miroslavem Donutilem. (28.02.2013)

Jeden z nejlepších životopisných filmů, co jsem kdy viděl. 1)  Je to očividně věc koncepce. Za čtyřnásobek délky běžného celovečerního filmu se toho samozřejmě stihne probrat daleko více. Scenárista Ivo Pelant se rozumně věnoval především Nerudovým milostným vztahům a ostatního si všímal jen tak jakoby bokem. Na přesvědčivosti výpovědi to neubralo, naopak, Neruda je tu představen velmi lidsky a pochopitelně._____ 2)  Občasné politické štulce byly milé._____ 3)  Výstižné jsou i ukázky z díla, které názorně ilustrují a komentují probíhající děj._____ 4)  Vynikající 36letý Vladimír Dlouhý v té době už dosahoval hereckého mistrovství. V 64letém Ilju Rackovi našel rovněž vynikajícího partnera ať pokud jde o herectví, tak i kupodivu podobným vzhledem._____ 5)  Výstižný podrobný koment: Schlierkamp*****. (24.09.2021)

Schopnost vnímat klasiky českého devatenáctého století jako živé lidi s jejich slabšími i silnějšími stránkami a objevovat v jejich vcelku všedních životech prvky nadčasového a velkého poetikou všedního dne byla vždy vzácná. Dnes je endemitní. Kvinteptych ze života jednoho z největších Čechů, muže, který za svého života byl více ctěn jako novinář, ale sám sebe považoval za básníka, patří do této nečetné série pozitivních výjimek. Důkladná znalost dobových fakt, chválabohu nešetrná důslednost v pojetí výpravy, ale i schopnost nadhledu z tohoto volného cyklu televizních inscenací dotvářejí poutavý celek pěti sond do básníkova života. Neméně výstižně i průhled do české společnosti druhé poloviny devatenáctého století. Důvěrnost kamery pracující s velkým detailem i brilantní výkon Ilji Racka (svou suverenitou připomíná tehdy mladšího, ale neméně strhujícího Václava Vosku roku Pražského jara) jako průvodce dotvářejí neobyčejně působivé dílo nedoceňovaného dalšího velikána české režie poslední čtvrtiny dvacátého století Jaroslava Dudka. Nadčasová nadčeskost češství - tak lze asi nejvýstižněji shrnout nadčasovost vlídné nerudovské sebeironie VÁŽENÉHO DIVÁKA pro připraveného diváka všech generací. Zbývá jediné a všetečné: proč tento příběh již dávno nebyl zdigitalizován a z jakých důvodů - pokud to stačím sledovat - není alespoň opakován? O mores, o tempora! (15.02.2008)