Neporazitelný II: Poslední zůstává

Fantastické 90minutové demo jednoho z největších současných řezníků, v té době ještě neznámého Scotta Adkinse (M. J. White v titulní roli je taky hodně schopný a namakaný bijec, ale ten zde bohužel nemá tolik prostoru se pořádně předvést). Jinak příběh točící se okolo nespravedlivě odsouzeného profesionálního boxera je samozřejmě jedno velké klišé (ale v rámci vězeňských zápasnických béček funguje dostatečně), ovšem akce (v podstatě jediné zásadní lákadlo filmu) výborná - precizně nasnímaná, choreograficky vypiplaná a i dobře ozvučená. Snad jen ten finální souboj nemusel být odbyt tak rychle... 70 % (31.08.2009)

Dámy (snad) prominou, pánové (určitě) pochopí, ale tohle je kurevský nářez. Už ze začátku mi bylo jasné, že po stránce příběhové od toho nelze moc čekat, stejně jako po scenáristické stránce je to jasná linie, která nikde nevybočuje, a vy bezpečně víte, co se stane. Ale koho to zajímá, když je tady (téměř) dokonalá bojová choreografie! Dělal jsem bojová umění pět let, a proto jsem ocenil, že zas tak moc "chyb" tam nebylo (např. že lze kop chytit či vykrýt rukou). Ano, občas jsem to tam zahlédl, ale naštěstí tohle bylo v únosné míře. Ale zbytek choreografie - smekám. A smekám i před herci. Scott Adkins je neskutečný "bad ass motherfucker", který je rozhodně důstojným soupeřem pro Michaela Jaie Whitea, na kterém je vidět, že umí. Líbilo se mi, jak zpočátku byl boxer, ale pak si uvědomil, že jen pěsti na Boyku nebudou stačit… Upřímně jsem žasl, co (speciálně) Adkins dokáže, protože některé ty kopy, to jsem ještě neviděl. S ním bych se rozhodně nechtěl dostat do konfliktu, natož do ringu… :-) Zkrátka a jednoduše, pokud chcete film, kde si parádně odpočinete, tak Undisputed II: Last Man Standing je skvělá volba. A zaručuju vám, že po zhlédnutí vám hladina testosteronu v krvi stoupne minimálně dvojnásob. 90 %. (28.09.2010)

Nářez. Béčkový paskvil všech žánrových klišé, které jsou nejen zábavné podané, ale působí v "příběhu" úplně nenásilně. Jenom jedno vězení, které je pro dva ubercool bijce malé. Sice je to námětem zapadlé někde v dobách Krvavého sportu, přesto je to vynikající žánrová záležitost. Audiovizuální souhra obrazu a zvuku během tréninkových montáží a samotných zápasů je prostě k nezaplacení. Stějně jako to, co předvádí titulní Michael Jai White a Scott Adkins, kteří svými železnými pěstmi předvádí jedny z nejlépe natočených soubojů v ringu, co jsem viděl. Italský hřebec promine ;) (27.10.2009)

Základní struktura filmu. Kolikrát jsme něco podobného jen viděli?? Mockrát. Ovšem zde je spousta drobností, které Neporazitelného 2 od ostatních přeci jenom odlišují. Zaprvé: Forma. Stejně jako souboje totiž ve filmu upoutávají vztahy a vývoj hlavního hrdiny. Zadruhé: Souboje. I když jsou očividně zaměřené na efekt, jsou mistrně zvládnuté. Choreografie si může podat ruku s filmem Ong-Bak, či Tom Yum Goong. Vše se odvíjí samozřejmě od fyzické připravenosti bojovníků. Všichni fighteři, které ve filmu uvidíte, jsou (co se vzhledu týče) lepší než 99% všech kulturistů, místo trapézů a zad mají Krkonoše a místo břicha valchy. Zároveň jsou však hbití, ohební a jejich sportovní průprava jim umožňuje používat techniky z kategorie Tony Jaa (Scott Adkins předvádí opravdu neskutečné věci a působí jako totální šrotovací mašina). Zatřetí: Melancholie, city. Působivé zakomponování asi tří dojemných scén (oblékání bezvládného Chamberse visícího u sloupu nemá chybu). Začtvrté: hudba. Parádní soundtrack, po kterém se sháním už teď. Nathaniel Dawkins a jeho titulková Bring It On je třešničkou na lahodném dortu. Prozatím nejlepší arénový akční film 21. století! (23.06.2007)

zatímco trojka je čistokrevné, upřímné a na nic si nehrající béčko, druhý díl se místy snaží působit zbytečně důležitě (rozhovory se staříkem), což mu při tom béčkovém námětu rozhodně nesvědčí.. dvojka rovněž nenabídne zdaleka takovou porci soubojů jako následující díl.. namísto toho je v ní příliš mnoho vaty a prázdného kecání, díky čemuž film působí i při tak krátké stopáži trochu nudným a zdlouhavým dojmem.. (24.03.2012)