Pouta

Zdlouhavá stopáž a má neutěšená zvědavost z neukončených individuálních příběhů. To je to, co mě brzdí v plném počtu. Trocha té psychologie v českém filmu 21. století, pro někoho možná s tuctovým tématem, na mě zapůsobila perfektně. Nádherně zobrazená (ne)upřímnost doby, ve které tito spoutaní lidé žijí. Každý je spoutaný po svém. Když to řeknu po stbácku " Každej má, co si vybere...". Film plný neupřímných a bezpáteřních postav. Všudypřítomná faleš a podvod ve všech směrech, rodinná, profesní i přátelská, možná jediná Klára, ta zde má zastupovat onu hledanou upřímnost. Upřímnost v době nedobrovolných činů. Těžký úkol. On vlastně i Stbák je jen zaměstnanec, a může mu z té jeho práce občas rupnout v kouli. Závodní lékař evidentně nepomůže, natož zlepšovák s pytlíkem či groteskně jednoduchý kolega, tak je potřeba začít přemýšlet. Kde hledat inspiraci? Třeba u majora s manýry mafiánského bose, který si rád a s nostalgií zavzpomíná na 50 léta (Kaiser výbornej) Antonín také začíná přemýšlet, je si jistý svou nadřazeností a mocí nad lidmi kolem něj, ovšem je tu jeden, nad kterým moc nemá, tedy až do chvíle, kdy upustí svůj služební průkaz. Upřímnost se nakonec dostavuje a má spoustu podob, nejen slovní. Radim Špaček chtěl možná dokázat, že i herci, jež se zaprodali do novodobého moru umělohmotných seriálů, dokáží hrát, nejen vydělávat. Nepochybně to dokázal. Velmi slušný scénář, precizní snímání kamery a neméně zdařilá režie. To jsou základy všeho, co dělá film jiným. Skvostná hudba doplňuje stupňující se atmosféru naprosto dokonale. Titulky v doprovodu songu od WWW jsou jedny z mála, které si vychutnám až dokonce, neb hudba oné formace mě provází již 15 let a texty Lubomíra Typlta mi hlavě lítají ze strany na stranu v podstatě denně, i proto si dovolím.... "jsem prach a v prach se i obrátím, nemám víru aspoň jí neztratím...." Novodobý, český film, může ve světě konkurovat, což je pro mě výborná zpráva. (21.08.2013)

Působivý film, jak rána do hlavy telefonním seznamem, temný a silný, k zblití pravdivý příběh o marném závidění vztahu, o lásce ani nemluvě. Absolutorium i kvůli POUTAvým STBákům ze života. Pro šťastnou mladou generaci, narozenou už ve svobodné zemi, jsou to ovšem nepřenositelné zkušenosti. Nicméně ta doba slouží v příběhu k orámovaní pocitů, které už jsou sdělitelné i mladším lidem. Závist tě zadusí... I já jsem kdysi záviděl lásku, ale protože jsem stále ještě tady, tak asi ne tak z hloubi srdce jako Antonín. Naštěstí. Nebo bohužel? No nic, nějak jsem se rozkecal a láska nikde... budu si muset šáhnout do kapsy a zadejchat si do pytlíku... (28.12.2012)

Tak tohle byl pěkný nápor na psychiku diváka v českém filmu poměrně ojedinělý. Mapovat 80 léta přes státní bezpečnost je velmi neotřelý přístup. Antonín je příslušník státní bezpečnosti s hodností poručíka. Je to arogantní povýšenec a na první pohled velmi nesympatický muž vykonávající chladně a se strojovou přesností výslechy a sledování podvratných živlů. Hluboce s těmito lidmi pohrdá a nejsou pro něj nic víc než kus hadru, který on musí štítivě vymáchat a zbavit nečistot. Jsou pro něj jako nemoc kterou on léčí. Film ukazuje, že "estébáci" byli taky jenom lidi z masa a kostí, kteří měli svůj rodinný život a "lidské" stránky. Vzbuzovali strach a respekt jen co se ve svých nemožných hadrech zjevili někde na veřejnosti. A tenhle film je v žádném případě nepolidštuje a ani z nich nevytváří karikatury, ale spíše pozoruje jejich práci, kterou divákovi přibližuje velmi realistickým a syrovým způsobem pro diváka tolik atraktivním. Ondřej Malý v hlavní roli je sice nevelký postavou, ale o to větší je herec a jeho mrazivé ztvárnění stěžejního "estébáka" Antonína rozcupuje divákovi duši na nejmenší kousky. Jeho mrazivá postava je dokonalým středobodem vyprávění. Kdykoliv byl na scéně byl film maximálně znepokojivý a uhrančivý. Tím nechci tvrdit, že scény bez něj nebyly nijak zajímavé, ale jeho herecký výkon je natolik pozoruhodný, že by měl za něj získat ocenění. Z vedlejších rolí zaujme neobvykle obsazený Oldřich Kaiser v roli nadřízeného majora STB jehož postava měla tendenci vykazovat lidské stránky vzdáleně připomínající cit. Mezi méně známými tvářemi nepůsobil nijak rušivě. Ostatní herci se svých rolí zhostili velmi zodpovědně. Vykreslení atmosféry 80 let je dokonalé a současně velmi pochmurné. Výprava si dala záležet na každém dobovém detailu a poprvé jsem měl pocit, že film opravdu zachytil tuto dobu natolik dobře, že já jako divák jsem byl do ní vtažen, tak jako se to dosud žádnému jinému filmu z té doby nepodařilo. Režisér Radim Špaček natočil pozoruhodný film se strhujícím Ondřejem Malým. Délka filmu ani trochu nevadila. 80% (26.02.2011)

Špaček obsadil do svého filmu neznámé herce. Bohužel tím mne s touto třetiřadou šmírou seznámil. Ony by ty dialogy nepůsobily až tak umělohmotně, kdyby je říkal nějaký skutečný herec. Kdyby k tomu navíc byla scéna nasvícena tak, že by občas bylo vidět i něco jiného, než její střed, také by to filmu pomohlo. Zvuk byl zřejmě nejbolavější achilovkou celé téhle podivnosti. Návrat o více jak půl století, kdy hudba duní, až v okolních domech odskakují dlaždičky, ale mluvenému slovu není rozumět. Samozřejmě ne za vše může to nemehlo, které film zvučilo. Když herci patlou, ani nejlepší zvukař světa to nezachrání. Když jsem se pronudila první třičtvrtěhodinou, pojala jsem silné puzení jít pomáhat žížalám hledat si potravu. Určitě by mě to bavilo víc, než tato vulgaritami nabitá nuda. (14.11.2013)

Nemám slov (25.12.2012)

Pomalý, lehce zdlouhavý a opojně "tichý" psychothriller, jenž se nepodobá snad žádnému českému filmu z těch, které jsem dosud viděl. Většina snímků tuzemské výroby prezentuje předrevoluční éru víceméně hořkosladce (jakože to tu stálo za prd, ale i tak bylo občas vlastně docela fajn), kdežto POUTA ji ukazují cíleně (ale přitom ne prvoplánově) temně, ponuře, pesimisticky, zkrátka jako dobu plnou strachu, nejistoty, zoufalství, bezmoci a špiclování, dobu, která dělala z mnoha inteligentních a svědomitých lidí nedobrovolné udavače a zrádce a ze zamindrákovaných a zákeřných nicek a chudáků mocné a všehoschopné zrůdy manipulujícími životy druhých. Přesně takový je i Antonín Rusnák (neuvěřitelně soustředěně zahraný Ondřejem Malým), jenž patří mezi nejvíce fascinující postavy české kinematografie. Takový antihrdina tu nebyl asi opravdu od dob SPALOVAČE MRTVOL a je jedním z hlavních důvodů, proč lze POUTA označit za vysoce zdařilý, ale přeci jen značně těžký žánrový film - rozhodně nečekejte nějaký povrchní cool thriller, natočit něco takového se tu koneckonců nikdo ani nesnažil (efektní je maximálně tak náběh závěrečných titulků a při nich hrající skladba PIKOLA od WWW). 80 % (23.12.2010)

...a pak takhle v televizi na srazu KSČM řekne takovej malej, unavenej, skoro mrtvej důchodce, kterej drží v ruce síťovku s lahváčema a godhajem, že za toho komunismu mu nic nechybělo. Píčus (15.02.2010)

V posledních dvaceti letech jsme si zvykli, že hra s psychologií v českých filmech moc nefunguje. Když měli herci říkat "miluju tě", "nenávidím tě" nebo prosté "jdi do hajzlu", tak to buď vzbuzovalo úsměv, nebo to bylo trapné. Jako by režisérům bylo trapné v českém prostředí přenášet na plátno "velké" city. Pouta tohle prokletí prolomila a jako psychologický thriller fungují na jedničku. Většinou neznámí herci jsou do posledního perfektní a Ondřej Malý v hlavní roli dokonce předvádí jeden z nejlepších hereckých výkonů v porevolučních filmech. Jeho hrdina Antonín je v podstatě záporák, ale jeho chování je v každé chvíli pochopitelné (nikoli ospravedlnitelné). Vůbec celé prostředí komunistického Československa a praktik StB je tu ukázané velmi přesně a efektně. Určitě nejsem jediná, kdo bude Pouta přirovnávat k Životy těch druhých, ale tenhle příběh je ještě mrazivější a má méně pozlátka. Škoda je jen dvou věcí - scénář je chvílemi až moc samožersky filozofický (vzpomeňte si na slogan na plakátě k filmu) a závěr jaksi nemá silnou pointu, na kterou se celou dobu těšíme. Ale je skvělé vidět, že se české filmy znovu vracejí na evropskou úroveň. (23.01.2010)

Raz to prísť muselo (alebo aj nemuselo), češi natočili plnohodnotný film, ktorý reálne reflektuje komunistickú dobu a jej režim. Podľa slov režiséra sa jedná iba o žánrový film (triler), kde používa jeho pravidlá a jeho primárnym cieľom je diváka "trilerovo" baviť. Táto skromnosť je trochu falošná, pretože okrem zábavy ponúka omnoho viac. Hlavne mladším divákom, ktorí už ani nevedia, v čom žili ich rodičia a myslia si, že tieto časy boli "Pelíškovsky" rozprávkové a bola veľká sranda. (12.10.2012)

Já, jakožto člověk režimem nepolíbený, jsem se v tomhle zvláštním filmu prostě nenašel. Celé mi to přišlo zbytečně zdlouhavé a místy velmi nudné. Prakticky kdykoliv nebyl na scéně Ondřej Malý přemáhala mě chuť to vypnout. Všechny výkony, až na dvě výjímky mi přišly maximálně amatérské. Příšerné obsazení, některé postavy mi ve svých rolích maximálně vadily. Kamera a hudba se tvářily skoro jako by se jednalo o velkofilm. Nejsem však proti udělení lva, neboť rok 2010 ( a nejen tento rok ) byl u nás filmově velmi chudý a tento film je tomu důkazem. Od odpadu film dělil pouze skvělý výkon hlavní postavy. Slabé * *. (14.05.2011)

Nepríjemný pocit. Bŕŕŕ...Nechutilo mi to a cítim sa nepríjemne. Pozerať a vnímať toľko nezmyselného zla v rôznych podobách ma otrávilo. Nič príjemné, jediným pozitívom je iba výpovedná hodnota o praktikách tajných a o zákernosti a nezmyselnosti socialistického systému. Žiadna postava mi nebola sympatická, popritom disident má u mňa svoje čestné miesto. Hovorím však o disidentovi - silnej, múdrej, odvážnej a morálnej osobnosti, a tu som žiadnu nepostrehla. Chýbala mi! Bolo to nevyvážené, disharmonické, kruté ... a bez východiska. Nepríjemný pocit z príbehu vo mne určite vyvolala aj kvalitná realistická filmárska dokonalosť a vynikajúci herecký výkon Ondřeja Malého. Veď o to im šlo - vyvolať v divákovi nepríjemný pocit. Pocit znechutenia a odporu....To sa podarilo! Nemôžem si pomôcť, ale stále sa mi vynárala spomienka na herca Borisa Farkaša, Kristininho otca, ktorý sa tak vehementne zastával KSČ v divadelných diskusiách v 89-tom. Vtedy isto netušil, že jeho dievčatko raz bude hrať v takomto filme... ..No čo? Časy sa menia. V tomto prípade NAŠŤASTIE! (19.05.2011)

70%. Neoddiskutovatelně jeden z nejlepších českých filmů posledních let. Místy poněkud zdlouhavé, v jiných místech geniální. (30.01.2010)

Zašedlá komunistická depka.. Ondřej Malý v roli Antonína naprosto exceluje. (07.02.2011)

Chápu, že se nějaký film nemusí líbit každému, chápu, někdy rozdílné hodnocení, co ale nechápu vůbec, jak může někdo takto kvalitnímu kousku dát odpad, aniž by ho viděl celý, styď se O. Peto, tohle ti nezapomenu! Poutům k čisté pětce opravdu moc nechybí. Výborný scénář, smutná, ponurá doba, na kterou už mnozí zapomněli, (nebo ji vůbec nezažili) a v neposlední řadě herecké obsazení, kde snad kromě Oldřicha Kaisera není nějaká vyloženě známá tvář, což je v tomhle případě velice dobře. No a potom samozřejmě výkon Ondřeje Malého, který byl pro mě asi jako blesk z čistého nebe. Jeho vnitřně rozpolcený příslušník bývalé STB, kterému prostě jednou rupne v kouli, to bylo už jen takové završení, téhle, víc, než dvouhodinové podívané, která se rozbíhá velmi pozvolna a graduje zhruba, v závěrečných 20 minutách, které byly jedny z nejsilnějších, co jsem kdy u českého filmu viděl. (25.01.2015)

Depresivní film plný beznaděje a ošklivosti. Ondřej Malý s krysím obličejem v roli estébáka sovětského typu byl ovšem naprosto přesvědčivý. Na rozdíl od polských (či rumunských a jiných) filmů jsem zde však opět postrádal hlubší duchovní - a tedy i morální -rovinu (nebyla tu vlastně vůbec žádná). A tak to bylo neúnosně dlouhé a otravné; 140 minut je opravdu zbytečně moc na omílání pořád jednoho a toho samého! Zůstává jen pachuť, zvláště když víme, že estébáci se po roce 1989 "stali neviditelnými" a jsou stále mezi námi... (21.05.2011)

Pouta považujem za zaujímavý a nevšedný film. Pokus o preniknutie do sveta Štátnej bezpečnosti, jej spolupracovníkov a jej obetí však ostal akýsi nedotiahnutý. Filmu dominuje postava Antonína Rusnáka skvelo stvárnená Ondřejem Malým, vydarených bolo viacero scén, aj celková atmosféra. Za najväčší nedostatok považujem prepálenú stopáž a neviem si dosť dobre predstaviť, ako by som sa mrvil v kresle, ak by som film videl v kine. Tiež mozaika príbehov jednotlivých aktérov do seba nezapadala bezchybne. Nepochopil som zámer tvorcov dosiahnuť nezrozumiteľnosť časti dialógov ich prehlušením rôznymi šumami a ruchmi. Celkovo nadpriemerný film, ktorému by prospelo, keby si ho pred uvedením do distribúcie režisér so strihačom ešte raz zobrali do parády. (22.12.2011)

Nepamatuji si, kdy naposledy jsem byl u filmu takhle vytěkanej. Jenom se sám sebe ptám, jestli mám takovéhle filmy zapotřebí. Rozhodně nic, co bych musel vidět podruhé. (04.02.2010)

Radim Špaček už natočil pár filmů, které spojovalo snad jen to, že se vyhýbaly prošlapaným cestám a dívaly se na svět i filmové médium po svém. Ale nečekal jsem, že všechny své síly napře tak soustředěným způsobem a ukáže všem, že slovní spojení „český thriller“ není nic nesmyslného. A přitom se opět vyhýbá snadným řešením a nahrazováním jedněch klišé druhými. Což z filmu dělá i svým způsobem znepokojivý zážitek. Nechci tu rozpatlávat jednotlivé složky filmu, protože jsou na vzácně vysoce vyrovnané úrovni všechny. Takže na závěr: 1) je to jeden z nejpozoruhodnějších popřevratových českých filmů vůbec, a pro jistotu: 2) nepřipadal mi zbytečně dlouhý (zatím 90%). (25.03.2010)

Jsem zlý, ale Pouta mi nabídla jen špičkový výkon Ondřeje Malého. Jinak šlo jen o ohromnou ztrátu času. V podstatě od počátku je jasné, že Antonínovi prostě bude jebat. A jelikož je to jediná linka, tak už jsem pak pouze sledoval, co všechno jako vyšinutý provede. Zdaleka mi to nestačilo. S chutí bych si takový příběh přečetl jako povídku, ale jako celevočerní film mě za 140minut dostal snad u dvou scén. Připočtu velká očekávání.Asi už jsem na filmy o režimu alergický. (25.07.2011)

Dvou a půl hodinová psychologická jízda se vším všudy. Nepamatuju, že bych v kině seděl a téměř nevnímal okolí. Radim Špaček se díky tomuto snímků stal u mě nesmrtelným a každý jeho další počin budu chtít vidět. Ondřeje Malého jsem neznal, ale roli šmejda zvládnul naprosto famózně! Opravdu si ho nikdo dříve už nevšiml ? Pořád dokola koukáme v českých filmech na ty samé tváře a přitom máme tolik kvalitních herců. Když Antonín prováděl výslech tak jsem snad ani nedýchal a vychutnával jsem si každou sekundu. Když člověk vidí takový film tak si řekně, že český film v krizi není. (08.02.2010)