Habermannův mlýn

Po hvězdě za kameru, hudbu a herecké výkony: To není u Herze překvapivé, jelikož byl vždy v tomto perfekcionalista. Nejsilnější scény jsou paradoxně na začátku a konci, tedy závěr, jelikož koncem film začíná. Připomněly však mrazivější záběry z Herzova staršího Zastihla mě noc (stejně jako ranění a umírající ve vlaku, kdy v pokusné nemocnici v Zastihla mě noc přidal režisér i gore v podobě červů rozežírajících ,,pacienty"). Přes silné téma se nedaří zcela vytvořit atmosféru strachu a hrůzy. Herz vždy miloval horrory, zde však jako by si na ně vzpomněl v tak malinkatých střípkách, že očekávané mrazení v zádech se nedostavuje. Není to špatný film, ale příběhem mi přišel jako TV inscenace na nedělní večer. Dobrá, leč snadno zapomenutelná. To Lidice jsou jiné kafe....škoda. Formálně dokonalé. (04.02.2012)

Spalovač mrtvol Juraj Herz víc jak 50 let po válce resuscituje dávno mrtvý příběh, aby jej barvitě naservíroval současné generaci, která už nemá moc jasné představy o tom, jak to kdysi v pohraničí vypadalo a probíhalo. Mezi českými a slovenskými herci vsadil na prověřené koně typu Roden, Hrušínský, Hryc, Holub, Kronerová atd., část hlavních rolí pak svěřil zahraničním aktérům. Zjednodušeně se dá říct, že z Herzova pohledu šlo jak obsazením, tak dějově o sázku na jistotu - válečné příběhy civilistů dodnes mohou vyvolávat kontroverze a tím lákat diváka, pro nějž to může - ale nemusí - být i tak trochu cesta do hlubin sudeťákovy duše. Nemluvě o tom, že někdo (znalý historie vlastního rodu) může v příběhu poznat svého příbuzného - a podle charakterizace postavy se k němu buď nadšeně hlásit, nebo (což je možná častější případ?) jej definitivně zatratit. Velice pozoruhodný part sehrál ve filmu Jan Hrušínský, jenž do role sedl jako "prdel na hrnec" a předvedl "ideální" prototyp Čecha, jenž vyjde absolutně s každým a přežije úplně každý režim (a dost možná i atomový výbuch, jako jediný kromě krys). V globálu shrnuto jde o zajímavou podívanou s hezkým hudebním podkresem, režijně, herecky i kameramansky zvládnutou na solidních 85%. (24.07.2013)

Pro syrový a mnohdy až horrorový styl pana Herze jsem měla vždycky slabost, proto jsem velmi ráda, že se tohoto "kontroverzního" tématu ujal právě on. Strach pramenící z nejistoty, rostoucí zoufalství a pomalu se hromadící nenávist, která v závěru filmu vyvrcholí ve své nejčistší a nejhrůznější podobě, to vše dělá "Habermannův mlýn" tím, čím je - emocionálně nabitým snímkem, který by si měl povinně zhlédnout každý. Na určité části historie by se totiž nemělo zapomínat a na tuhle teprve ne... (18.11.2011)

Legendární režisér Juraj Herz se rozhodl otevřít jednu z nejkontroverznějších kapitol českých dějin, poválečný odsun Němců, při němž se spravedlivý hněv často mísil s těmi nejnižšími pudy a spolu vytvářely nesmazatelnou krvavou stopu - tyhle první věty vystihují naprosto dokonale to, co jsem dnes v kině viděl. Z počátku jsem se sice obával, že bude film na danou '' problematiku '' nahlížet příliš jednostranně, ale to se vůbec nestalo. Nakonec tedy spokojenost, Roden jako vždy excelentní a kdyby nám pan režisér nabídl o něco delší stopáž, se stejnou gradací, i výsledným dojmem, nebál bych se film jako celek přirovnat k (pro mě zatím) vrcholu české, historické kinematografie - 80%. (27.10.2010)

Je dobře, že se tato tematika také začala objevovat i v našich filmech. Za to panu Herzovi tleskám. Sázka na Rodena je sázkou na jistotu, role rozervaných drsňáků mu sedne. Ale i přes pěkné zpracování života smíšených rodin a vůbec celého toho čeko-německého pohraničního guláše do kterého navíc vstoupila válka, se mnou film nic neudělal. A to ani drsný závěr. Se zaujetím jsem jej shlédl, ale pouze jako jakýsi dokument který poučí, ale rychle odezní. Ohromenost po dokoukání jakou jsem měl u filmu podobného typu - Je třeba zabít Sekala - se nekonal. Bohužel. Na Habremannův mlýn jsem se dost těšil už když jsem se dozvěděl Herzův záměr.. (29.07.2011)