Válečné hry

Ve své době, kdy R. Regan opravdu stupňoval napětí, čemuž jsme tady ale moc nevěřili, komunistická propaganda byla tak pochybná, že pak i to co v reálu pravdou bylo, znělo naprosto neuvěřitelně, tak v USA vznikl tento osvícený snímek, na svoji dobu scénáristicky i technicky na velmi dobré úrovni. Ani po 30ti letech film neztratil nic ze svého poselství. **** (06.09.2014)

Tenhle film jsem viděla coby malé pískle v rámci nedělního bloku hraných disneyovek a kdo ví proč mi nikdy nevypadla z hlavy scéna hraní piškvorek. Bohužel mi vypadl z hlavy ale název filmu, takže jsem se k němu dostala po mnoha mnoha letech pěknou oklikou (více o té srdceryvné události najdete v deníčku). I po letech film baví a i po letech je aktuální téma, které řeší, a to že technologie jsou sice fajn, ale nejlepším počitačem zůstává lidský mozek (bohužel ne u všech) a že válka je hra, kterou můžete vyhrát pouze v případě, že s ní ani nezačnete. Navíc pohled na mladinkého roztomilého Matta Brodericka je srandovní, vtipy i po letech fungují, prostě za 4. (18.04.2018)

Mohl by středoškolský hacker rozpoutat válku? 1) A strange game. The only winning move is not to play. Toto poselství, zvláště v době studené války neobyčejně působivé a pravdivé, je největším přínosem filmu, natočeného podle klasických schémat žánru. 2) S hravým počítačem raných osmdesátých let se kamarádí přitažlivý Broderick (21 let) ve své druhé, tuším, filmové roli kapku odrostlého středoškolského studenta. (15.03.2009)

Ještě než se John Badham proslavil jako režisér slušných akčních podívaných natočil tento zajímavý a celkem napínavý film zabývající se tématem strachu z 3. sv. války, který sice nedosahuje kvalit filmů "Den poté", "Vlákna" nebo "Selhání vyloučeno", kterému se tématem přibližuje asi nejvíce. Režisér však toto téma nebere tak vážně a jako hlavního hrdinu si vybral tehdy mladičkého Brodericka. Být ve filmu více akce a napětí, klidně bych hvězdu přidal. Na druhou stranu i po desítkách let, stále aktuální. (13.01.2010)

Ač naivně působící, stále o něco sympatičtější a s přimhouřením oka i snad uvěřitelnější počin než leckteré současné hollywoodské limonády typu Oka dravce a dalších úžasností. Navíc ve Válečných hrách se nehraje na zvláštní efekty, ale především na atmosféru, a ta je v několika scénách (úvod, závěr) opravdu pozoruhodně povedená. (13.03.2012)