Režie:
Jiří StrachScénář:
Petr HudskýKamera:
Martin ŠecHudba:
Ondřej Gregor BrzobohatýHrají:
Jiří Langmajer, Zuzana Kanócz, Stanislav Majer, Miroslav Donutil, Michal Dalecký, Zuzana Kajnarová, Michal Dlouhý, Jana Štěpánková, František Němec (více)Série(3) / Epizody(21)
Obsahy(1)
Nález těla krajského politika Karase, kterého vrah zabil v duchu středověkých mučících praktik a tělo pečlivě naaranžoval v podivné scéně, rozpoutá policejní honbu za sadistickým pachatelem. Ten staví vyšetřovacímu týmu do cesty složitou sérii vražd, které svojí krutou obřadností otřásají místním regionem i samotnými kriminalisty.
Kořeny složitého případu sahají až k vraždě mladé dívky ze Slovenska, která zemřela podobně záhadným způsobem jako Karas. Případu se tak ujímá tým s dvojicí zdánlivě nesourodých vyšetřovatelů. Jsou jimi kriminalista Michal Remeš (Jiří Langmajer), negativně ovlivněný ne příliš stabilním soukromým životem, a Tamara Berkyová (Zuzana Kanócz), policistka z Bratislavy trpící absencí schopnosti komunikovat se svým okolím bez předpojatosti a předsudků.
Na konci sérií vražd, loupeží a naaranžovaných nehod najdou policisté cestu na konec „labyrintu" a uvěří naději na dopadení pachatele. Důležitou pomocí je jim paradoxně také obraz Hieronyma Bosche Poslední soud, kterým se pachatel v provedení svých krutých činů nechává zjevně inspirovat.
(Česká televize)
Videa (2)
Recenze (359)
Doprčic, hlavně ať to nezmrví mizerným koncem!!! Zas jednou podařený seriál z našeho prostředí, atmosféra na jedničku, rozehrává se tu hned několik zdánlivě nesouvisejících podzápletek, herci hrají minimálně obstojně, spíš ale dobře až výborně; do toho povedená muzika a obrovské plus v podobě u nás neokoukaného tématu (nehledě na to, že jsem měl v posledních letech Strach z toho, že se naše seriálová tvorba neposune od ultramegaptákovin typu Cesty domů do Ordinace v růžové ulici), to všechno ve mě vyvolává obrovskou naději, ale taky neblahou předtuchu... A proto znovu volám: "Doprčic, hlavně ať to nezmrví mizerným koncem!!!" Byla by to obrovská škoda. Zatím (po pěti dílech) jsem většinou poměrně nadšený a těch pár maličkostí (zpomalené záběry místo zvyšování napětí nutí člověka k úsměvu) klidně přehlédnu. Tak ať ten konec stojí za to (nedivte se, kdo by neměl strach po Ztracené bráně, která by byla dokonalá, nebýt nezvládnutého konce), jinak se rozčílím. EDIT: Tak to nezmrvili! Na plnej knedlík ten seriál sice není - chtělo by to trošku prostříhat a sem tam zrychlit tempo, ale v rámci české seriálové tvorby se jedná o menší zázrak. Supr. ;-) ()
Když mi kolegyně asi potřetí v jeden den řekla, ať si Labyrint najdu na ivysílání (když nemám tu televizi), že tohle je prostě po nějaké době slušný český počin... tak mi došlo, že než mít průvan v uších, bude lepší si to pustit. Nelituju, opravdu to je povedené, jen od jisté chvíle v závěru šestého dílu už jsem moc nevnímala, co se děje. Dalo by se říct, že jsem byla ochromená výbuchem, a že rozuzlení zápletky jsem dokoukala jen setrvačností. Herecké obsazení i režisérská židle nebyly zadány systémem kámen-nůžky-papír, všichni mi přišli kompetentní, jen ten scénář, který na začátku slušně šlapal i s vymknutým kotníkem, do cíle dokulhal jen ztěží. ()
Čtvrtý Strachův počin na téma vraždy zahalené do mysteriózního hávu dopadl na jedna minus. Svou kvalitou zdaleka nemá u nás obdoby. Najdou se sice drobné vady na kráse, nicméně jsou to ony pověstné škraloupky potvrzující jinak slušně opracovaný briliant. Mně osobně praštily do očí některé policejní praktiky či postupy - tradiční porušování domovní svobody, prapodivně působí třeba "sběr " ksindlů z širokého okolí (4. díl), kteří pak zůstávají pohromadě nevšimnuti na policejní chodbě, všudypřítomné oslovení strážmistře (v jednom případě ovšem strážmistr v bundě nadstrážmistra) ... Miroslav Donutil je bez debat pan herec, ale vzhledem k tomu, že všechny své polohy ukazuje v nekonečných 3+1 či mnoha svých vyprávěních, nepřišel mi tolik věrohodný. Někteří lidé jako Donutil či Kraus by tolik hrát neměli, protože každou jejich grimasu víte dopředu. Nicméně tyto nešvary neshazují mé hodnocení z 5* na 4*. Celým seriálem Strach potvrzuje, že je mistrem gradace napětí ("strach by Strach"), aby (jak se shoduje dost lidí z mého okolí a já jim bohužel musím dát za pravdu) v posledním díle místo očekávané třešničky zůstalo drobné rozčarování. Moc jsem chtěl dát plný počet a chybělo fakt málo. Ale i tak... jeden z top českých seriálů! ()
Na Labyrint jsem se děsně těšil. Už předešlé počiny z podobného soudku se mi od známého sympaťáka Jirky Stracha líbily a nebyl důvod si myslet, že tomu bude tentokrát jinak. Přece jenom jsem se lehce ve svém úsudku zmýlil. Nejenom, totiž, že se mi Labyrint líbil, on mě vyloženě nadchnul. Zkusím tedy nastínit okolnosti, které mě vedly k tomu, že jsem po dlouhatánské době pozměnil žebříček mých nejoblíbenějších seriálů a že mé nadšení nebere konce. Za prvé je tady příběh. Ten je perfektně vymyšlený, napsaný a přesně se trefuje do žánru, který se ve zdejších končinách moc nenosí a ke kterému s úctou vzhlížíme momentálně asi nejvíc k severským zemím. Je velice rozvětvený a po divákovi se právem žádá, aby zapojil šedé buňky mozkové a snažil se ve všech motivech, odbočkách a množství hlavních i vedlejších postav zorientovat. Zvláště po týdenní pauze to není vždy jednoduché, a tak s povděkem kvituji připomenutí předchozího děje. Příběh je perfektním spletencem detektivky, mysteriózního thrilleru a moderního noir žánru ve stylu „Dívka, která dělala kde co…“. K tomu trochu odkazuje i Zuzana Kanócz v hlavní ženské roli. Z vyprávění je cítit ponurost, depresivno, ale zároveň i nepřehlédnutelný rozdíl v podání českém a zahraničním. Žádná kopie True Detective nebo Se7en, nýbrž pořád ještě české reálie, prostředí a pokud to tak lze nazvat i české „chování“ postav a jejich nátury. Druhým nesporným kladem je herecké obsazení, na která má pan režisér prostě čuch. Langmajer, který už dávno není ucho v maskáčích je ztělesněné charisma a s, pro mě doteď neznámou, Kanócz tvoří výbornou dvojku, kde funguje jak profesní, tak i osobní stránka jejich vztahu. Výrazně mě potěšil i pan Donutil, který konečně nehraje nějakou karikaturu, ale mrzouta, který se snaží manévrovat v kleštích nadřízených a médií a přitom podporovat svůj vyšetřovací tým. Líbili se mi i Majer, Holub a další. Labyrint je podkreslen perfektní hudbou Ondřeje Brzobohatého, který zraje v jednoho z našich nejlepších skladatelů filmové hudby. Je až neuvěřitelné, že i ve scénách, které sami o sobě nejsou napínavé, cítíte díky jeho hudbě mrazení v zádech, plus Carl Orff - semper vivus. Režie Jiřího Stracha je prostě dokonalá. V celém seriálu snad nebyl moment (až na jeden, který popíšu později), kde bych si řekl, že to pan režisér už trochu přehání, nebo by naopak mohl víc přitlačit na pilu. Jistě, můj zvrácený vkus by nejraději viděl celý seriál jako mládeži nepřístupný, krvavější, temnější a méně politicky korektní, ale to jaksi nejde. Jistota a víra ve vlastní schopnosti je režisérovo obrovské plus a je vidět, že ani na moment nechce pochlebovat a zalíbit se tomu či onomu, je prostě svůj. Atmosféru buduje postupně, aby na konci každého dílu, a o to víc celého seriálu, zhoustla jako mlha u Rákosníčkova rybníku. Podobné pocity napětí u seriálu znám snad jen ze sledování Sherlocka a Dextera. O to víc mě mrzí posledních pět minut Labyrintu (vyjma camea pana režiséra s poněkud delšími vlasy :D), kde dořešení konfliktu Langmajerovy figury s dcerou rozmělňuje doznívající katarzi z odhalení celého příběhu a rozptýlí od závěrečného: “Ty vole, a je konec!“. Co dodat na závěr? Cítím neskutečnou radost, že jsem mohl být těch sedm týdnů zavřený v Labyrintu Pana Režiséra Stracha a nechal se neskutečně strhnout celým seriálem, který mi natolik sedl, že chci další a další Labyrinty. Nekonečně rád se v nich budu ztrácet a hledat cestu ven. Děkuji. () (méně) (více)
Seriálovou divačkou už jsem nějaký ten pátek a nepamatuji si okamžik, ve kterém bych šokem a zděšením přestala dýchat (dobře, tak možná u jedné epizody "Dextera"). Pan Strach mě svým dílem dokázal vyděsit, překvapit, uchvátit. Byla jsem nadšená z hudby i z výběru herců (budu znít jako zamilovaná puberťačka, ale Langmajer má rok od roku větší charisma a podmanivější pohled). Útěk jedné oběti z vrahova sídla nebo infarktový závěr předposledního dílu, to všechno mi zůstane v paměti ještě dlouho. Pátou hvězdičku jsem si rozmyslela kvůli poněkud směšnému rozuzlení, ale druhou sérii budu nedočkavě vyhlížet. Update po druhé řadě: Slabší než první, to bezesporu, z hlediska hereckých výkonů ale pořád špička. Update ke třetí sérii: Policejní tým v čele s Remešem je odsunut na hodně vedlejší kolej, vraždy podle náboženského klíče ale dokážou zaujmout. Z hlediska hereckých výkonů a technického zpracování nemají Strachovy thrillery v českém TV prostředí konkurenci. ()
Galerie (493)
Zajímavosti (66)
- Paní Stolařová je po pokusu o sebevraždu podřezáním žil hospitalizována ve 12. patře Fakultní nemocnice Brno. Ačkoliv sešívání ran řeší chirurgické kliniky a ve 12. patře FN Brno se nachází Neurologická klinika. (velkyvezir)
- Chalupa pachatelů na konci závěrečného dílu je ve skutečnosti bývalý větrný mlýn v obci Petrovice u Sloupu v Moravském krasu. Objekt aktuálně slouží jako penzion. (ČSFD)
- Filmovalo se v lokalitách: Ostrava, Brno, zámek Hoštice, Nebovidy, Kuřim, hrad Špilberk, Moravské Knínice, Hájky, Brněnská přehrada, Fakultní nemocnice Brno. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
Reklama