Star Trek: Nová generace

Příběh legendární vesmírné lodi Enterprise a její posádky odehrávající se přibližně jedno století po událostech původní série. Co všechno se za tu dobu změnilo? Federace uzavřela s Klingony křehký mír, v důsledku čehož se teď příslušníci této rasy objevují mnohem častěji spíše jako spojenci než jako nepřátelé. Dokonce tu máme i jednoho Klingona jako člena posádky, což je rozhodně dost zajímavé a překvapivé. S Romulany je to pořád stejné a co se týče fungování samotné Federace či Hvězdné flotily, tak zde také nedošlo k žádným výraznějším změnám. Z hlediska technologického pokroku je třeba zmínit, že vesmírné lodě nyní disponují tzv. holopalubami určenými k rekreaci či tréninku. K tomu jsou navíc silnější, rychlejší a prostornější. Co zůstalo víceméně při starém, jsou cíle a zásady Hvězdné flotily, tedy prozkoumávat vesmír, hledat nové formy života a civilizace a navazovat s nimi kontakt. A právě tyto cíle naplňuje zbrusu nová posádka vedená kapitánem Jeanem-Lucem Picardem, velice moudrým, statečným a čestným mužem s touhou po dobrodružství. Jeho prvním důstojníkem je William Riker, rovněž odvážný a šlechetný muž, který je však díky menším zkušenostem občas trochu unáhlený a zbrklý. Mezi další členy posádky pak patří doktorka Beverly Crusherová se svým synem Wesleym, strojní inženýr Geordi La Forge, klingonský důstojník Worf, poradkyně Deanna Troi a android Dat. Jak sami vidíte, sestava je to poměrně pestrá a ve spojení s nadmíru bohatým a rozsáhlým fiktivním univerzem, měl tento seriál už od počátku prakticky neomezený potenciál. Dokázal ho však plně využít? To ani zdaleka. Začněme pěkně od začátku. První série Nové generace je čiré peklo. Tvůrci si zřejmě z nějakého nepochopitelného důvodu mysleli, že to, co s odřenýma ušima fungovalo v šedesátých letech, bude zcela určitě fungovat i v roce 1987. V důsledku toho tu tak máme celou jednu sérii plnou toho nejstupidnějšího, nejabsurdnějšího a nejtrapnějšího děje, jaký si jen dokážete představit. Dokonce tu máme i momenty, kdy je na samotných hercích jasně vidět, jak moc jim bylo trapné všechny ty hloupé dialogy vypouštět z úst. Co k tomu říct? Pitomoučké epizody jako The Naked Now či Code of Honor, Ferengové jako nějací hroziví a ďábelští nepřátelé, nulový dějový vývoj, naprosto nevyužité hlavní postavy, zdlouhavé a nudné dialogy o ničem, neuvěřitelně otravný Wesley Crusher nebo vyloženě bizarní situace, kdy kapitán důvěřuje jakémusi neznámému a podezřelému androidovi víc než stálému členovi posádky. K tomu je tu pak ještě závěrečná epizoda série, která všem těm nesmyslům nasazuje korunu. Prostě a jednoduše, první sérii Nové generace bych s klidem hodnotil jako jasný odpad. Ovšem pozor! S druhou řadou totiž přichází naprosto zásadní zlepšení a již druhá epizoda dává jasně naznat, že bychom se tentokrát mohli posunout na úplně jinou kvalitativní úroveň. Zápletky, hlavní postavy, dialogy i vizuální stránka. To všechno učinilo ve druhé sérii obrovský krok kupředu a skoro bych i řekl, že se tu jedná o úplně jiný seriál než v sérii předešlé. Všechno to, co působilo v první řadě tak kostrbatě, rozpačitě a trapně, tady působí přirozeně, sebejistě a uvěřitelně. Je sice pravda, že některé postavy pořád hrají druhé housle, jako například Deanna nebo Geordi, ovšem trojice Picard, Riker a Dat seriál suverénně táhnou kupředu. Krokem zpátky je ovšem nahrazení doktorky Crusherové nesympatickou doktorkou Pulaskou. Jedná se o jedno z nejhorších rozhodnutí, jaké bylo v tomto seriálu učiněno. Ve druhé polovině této série je pak divákům poprvé představena kybernetická rasa vesmírných dobyvatelů Borgů a řekl bych, že právě v tomto momentě už to konečně začíná nabírat ty správné obrátky. Třetí série je pak ještě o pořádný kus lepší, protože vrací na scénu doktorku Crusherovou a ukazuje nám zatím netušené příběhové možnosti. Na přelomu třetí a čtvrté řady nás poté čeká dvoudílná epizoda The Best of Both Worlds, která představuje absolutní vrchol celého seriálu a za niž bych dal bez váhání plných pět hvězdiček. Čtvrtá série pak už pokračuje ve správně vyjetých kolejích a nebojí se zabrousit i do zcela rozdílných žánrů. Od páté série tu navíc máme i jakýsi pokus o nějakou souvislejší dějovou linii, když do děje vstupuje Ro Larenová a my se dozvídáme o dlouholeté okupaci její rodné planety Bajor nemilosrdnou dobyvačnou rasou Cardassianů. Tato zápletka je však plně rozvinuta až v následném seriálu Star Trek: Deep Space Nine. Co se týče šesté a sedmé řady, tak ty už bez problémů udržují vysokou kvalitativní laťku nastavenou v sérii páté. Ovšem pozor! Přestože se obrovská spousta věcí v průběhu seriálu zásadně zlepšila, pořád tu máme místy velice slabé až naprosto stupidní epizody. A to dokonce i v závěrečné sedmé řadě! Četnost těchto špatných dílů je navíc až znepokojivě vysoká. V důsledku toho si tak na začátku žádné epizody nemůžete být nikdy zcela jisti, jestli to bude hit nebo propadák. Když k tomu navíc přičtu tu stálou absenci jakéhokoliv navazujícího děje a víceméně nulový vývoj hlavních postav a jejich osudů, vychází mi to přinejlepším na pouhé čtyři hvězdičky. A to ještě zcela zavírám oči nad katastrofální první řadou, která by mé hodnocení zajisté ještě o něco snížila. Na druhou stranu však musím uznat, že je Nová generace obrovským popkulturním fenoménem a kultovním seriálem, který v průběhu let dokázal přijít s obrovskou spoustou nových a originálních námětů a odchoval celou jednu generaci věrných fanoušků. Zároveň také otevřel dveře dalším nápaditým projektům, jakými byly kupříkladu již zmiňovaný Star Trek: Deep Space Nine či Voyager. Svou recenzi tudíž končím veskrze pochvalně. Ať žije Nová generace! Seriál, který nám přinesl nepřeberné množství pozoruhodných nápadů, poutavých myšlenek a náhled do světa bezmezné fantazie. (23.01.2022) (méně) (více)

Trvalo mi skoro rok, než jsem se po TOSce dokopala k TNG, ale postupem času mi ten seriál přirost k srdci úplně neskutečně. Za těch sedm sérií jsem si posádku a její příběhy zamilovala - ještě mnohem víc než moji oblíbenou posádku z Enterprise, a to jsem si fakt nemyslela, že se to stane. Ta atmosféra je tak dokonalá, že bych na Enterprise D sloužit s nimi, i kdyby jenom za barem. I přes své nadšení musím seriálu pár věcí vytknout, ať to mám rychle za sebou: např. epizody, ve kterých hraje hlavní roli simulátor a užívání simulátoru obecně – kdyby simulátor využívali pouze k tréninkovým a vědeckým záležitostem tak ok, jenže tvůrci simulátor nejednou zneužili k tomu, aby postavy navštívily nějaké místo z minulosti nebo se v něm zasekly, případně něco z něho oživily. Ve výsledku je simulátor spíš zlo, i když výjimky se najdou… Nebo jsou tu věci typu: je tam atmosféra? Tak v prvních dvou sériích se to neřeší vůbec a potom se lítá na planety třídy M. Pak třeba na výsadky zásadně chodí půlka velících důstojníků – ano, logiku to nemá, podle mě jde prostě o to mít hlavní postavy co nejvíc spolu. Víc bych tyhle věci neřešila, pokud to někomu vadí, tak ať se na to nedívá. Tenhle seriál je o něčem jiným, nabízí mnohem víc a pokud to někdo není ochoten hledat, jeho škoda. ----- Co se týče efektů, tak oproti TOSce samozřejmě velký pokrok (i bez remasteru) – pryč je papundekl a přístroje zase vypadají víc futuristicky, navíc tvůrci TNG předpověděli vývoj některých moderních přístrojů. S přibývajícími sériemi pak ještě lepší, s remasterem nádhera. Výrazný pokrok zaznamenala i hudba – není vůbec otravná a v některých epizodách je opravdu výborná a skvěle doplňující atmosféru daných epizod, zejména těch „temnějších“ či těch s hororovým či mysteriózním nádechem. Líbily se mi i uniformy, co nosila posádka. Škoda, že třeba Wesley ji nenosil dřív, protože ten jeho svetr byl hroznej… Ale asi furt lepší jak ty uniformy Romulanů. ----- Na první pohled se může zdát, že až na dvojepizody je seriál epizodický, ale přestože ve všech sériích absentuje jednotící dějová linie, tak události z jedněch epizod pak mají vliv na epizody další, často se na jednotlivé události navazuje nebo odkazuje, takže by se ono „v minulých dílech jste viděli“ občas hodilo i jinde než jenom ve dvojepizodách. ----- Až na pár výjimek jsem si oblíbila všechny postavy (myšleny i postavy mimo hlavní sedmičku). Mojí nejoblíbenější postavou je rozhodně Will Riker. Není to jenom díky jeho představiteli (Frakes je ohromnej sympaťák a výborněj herec), Will Riker má pozoruhodnou osobnost – takový mix Kirka a Picarda. Občas už mě trochu štvalo, jak z jeho „ehm“ záliby v ženách dělali klišé, či na tom postavili zápletku celé epizody. A dneska je z toho tuna memes na internetu, přitom Riker určitě není jediný, kdo během seriálu zažije zvláštnější románek. Kéž by se tvůrci víc soustředili na jeho vztah s Deannou Troi, ti dva se k sobě neskutečně hodí, jeden z nejlepších filmových/seriálových párů. Deanna jako empat je určitě dobrá postava, akorát tvůrci nejspíš až za pochodu zjistili, že se jim Deannina schopnost ne vždy hodí, a tak se nejednou stane, že Deanna prostě nic necítí nebo neví. Na druhou stranu některé epizody tohle vyvažují. Když se v první sérii objevila její excentrická matka Lwaxana, řekla jsem si ok a přešla to. To jsem ale netušila, že z Lwaxany se stane running gag skoro v každé sérii… někdy to bylo za čáru, ale většinou s ní byla sranda a Majel Barret ji zahrála skvěle. Moc ráda mám i pana Data, jeden z nejlepších androidů, co jsem kdy viděla – souhlasím s tvrzením, že vyobrazením androida je realitě nejblíže. I když nemá emoce, je hrozně milý, líbila se mi ta jeho snaha o pochopení lidského chování. Díky tomu taky nejednou vznikne vtipná situace. Na Datovi je postaveno hodně epizod, často jde hlavně o to, jestli je Dat považován za živou vědomou bytost se všemi právy. Já bych byla pro ano. Navíc často je lidštější než většina lidí. Brent Spiner ho zahrál geniálně. Worf mi k srdci přirostl o něco méně, ale bez něj by TNG hodně ztratila: díky němu nejednou nahlédneme do klingonské kultury a jeho rodinné záležitosti jsou taktéž poměrně častým tématem. Díky Worfovi tak máme velkou část ze skvělých epizod. Kapitánu Picardovi musím kromě těch legendárním memes poděkovat za celkový výkon, teď už chápu, proč je Picard tak oblíbený, i když u mě bude asi už napořád soupeřit s kapitánem Archerem. Stewart je Pan herec. Geordi by si zasloužil prostoru více, ale i po sedmi sériích mám pocit, že tam vlastně moc nebyl, každopádně je s ním sranda. Beverly Crusherová mi přišla asi nejméně výrazná, ale pár světlých momentů taky měla. To mi spíš vadil její syn Wesley, který až na pár výjimek byl opravdu otravný, byla fakt úleva, když pak vypadnul. Před jednotlivými sériemi se vyjádřím ještě ke Q – asi jsem v menšině, ale nepovažuji ho za jednu z nejlepších postav Star Treku. Uznávám ale, že je zahrán výborně. *Dojmy u sérií jsou psány po prvním zhlédnutí, postupem času a přehodnocení různých epizod jsem nakonec dala všem sériím plný počet.. SPOILERy. ------------------- PRVNÍ série: velmi dobrý rozjezd. Seriál jako takový mě po první sérii zaujal, získal si mou pozornost a navnadil mě na další sledování. Bohužel první série trpí nejedním nedostatkem. Nejvíce asi kolísavou kvalitou jednotlivých epizod, kdy ty zejména ty horší obsahují buď simulátor, neznámou entitu, která ovládá členy posádky a ohrožuje celou loď, zkoumání minulosti - pouze dvacátého století (zejména u literatury a filmů je to ubíjející, jelikož to působí jako kdyby po dvacátém století kultura přestala existovat, žádný pokus o nastínění kultury budoucnosti) nebo mocnou bytost, která na sebe obvykle vezme lidskou podobu, aby mohla lépe komunikovat. První série ale výborně funguje při představování postav. Nejenže jsou skvěle představeni narychlo v první dvojepizodě skrze Williama Rikera, ale jsou nám dobře přiblíženi i během série – ti nejvýznamnější dostanou „vlastní“ epizodu – Picard, Riker, Dat, Worf, Troi, Geordi… Líbilo se mi i, jak postavy během všech těch dobrodružství využívaly své schopnosti. I epizody více zaměřených na osudy jednotlivých postav obsahovaly některé z nedostatků zmíněných výše, ale příběhy postav byly natolik zajímavé, že mě přiměly na tyto nedostatky zapomenout. Nejlepší byly epizody s náznaky zajímavějších zápletek (Romulani, spiknutí ve Federaci), ale těch je velmi málo. Jinak Tasha Yarová mi oproti původnímu očekávání bude i chybět, při tom rozloučení s ní, to se přiznám, že jsem brečela, to bylo fakt dojemný. Oblíbené epizody: Střetnutí na Farpointu, Nejzazší výspa, Bitva, Oáza, Bratři, Klingonské srdce, Slupka všeho zla, Spiknutí, Neutrální zóna. ------------------- DRUHÁ série: kromě změn vzhledu jednotlivých členů posádky mnoho změn co do kvality jako takové nepřinesla. Sice už mi tak nevadily drobnosti typu „atmosféra“, ale stále přetrvává problém s proměnlivou kvalitou epizod – strašně to skáče nahoru a dolů a zatím počet horších epizod bohužel převažuje nad těmi lepšími. Některé horší epizody opět zachraňuje práce s postavami, v některých jsem však spolu s postavami trpěla i já. A některé epizody jsou fillery bez ničeho, jen zabíjejí čas – jako třeba poslední epizoda série sestávající ze vzpomínek přivolaných skrze ohranou zápletku s infekcí. Aspoň, že tu došlo k prvnímu setkání s Borgy, i když se to stalo kvůli tomu idiotovi Q – tak mocná bytost a zároveň taková osina v zadku, aspoň pro mě. Nebo se to stalo kvůli kapitánovu rozhodnutí? V téhle sérii mi už tolik nevadil Wesley Crusher, podobně, jako odklidili jeho matku, odklidili i jeho, akorát, že on se jen stáhl na pozici vedlejší postavy. O něco zajímavější byla doktorka Pulaská, která v této sérii nahradila Crusherovou. Tak jako kapitán, neměla jsem jí na začátku moc ráda, ale s postupem času jsem si jí, musím přiznat, docela dost oblíbila, a nakonec jsem získala pocit, že do posádky zapadla a měla by v ní zůstat. Holt tvůrci mínili jinak. Další nová postava, Guinan, přetrvala i do dalších sérií. V této toho moc nepředvedla, ale zaujala, zvláště tím, že ji hraje Whoopi Goldberg, furt v ní vidím tu zpívající jeptišku ze Sestra v akci... S vývojem zbytku postav (zejména u Rikera, Troi, Worfa a Data) jsem spokojená a epizody zaměřené na jednotlivé členy posádky jsou až na výjimky ty skvělé – zejména epizoda Lidský rozměr zaměřená na Data. Jo a pořád mi chybí Vulkánci. Oblíbené epizody: Tichý jako šepot, Nepřirozený výběr, Věc cti, Lidský rozměr, Nákaza, Čtverec času, Kdo je „Q“, Posel, Špičkový výkon. -------------------- TŘETÍ série, ačkoliv při zprůměrování epizod to na maximální hodnocení nevypadá, udělit jej musím. Jako celek série poskočila ještě dál oproti předchozím dvěma. Epizody jsou kvalitativně vyrovnanější a převládají buď velmi dobré nebo rovnou vynikající, a ty sakra stojí za to. Velmi dobrým většinou scházel k maximálnímu hodnocení kousek, většinou kvůli podobnosti s předchozími zápletkami, některé z těchto epizod ovšem měly lepší hodnocení kvůli práci s postavami. Nejhorší epizody naštěstí nebyly otravné, jen nudné či trochu zbytečné. Postavy zase udělaly krok dopředu. Vrátila se Beverly Crusherová. Opět jsem si na ni zvykla, ono jí stejně není věnováno moc prostoru. Trochu mi přijde, že tam fakt je hlavně na všechny lékařské věci + rozhovory s Wesleym. Výjimkou je snad emoční podpora kapitána Picarda, který na sebe v jedné epizodě vzal tíhu Sarekových emocí. V této sérii jsem našla svoji nejoblíbenější postavu, Willa Rikera, který tu dostal dost prostoru. Hodně prožili i Dat a Worf, oba utrpěli ošklivé rány (Dat přišel o „dceru“ a Worf o rodinnou čest). V této sérii se kromě Borgů, Romulanů a Ferengů objevil opět i Q. Poprvé mi nevadil - když ztratil schopnosti, konečně se trochu zklidnil. Objevila se i Tasha Yarová v epizodě Enterprise včerejška, která nastínila alternativní realitu, ve které je Federace ve válce s Klingonskou říší. Epizoda je to opravdu temná, místy i dost brutální. Když se řekne A, musí se i B, takže pár záporů: až moc epizod s mimozemšťany podobnými lidem, kteří jsou ve válce a Enterprise to musí vyřešit, s Romulany je to furt jen oťukávání na hranicích Neutrální zóny a neustálé posílání na průzkum především vyšších důstojníků. Jo a málem bych zapomněla – tahle série nám dala nejednou legendární meme s Picardem :D. Oblíbené epizody: Vlastnosti velitele, Nepřítel, Přeběhlík, Štvanec, Déja Q, Enterprise včerejška, Potomek, Hříchy otce, Plecháč, Sarek, To nejlepší z obou světů 1/2. ----------------------- ČTVRTÁ série: Opět musím navzdory zprůměrovaného hodnocení udělit sérii plný počet, celková kvalita se zase posunula o něco víc (nejsou zde epizody založené na simulátoru, méně druhů co vypadají jako lidé), kvalitativně je série velmi vyrovnaná, výkyvy směrem dolů byly z mého pohledu pouze tři. Výkyvů nahoru je skoro polovina série, a to je dobře. Opět oceňuji skvělou práci s postavami, ta má na celkové kvalitě velkou zásluhu. Když nad tím tak přemýšlím, v téhle sérii se docela často vztahy řešily – Picard a Vash, Beverly a Odan, Worf a K’Ehleyr, Dat a Jenna D’Sora, Geordi, co se zabouchl do Leah Brahms a Troi a Riker. Řeší se tu i rodina – při zotavování se ze střetnutí s Borgy poznáme tu Picardovu i Worfovy adoptivní rodiče, ukáže se i Worfův syn Alexandr a Dat se setká se svým stvořitelem a opět s Lorem. Vítaný je odchod Wesleyho Crushera. I v této sérii se ukáží Deannina matka a Q, který si však v této sérii vybral slabší chvilku. Čtvrtá série načala několik zajímavých linek jako je občanská válka v Klingonské říši, spojenectví některých Klingonů s Romulany, špionáž, sabotáže a vymývání mozků či zamyšlení se nad vyšetřovacími a výslechovými metodami. Také se zde poprvé i v rámci Star Treku objevili Cardassiané a Trillové. Oblíbené epizody: To nejlepší z obou světů 2/2, Bratři, Vzpomeň si na mě, Opět spolu, Futurum Imperfektum, Zraněný, Noční můry (zajímavá zejména z psychologického hlediska), Polní soud, Hostitel, Vnitřní zrak, Usmíření 1/2. ---------------- PÁTÁ série: Zase – za celek musím dát plný počet, i když průměr kazí pár horších epizod, zpravidla zaměřených na děti nebo na Wesleyho Crushera. Jinak ale pátá série nabízí spoustu skvělých momentů, některé z nich řadím osobně k tomu nejlepšímu, co se objevilo nejen v TNG, ale i ve Star Treku vůbec. Tak třeba hned na začátku úžasné propojení s epizodou Enterprise včerejška ze 3. série – hezky vymyšlený návrat Denise Crosby. Cením si toho, že tvůrci nepřivedli zpět Tashu Yar jako takovou a že i přes všechny dimenze a cestování v čase smrt v seriálu znamená opravdu smrt. Její Sela se objevila ještě jednou, a to v dvojepizodě se Spockem. Btw. I to, že jsme se dostali na Romulus potěšilo. Zdůraznit musím i epizodu s Borgem Hughem, je tu vidět i trochu jiná stránka kapitánovi osobnosti a je znát, jak ho Borgové ovlivnili. Nejlepší epizodou pro mě ale je Příčina a důsledek, jedna z nejlepších záležitostí o cestování časem respektive časové smyčce. Tahle série se vztahy postav zabývá podstatně méně, než předchozí a když už, je to většinou „zneužito“ k řešení morálních témat jako je právo na sebevraždu (či eutanázii) nebo právo na volbu pohlaví. Objeví se i varování před závislostí na videohrách. Mimochodem zkombinovat Lwaxanu Troi s Alexandrem asi nebyl nejlepší nápad, ale přižít se to dá. Překvapilo mě, že tu nebyla žádná epizoda s Q, ne že by mi ale nějak chyběl. Místo něho zase přibyla Ro Laren. Oblíbené epizody: Umíření 2/2, Podporučík RO, Marná oběť, Sjednocení 1/2, Sjednocení 2/2, Násilník, Záhada, Příčina a důsledek, Já Borg, Další fáze, Vnitřní světlo, Šíp času 1/2. -------------------- ŠESTÁ série: je nejlepší, žádnou epizodu jsem neohodnotila známkou nižší než čtyři hvězdičky a průměrné hodnocení tak konečně vyšlo na pět a mě nezbylo nic jiného než ho „potvrdit“. Je tu tolik epizod se skvělými náměty: další cestování v čase, opět velmi dobře zpracované, v epizodě Past v čase rovnou excelentní. Tohle tvůrci TNG prostě umí. Pak tu máme třeba transportér – konečně vidíme, jak to vypadá z pohledu transportované osoby. S transportérem je spojen i příchod dvou postav – Scottyho z TOSky, což bylo moc hezký, a Thomase Rikera, Willova duplikátu. Will Riker se musel postavit sám sobě i své minulosti. Mimo to se z něj pokusili udělat blázna v geniální psycho epizodě Stav mysli. Dat v této sérii začne snít a poprvé pocítí vlastní emoce. Podobně prostoru dostane i Worf, ale začínám mít pocit, že řešení jeho klingonských a rodinných záležitostí už je moc, že se tento potenciál už vyčerpal. Asi aby nám tvůrci vynahradili absenci Q v minulé sérii, tak v téhle je rovnou dvakrát – jednou otravný, jednou celkem v pohodě. Zase tu ale není Deannina matka. V šesté sérii je několik myšlenek a nápadů, které mi utkvěly v paměti – konkrétně spekulace o tom, jestli nejsme jenom v simulaci, úvaha o působení idey jako z V jako Vendeta, a pak je tu i naznačeno, že všechny humanoidy ve známém vesmíru stvořila prastará rasa. Navštívíme i stanici Deep Space Nine a poznáme Juliana Bashira – myslím, že v DS9 to bude můj oblíbenec - lol, tady jsem to hodně netrefila, nakonec to bylo přesně naopak. Jo a zmínka o Antonínu Dvořákovi potěšila, bylo vtipné, jak to jméno Dat nemohl vyslovit :D. Oblíbené epizody: Šíp času 2/2, Host, Únosci, Změna velení 1/2, Změna velení 2/2, Tvář nepřítele, Tapisérie, Dědictví otců 1/2, Moje loď, Stav mysli, Druhá šance, Past v čase, Vpád 1/2. ------------------ SEDMÁ série je o kousek horší než 5. a 6., rozhodně to ale není žádný extrémní pokles kvality. Je tu hodně dobrých epizod, několik skvělých i několik horších, takže asi tak. Nejlepší epizody byly určitě ty zaměřené na jednotlivé postavy, zejména na jejich minulost. Pegasus odhaluje další část Rikerovy minulosti. Je tu hezky vidět, jak se Rikerův charakter za ty roky změnil. Kromě toho epizoda konečně odhaluje, proč Federace nepoužívá maskovací zařízení… za mě škoda, že ho nemají, bylo by to hned zajímavější. Toto vysvětlení, ne-li celou epizodu mohli dát klidně dřív. Také ji mohli klidně rozdělit na dvě, tahle epizoda by to snesla (jako ostatně dokazuje finálová epizoda z Enterprise, která ať je jakkoliv kontroverzní, děj Pegasu doplňuje skvěle). V Odkazu se zase zkompletuje Datova minulost a upřímně mě překvapilo, co všechno jsou schopni do jeho příběhu domyslet, aniž by se zhroutil. Ačkoliv to vypadá, že Dat ani po Lorově pokusu stále nemá emoce, tak rozhodně není stejný jako na začátku – zvlášť v úplně poslední epizodě je vidět ten rozdíl, je vidět, že se o lidech leccos naučil a přiblížil se jim. Naposledy je tu Worfův syn Alexandr a vypadá to, že se s Worfem už snad udobřili. Potěšilo mě, že Worf dostal prostor i jinak, než že se řešily jeho rodinné záležitosti – v epizodě Paralely byl skvělý. U Picarda a doktorky Crusherové ty změny nejsou na první pohled tolik znát. To samé Geordi. Nějak nám ale zmizela Guinan… docela škoda. Místo ní jsme dostali návrat Wesleyho a Ro Laren. Wesley tu byl snad nejotravnější za celý seriál. Ještě že hned vypadnul… Ro se taky vrátila na skok - mohla se zdržet déle než Wesley. Aspoň že díky ní nám byli představeni Makisté. Finále je pak fantastickým završením fantastického seriál. Svým způsobem návrat na začátek – Q všechno otevřel a teď s ním i seriál skončil. Bude mi to fakt chybět a už teď se těším na případný rewatch. Oblíbené epizody: Vpád 2/2, Gambit I, Gambit II., Vidiny, Odkaz, Paralely, Pegasus, V podpalubí, Geneze, Preventivní úder, Všechno dobré… 10/10 (29.07.2020) (méně) (více)