Pýcha a předsudek

Tradičně velmi kvalitní adaptace literárních děl BBC se nezapře. Pochybuji, že by se to dalo natočit ještě nějak výrazněji lépe. Typicky britské, s pronikavým vykreslením dobové společnosti, charakteru postav a slovní ekvilibristikou konverzace. Elizabeth, zde naprosto přesvědčivě představovaná Jennifer Ehle-ovou, je příkladem inteligentní a morálně ušlechtilé dívky, která dokáže odolávat konformní, namnoze pokrytecké nebo čistě pragmaticky uvažující společnosti. Příběhy J. Austenové se pochopitelně nejvíce líbí ženám, neboť zcela odpovídají ženskému vidění světa, což vůbec není na škodu. Neboť v literatuře i ve filmu (a nejen tam) je v menšině. To ovšem neznamená, že je méně pravdivé... (01.07.2009)

Jako první jsem viděla film Pýcha a předsudek s M. MacFadyenem z roku 2005 a nevěřila jsem, že může být o deset let starší seriál lepší. Neuměla jsem si představit Colina Firtha jako pana Darcyho, přestože se mi jeho způsob hraní velice líbí. Z filmu jsem byla zvyklá na rychlý spád a tak mi první díl připadal příliš rozvláčný, ale zvykla jsem si na všechny podrobnosti, které seriál skýtá a nakonec jsem si začala libovat, že je konec tak daleko. Výsledkem tedy je, že Pýcha a předsudek - seriál je naprosto neopakovatelně nádherné zpracování knihy Jane Austen a Jennifer Ehle je stejně prostořekou a krásnou Elisabeth Bennett jako Keira Knightley. (07.05.2009)

80% ... Wrightovo zpracování jsem měla tu čest spatřit před touto adaptací BBC, takže tak docela objektivně už hodnotit nedovedu. Ovšem navzdory tomu, že scény jsou zde, ač rozvláčněji vyprávěné, prakticky identické, vůbec jsem se nenudila. Hlavní hrdinové jsou navíc obsazeni citlivě a spolu fungují na jedničku (skoro bych až řekla, že se Knightley nechala v hereckém podání Elizabeth inspirovat právě Jennifer Ehle). (01.03.2011)

Tyhle romantiky nemám rád, nerad koukám na film kde se lidi, pusinkujou pak se spolu vyspěj a pak se řeší kdo koho miluje více, neříkám že jsem na ně zasedlej, ale je to asi můj nejméně oblíbený žánr. No a nastal čas abych zkoukl i tohle, a nemůžu říct že je to nějak extra špatné, ale nic převratného. (11.09.2011)

Nelze se ubránit srovnání s knihou a hollywoodským filmem. V tomto srovnání film jednoznačně propadá a vyznívá jako romantický patoz a kýč ve snu se potácejících figurín. Seriál je mnohem věrnější literární předloze, která je podotýkám naprosto nedostižná, v ději i v dialozích a co víc, navozuje obdobnou atmosféru. Onu střízlivost a uměřenost doby, emoce, které se v celé své síle sotva znatelně skrývají za, dnes bysme řekli škrobeným, jednáním postav. A přece se v těch viktoriánskách kudrlinkách nachází nádherná a překvapivě přímá mluva, jež se city nebojí projevit velmi čistým způsobem a v mezích okouzlující zdvořilosti. Ano, tehdejší doba byla upnutá, svázaná společenskými konvencemi, které byly nepřekročitelné (předmanželské styky) a dnes nepřijatelné (ženy nemohly dědit), ovšem naše doba zas působí velmi vulgárně a uvolněná je tak, že se v ní jakékoliv hodnoty zdají ztrácet. Ano, seriál a dílo jsou také o společenských poměrech, ale především o velké lásce a v tom jest jejich nadčasovost. (01.11.2015)