Biografie
František Smolík se narodil 23. ledna 1891 v Praze do měšťanské rodiny. Od mládí tíhnul k divadlu a hudbě. Vyučil se elektrotechnikem a současně se učil herectví u Josefa Strouhala a Karla Želenského. Již v této době ochotničil. Z vinohradské reálky utekl v červnu 1908 proti vůli svého otce k Faltysově divadelní společnosti, u níž byl až do března 1909.
Později prošel dalšími společnostmi: F. Lešanský (1909 – 1911), J. E. Sedláček (1911), opět Lešanský (1911), Východočeské divadlo (1911 – 1912), znova Lešanský (1912), B. Jeřábek (1912 – 1913) a Zöllner (1913 – 1914). Poté odešel do Prahy a hrál ve Švandově (Intimním) divadle (listopad 1914 – květen 1915) a občas hostoval v Pištěkově divadle.
V květnu 1915 narukoval do první světové války, kde v červenci 1917 bojoval na ruské frontě a poté i na italské. Těsně před koncem války se mu podařilo dostat z armády, když před lékaři předstíral duševní chorobu. Poté prošel Intimní divadlem (1918 – 1920), Uranií (1920 – 1921), Revoluční scénou (1921), Divadlem na Vinohradech (1921 – 1934) a s manželkou Miladou činohrou pražského Národního divadla (1934 – 1961).
Roku 1922 vystoupil pohostinsky v Divadle Rokoko a již roku 1927 se jej K. H. Hilar snažil získat pro činohru Národního, v září 1928 dokonce podepsal smlouvu o nástupu v březnu 1929, ale zůstal v Divadle na Vinohradech. S ND hostoval ve Vídni (1954), Paříži (1956) a Jugoslávii (1957). V Národním divadle byl dokonce jednu chvíli předsedou poradního sboru činohry (1954 – 1955).
Již od začátku svého hereckého života tíhl František Smolík k charakterním rolím (celkem jich za život zahrál na 600). Sehrával milovnické, komediální, tragické a zejména tragikomické postavy. Své postavy vytvářel v duchu mravního kodexu, ztvárňoval je s osobitou realistickou metodou, často je ozvláštňoval básnickou divadelní nadsázkou.
Byl známý svou dokonalou pečlivostí, připravoval si sám své masky, kostýmy a vycpávky. Díky tomu se dokázal zcela vtělit do hrané postavy. Smolík měl krásný, teplý, nosní a sympatický hlas. V pozdější letech dosáhl vysoce vybroušeného projevu. Z jeho divadelních her zmiňme „Revizora", „Periferii", „Obrácení Ferdyše Pištory", „Žebráckou operu", „Bílou nemoc", „Lidé na kře", „Noci hněvu", „Naše furianty", „Vojnarku", „Višňový sad", „Paličovu dceru", „Hrátky s čertem" či „Zdravý nemocný".
Největší popularitu však získal ve filmu, kde hrál zřejmě už v roce 1919, ve filmu ZA SVOBODU NÁRODA.
Po několika němých, celkem bezvýznamných filmech (KŘEST SV. VLADIMÍRA, PLAMENY ŽIVOTA, BABIČKA, ČERNÍ MYSLIVCI, IRČIN ROMÁNEK, PRODANÁ NEVĚSTA i ROMÁN HLOUPÉHO HONZY), začal hrát do roku 1945 každoročně v několika snímcích: Karel Havlíček Borovský (KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ), učitel Donát (PŘED MATURITOU), kupec Žemla (U SNĚDENÉHO KRÁMU), otec (BÍLÁ NEMOC), Dr. Uher (BATALION), Junek (LIDÉ NA KŘE), Dr. Šrámek (PORUČÍK ALEXANDER RJEPKIN), Zvůnek (CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH), prof. Gábrlík (ŠKOLA, ZÁKLAD ŽIVOTA), MUDr. Jelínek (TETIČKA), rada Ullik (TURBINA), Buzek (MĚSTEČKO NA DLANI) a kat Jiří (POČESTNÉ PANÍ PARBUBICKÉ).
Po válce se stal jedním z nejoblíbenějších herců a zahrál si v titulech NEZBEDNÝ BAKALÁŘ (konšel Šmarďoch), PŘEDTUCHA (prof. Jelínek), KRAKATIT (lékař), VSTANOU NOVÍ BOJOVNÍCI (Kolmistr), JESTŘÁB KONTRA HRDLIČKA (pan Hrdlička), JAN HUS (papežský legát), OBUŠKU, Z PYTLE VEN! (stařeček), HRÁTKY S ČERTEM (Školastykus), ROMEO, JULIE A TMA (hodinář) či IKARIE XB 1 (vědec Antony Hopkins).
Jeho životní rolí se stal vysoce humální klasický filolog Málek v Krejčíkově strhujícím válečném dramatu VYŠŠÍ PRINCIP (1960), který na závěr schválí atentát na Heydricha, když jsou zastřeleni jeho 3 studenti. Naposled si zahrál felčara Sivou hlavu v dětském NA ŽIŽKOVĚ VÁLEČNÉM VOZE (1968).
Od září 1924 byl také pravidelným návštěvníkem rozhlasových studiích („Bílá nemoc", „Rajský ostrov"). Od padesátých let často a rád pracoval pro Československou televizi (inscenace VOJNARKA, HŘÍCHY MLÁDÍ, WATERLOO). Vydal řadu gramofonových desek. Jaroslav Mach v roce 1959 sestavil střihový medailon NÁRODNÍ UMĚLEC FRANTIŠEK SMOLÍK.
Za své fenomenální herectví byl Smolík obdařen Státní cenou (1931, 1937, 1951), Čestnou filmovou cenou (1937), Cenou za herecký výkon (1951) za film VSTANOU NOVÍ BOJOVNÍCI na VI. MFF v Karlových Varech, titulem Národního umělce (1953), Řádem práce (1958) a Řádem republiky (1961), Medailí prezidenta MFF Biennale za herecký výkon (1961) a Cenou ankety filmového diváka za nejlepší herecký výkon (1961) na III. FČSF Ostrava za film VYŠŠÍ PRINCIP.
Smolíkovou milovanou ženou byla herečka Milana Ortová – Smolíková (1891 – 1972), jež se narodila a zemřela ve stejný rok, jako její manžel František. František Smolík zemřel 26. ledna 1972 v Praze. Tři dny po svých osmdesátých prvých narozeninách.
Herec
Seriály | ||
---|---|---|
1966 |
Broučci |
|
Broučkova svatba (E08) |
||
Broučkovy námluvy (E07) |
||
Seznámení s Verunkou (E06) |
||
více epizod (5) |
Dokumentární | |
---|---|
2022 |
Životní styl první republiky (seriál) - a.z. |
Kino a divadlo - a.z. (E04) |
|
1971 |
Malá reportáž o smíchu (TV film) - a.z. |
1966 |
Nad Alšovým špalíčkem |
1960 |
Národní umělkyně Růžena Nasková |
1959 |
Národní umělec František Smolík |
1939 |
X. všesokolský slet |
Divadelní záznam | |
---|---|
1961 |
Zdravý nemocný |
Krátkometrážní | |
---|---|
1970 |
Neboť nevědí, co činí (TV film) |
1956 |
Císařovy nové šaty |
1955 |
Statečný cínový vojáček (TV film) |
Host
Pořady | |
---|---|
1995 |
Úsměvy českého filmu |
1971 |
Hříchy mládí |
Fanklub
(43)- Bart herec
- frashmaker herec
- monsieur herec
- KM Phoenix herec
- jengibre herec
- DuanBerry herec
- sadlokan herec
- darjeeling herec
- Jan.S.Harold herec
- caba herec
- Brenmi herec
- fandadofilmu herec
- petr.trep herec
- mr.rubik herec
- Vitex26 herec
- Aiva211 herec
- Jantareo herec
- svesticky1 herec
- Kiwosz herec
- PetraGreen herec