Eugen Jegorov

Eugen Jegorov (psal se též jako Evžen Jegorov) se narodil 9. října 1937 v Praze. Měl ruské předky (dědeček carský důstojník) a už od dětství projevoval hudební sklony (hrál na kytaru, klavír, saxofon a klarinet). Na pražské Státní konzervatoři vystudoval roku 1958 hru na klarinet. Neúspěšně se pokoušel dostat na DAMU. Jako klarinetista a saxofonista působil v kvintetu Divadla Rokoko (1958 – 1964) a jako saxofonista v orchestru Ferdinanda Havlíka v divadle Semafor (1964 – 1992), kde zůstal až do své smrti. V Semaforu se v pozdějších létech uplatnil také v malých kreacích.

Jegorov byl nejenom muzikantem, ale také hercem malých semaforských roliček. Jeho vytáhlá vyzáblá postava, dlouhé prsty, podlouhlá hlava, vysoké čelo, zasněné oči a před pleší ustupující vlasy se lépe přesně ujali v komickém repertoáru, kde vynikl také jeho výrazný hlas. Jako epizodkář se uplatnil třeba v semaforských hrách „Benefice“ (hrobník a žalářník), „Tak co, pane barone“ (pan baron), „Básníci a sedláci“, „Poslední štace“, „Čarodějky“, „Kytice“, „Člověk z půdy“, „Na poříčí dítě křičí“, „Kdyby 1000 klarinetů“, „Nevesta predaná Kubovi“ či „Nižní Novgorod“. Byl též známým recesistou. Skvěle vyhovoval v představách malých lidiček (jako byly postavičky ve VESNIČKO MÁ, STŘEDISKOVÁ a „HOMOLKA“), jež vytvářel v přirozeností sobě vlastní:

– „… Mám toho moc, pane doktore! Hodně nebožtíků, málo kameníků…“

– „… A na to si musím dát ještě jedno pivčo… No jistě, já jak nemám pivo, sem strašně zlej… Ty mě bez piva neznáš...“

Ve filmu začínal jako člen komparzního rejstříku, později hrál malé a střední roličky v několika desítkách snímků (dokonce v letech 1971 a 1979 se představil i v pěti filmech). Do poloviny 70. let se představil jako vězeň s klarinetem (PŘEŽIL JSEM SVOU SMRT), pištec (ZLATÉ KAPRADÍ), voják saxofonista (KDYBY TISÍC KLARINETŮ), hudebník (MUČEDNÍCI LÁSKY), řidič (DÁMA NA KOLEJÍCH), detektiv (KDYŽ MÁ SVÁTEK DOMINIKA), řidič (UČITEL A PŘÍTEL ZŮSTAL VEŘEJNOSTI NEZNÁM), posel (ZLOČIN V ŠANTÁNU), truhlář (ŠEST ČERNÝCH DÍVEK ANEB PROČ ZMIZEL ZAJÍC?), kladenský brigádník – saxofonista (SKŘIVÁNCI NA NITI), pekař Tomáš (SVATBY PANA VOKA), automobilista (LUCIE A ZÁZRAKY), chiromant (NEVĚSTA), lodník (DOBRODRUŽSTVÍ NA LABI), rekreant Novák (HOMOLKA A TOBOLKA), zbrojnoš (NOC NA KARLŠTEJNĚ), zedník (HVĚZDA PADÁ VZHŮRU), nájemník (MOTIV PRO VRAŽDU), Dr. Hlaváček (ZRCADLO PRO KRISTÝNU) atd.

Do své smrti se stal členem hereckého ansáblu filmů NA SAMOTĚ U LESA (hajný), DŮM NA POŘÍČÍ (architekt), ODDECHOVÝ ČAS (Hrůza), MODRÁ PLANETA (muž), PÁTEK NENÍ SVÁTEK (pán),KAM NIKDO NESMÍ (docent), CAUSA KRÁLÍK (Dušek), V HLAVNÍ ROLI OLDŘICH NOVÝ (sebe), ÚTĚKY DOMŮ (muž ve vlaku), SIGNUM LAUDIS (voják), BLÁZNI, VODNÍCI A PODVODNÍCI (Vanýsek), DÍVKA S MUŠLÍ (Šimák), ŘETĚZ (Mikeš), ÚNOS MORAVANKY (pan Trefilák), MATĚJI, PROČ TĚ HOLKY NECHTĚJÍ? (Cupal), SLAVNOSTI SNĚŽENEK (drogista), POHÁDKA O PUTOVÁNÍ (strážný), CESTA KOLEM MÉ HLAVY (správce psychiatrického sanatoria Vencl), VESNIČKO MÁ, STŘEDISKOVÁ (starý hrobník Fanouš Brož), FEŠÁK HUBERT (hudebník), HAVÁRIE (kapelník), KRAJINA S NÁBYTKEM (otec Klouček), CESTA NA JIHOZÁPAD (pán), KŘÍŽOVÁ VAZBA (Brožek), NEMOCNÝ BILÝ SLON (muž), O ZAPOMĚTLIVÉM ČERNOKNĚŽNÍKOVI (herec), KONEC STARÝCH ČASŮ (host na honu a hostině) a další.

Spolupracoval s rozhlasem („Dr. Johan Faust, Praha II., Karlovo náměstí 40“, „Poslední štace“ apod.), televizními inscenacemi (př. HROZNÉ DĚTI, CO TAKHLE SVATBA, PRINCI?, ZÁHADA ZLATÉHO SERVISU, OSLOVSKÁ LÉTA, KLAUNI A VLASTENCI, DIGITÁLNÍ ČAS, OSVĚTOVÁ PŘEDNÁŠKA V SUCHÉ VRBICI aj.) a seriály (např. BYLI JEDNOU DVA PÍSAŘI, ARABELA, LUCIE, POSTRACH ULICE, NÁVŠTĚVNÍCI, PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO, DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY, HŘÍCHY PRO PÁTERA KNOXE a SPRÁVNÁ ŠESTKA). Rovněž se věnoval malířské činnosti a jeden čas měl velké problémy s alkoholem. Hudebník a svérázný herec malých rolí Eugen – Evžen – Jegorov zemřel v autě na infarkt 28. prosince 1992 v Praze ve věku pouhých padesáti pěti let.

Jaroslav "krib" Lopour