Kontakt

Věda versus víra v jednom z mála neakčních sci-fi 90. let a la GATTACA. Film pokládá zajímavé otázky, postavy staví před silná dilemata, děj plný zvratů připomíná jízdu na horské dráze, byť tempo nijak závratné není, a rozuzlení je výborné. Stejně jako výkon Jodie Foster. A moc se mi líbila postava tajemného, nevypočitatelného a neukotveného miliardáře Haddena tahajícího v pozadí za nitky. (22.01.2017)

,,jisté je, že kdyby jsme tady byli sami, tak je ve vesmíru prázdno"! tenhle film mám moc rád, protože mě zajímá důvod PROČ JSME TADY! A CO TADY DĚLÁME? KDO JSME? a zde se dá dojít k jistému vysvětlení. a hlavně - poselství z VEGY by mělo donutit k zamyšlení. děkuji R.Z. a hlavně J. Foster za úžasnou cestu do neznáma. (09.12.2005)

Jakmile stopáž snímku přesáhne 2 hodiny, mám velký obavy, že mě zachvátí nuda a budu se jen silou vůle držet, aby můj prst nestiskl šipku doprava. Kontakt je jeden z mála filmů, kde jsem tenhle stav vůbec neměla. A to i přes fakt, že většina snímku je ve stylu: dlouho se bádá a poslouchá šustění z radarů, pak se ještě chvíli bádá, další šustění, pár dialogů o víře a vědě, bádání, šustění, další dialog, další bádání, jinej druh šustění a podobně. Jistě je to i zásluhou neskutečně do role zažraný Jodie Foster, že si Kontakt udrží pozornost od začátku do konce. Pak je tu taky docela zajímavá myšlenka, nebo aspoň jak jsem jí pochopila, jestli se dá na vědu pohlížet jako na druh víry. Do toho si připočtěte pár pěknejch hereckejch výkonů a krásně udělanej konec v rotující kouli a máte tu netypickou, zajímavou a inteligentní sci-fi, co má hodně co nabídnout. A na konec jednu hlášku, co mi utkvěla v paměti... (Po nalezení několika tisíc papírů s mimozemskými daty. "Co je to?" "Může to být cokoliv. První vydání Encyklopedie Galactica." "Instrukce pro nás ohledně kolonizačních procesů." "Mojžíš a jeho bilion dalších přikázání.") (02.11.2011)

Tohle je jedno z nejvydařenějších scí-fi co jsem viděl. Tady nestačí rozhoupat kameru a nechat před ní dvakrát přeběhnout panďuláka s tykadlama, tady se musí umět hrát, tady musí mít dialogy hlavu a patu (Jodie před komisí) , tady se nehoupe obraz, tady je obraz součást příběhu, který v divákovi vytváří nálady. Přesně takhle má vypadat kontakt filmu s divákem. (31.03.2014)

Zemeckisova nedoceněná sonda do vesmíru, politiky a hlavně mezilidských vztahů, kterou mám den ode dne radši. Od milého a plného zážitku mi vystoupala až do filmu, který se mi v nejrůznějších životních situacích promítá až nebezpečně často. Tohle je v mých očích životní role Jodie Foster a pravděpodobně i prostřední bod Zemeckisovy cesty za duševní obrodou (započatou Jenny ve Forrestovi a zakončenou Trosečníkem Chuckem). Ta cesta byla strašně dlouhá a přitom zcela jednoduchá. (03.06.2008)