Oáza

Oáza je velmi rozporuplný snímek. K řadě kladů patří zejména silné herecké obsazení a nasazení herců, kteří v náročných podmínkách a s vědomím, že se podílí na dost vyjímečné práci, ze sebe vydávali maximum. Atraktivní je pochopitelně i pouštní prostředí a především fakt, že příběh se odehrává v té době tabuizovaném prostředí s tabuizovanými hrdiny. Tvrdit o Oáze, že jde o pozapomenutý film je hrubě nepřesné, protože tenhle filmový kousek z pochopitelných důvodů vlastně nikdy v distribuci nedostal šanci. Strohé natáčecí podmínky a odlehlost místa přispěly k vysokému pocitu autenticity. Nejde - a vzhledem k omezenému rozpočtu ani nemohlo jít - o velký válečný snímek, spíš o komorní psychologické drama několika vojáků dvou znepřátelených armád, kteří jsou donuceni společně čelit žízni a pocitu odloučenosti v extrémně obtížném prostředí. Slabinou filmu je nicméně nevyrovnaný scénář. Film působí nedodělaným dojmem, jako by v průběhu natáčení došly peníze nebo spíš přišel zákaz z vyšších míst. Na konci jednoduše chybí řekněme deset minut z děje. Zároveň je nutné připomenout, že Brynych nepatřil mezi naši režijní špičku a jsou místa, kde je to na filmu znát. Typickým případem jsou scény, kdy vyčerpaní žíznící vojáci odpočívají vystaveni účinkům slunečních paprsků, zatímco se mohou skrýt ve stínu nedalekých rozvalin...Celkový dojem: 60 %. (01.08.2008)

Film, který pouštěl Václav Marhoul hercům, když se připravovali na Tobruk. V Deníku tvrdohlavého režiséra vzpomíná, že když Oázu viděl ve dvanácti letech, spatřil v něm poprvé v životě nahé ženské ňadro. Já ho tam teda nespatřil. Zato se zbytkem mohu jen souhlasit: "Díky scénám a hlavně dialogům je jasné, že to se teda nepovedlo. Je to fakt špatný a hodně uhozený. Až na pár světlých výjimek." (06.10.2021)

Velice podarená dráma mapujúca posádku fyzicky a psychicky vyčerpaných vojakov, ktorí po niekoľko dňovom putovaní Saharou najdú zdroj vody obsadený nepriteľskými vojakmi. Nastáva zajatie, boj o studňu, prichádzajú fatamorgány, mentálne skraty, etické, morálne zásady sú pod tlakom ťažko skúšaného pudu sebazáchovy človeka na minimálnom životnom priestore v extrémnom prostredí. Celú túto veľmi sugestívnu podívanú trochu kazí finálny dobový odkaz (nemožnost sa zmierenia sa s fašizmom), ktorý trochu nemotorne stavia ideológiu nad ľudskosť. (30.08.2006)

Pozoruhodný film! Začnu u herců. Ti jsou samozřejmě nejzásadnější složkou a myslím, že se svých úloh zhostili nadmíru dobře. I na Rudolfa Hrušinského se "dá zvyknout", naproti tomu Josef Vinklář je naprosto vynikající. Bojové scény jsou spíše na dokreslení, proto nemá cenu je hanět, naopak bych chtěl vyzdvihnout dechberoucí prostředí pouště, krásné záběry písku, postav, či detaily zoufalých spocených obličejů. Krom poněkud fatálního závěru je jinak tok děje zajímavě akcelerován a zpomalován, nebral bych to jako závadu. A nakonec si neodpustím vyzdvihnout nezapomenutelné vykreslení smrti Josefa Bláhy a skrývané uvolnění, že už se s ním nikdo nebude muset tahat... (16.08.2006)

Film je zaujímavý kvôli zasadeniu do exotickej pieskovej púšte. Jednalo sa o Karakum - púšť vo vtedajšej Turkménskej ASSR, ktorá pripomínala Saharu a aj po rokoch má púštne prostredie silnú atmosféru. Pekelné teploty cítiť aj cez obrazovku a nezávidím hercom, ktorí museli v tomto pekle natačať. Škoda, že príbeh sa vlečie a zápletku tvorí vlastne iba zistenie, že voda v púšti má väčšiu hodnotu ako znepriatelené strany, čo je málo. Aj ten záver je akoby ustrihnutý. Sranda, ako dlho si zahral Krampol. (04.12.2018)