Being the Ricardos
Ricardovci
Being the Ricardos
Režie:
Aaron SorkinScénář:
Aaron SorkinKamera:
Jeff CronenwethHudba:
Daniel PembertonHrají:
Nicole Kidman, Javier Bardem, J.K. Simmons, Jake Lacy, Nina Arianda, Alia Shawkat, Linda Lavin, Clark Gregg, Tony Hale, Robert Pine, Ronny Cox, Dana Lyn Baron (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Během jednoho natáčecího týdne seriálu I Love Lucy – od pondělní čtecí zkoušky až po páteční natáčení s diváky – čelí Lucille Ballová (Nicole Kidmanová) a Desi Arnaz (Javier Bardem) v zákulisním dramatu scenáristy a režiséra Aarona Sorkina řadě osobních a profesních krizí, které ohrožují jejich show, kariéru i manželství. (Prime Video)
(více)Recenze (45)
Oscar 3 nominace: Herec HR - Javier Bardem, Herečka HR - Nicole Kidman, Herec VR - J.K. Simmons ()
Přesně ten typický oskarový kousek. Dialogovka, která se snaží zaujmout tím, že parafrázuje dobový Hollywood. Utahuje si ze soap-oper padesátých let. K tomu ale vkládá do úst herců malichernosti, které mě po dobu celého filmu dost ubíjely. To jediné, na čem tak film nakonec stojí jsou herecké výkony, které jsou divadelní a skvělé, ale jsou také to jediné, proč se na film vůbec dívat. Nejlepší jednoznačně Nicole Kidman. Ta jednou bude božská i posmrtně. ()
Strnulý kousek stojící neskutečným způsobem na výkonu Nicole Kidman, která ho půvabně tlačí do samého závěru. Being the Ricardos tak ani na chvíli nepůsobí jako laciné pitvoření se. Za vidění to rozhodně stojí, a to i přes to, že divák Sorkinovsky strhující drama tentokrát vyloženě nedostane. ()
Herecký koncert? Možná. Spousta nudně mluvících hlav? Rozhodně. Aaron Sorkin už víckrát ukázal, že by nebyl mým oblíbeným učitelem (moderních) dějin. Uvítal bych energičtější pojetí a o emocích se bavit ani nemusíme. Píše se rok 1952, I Love Lucy je nejsledovanější show v Americe, i po letech stále jeden z amerických sitcomových pokladů. V hlavní roli kraluje Lucille Ball, toho času průkopnice televizní komedie. Upřímně jsem o ní v životě neslyšel. Až nyní vím, že je to ta show, kterou s úsměvem na rtech sleduje Julia Roberts v apartmá Richarda Gerea v Pretty Woman. V průběhu děje bojuje s nadřízenými, s autory scénáře, s politikou studia i s vlastním manželem, který má docela velký problém s věrností. A ještě se musí vypořádat s obviněním, že je komunistka. Nicole Kidman svou postavou překopává (i třeba při neplánovaných nočních zkouškách) pravidla situační komedie, Sorkin hraje až příliš precizní hru a jejich užvaněný životopisný kus je vším, jen ne divácky přístupným. ()
Aaron Sorkin je bůh, ale ani bohové nejsou neomylní - a tady mu ujela ruka nehezky už v samotném konceptu filmu.Zachycení doby McCarthyismu? Vztahovka na pozadí natáčení komediálního pořadu? Dokumentární ohlédnutí za milníkem televize "I Love Lucy"? Tři potenciálně silné témata, a Sorkin místo aby si vybral tak zkouší spojit všechny do jednoho celku.A moc dobře to nefunguje.Obzvlášť odskakování ze solidně rozjetého dobového drama do současnosti, na dokumentární mluvící hlavy dosud žijící autorů seriálu, film těžce zabíjí. Bez něj by mohlo jít o fajn retro verzi jeho staršího Studio 60 s lehce temnějšími podtóny - hon na komunisty je tu zachycený jen velmi povrchně, ale podpoří paranoidní atmosféru drhnoucího manželství ústřední dvojice. A tahle zlomená romance je zachycená hodně dobře... a to je na Sorkina co říct, dialogy píše jako nikdo na světě, ale zobrazování uvěřitelných vztahů mu zatím moc nešlo. 7/10 ()
Zimomriavky. Keď už tá najúbohejšia náckovská špína tejto databázy, ktorej filmový rozhľad začína Predátorom a končí Komandom (arsenal88) napíše, že to bola nuda, môžete sa pripraviť na výborný film. Ani nie tak herecky, ale sorkinovsky. Skrátka starý Hollywood; komorný, konverzačný, interiérový, plný prehnaných gest a fyzického herectva, a hlavne dialógový. Posúvajúci dej slovami, bez potreby akčných scén. Rozvíjajúci jednovetový námet, opakovane sa vracajúci k zdanlivo nepodstatným témam a symbolom, a stále hlbšie prenikajúci do vnútra postáv. A s katarziou. Trochu mi to prišlo, akoby som dve hodiny sledoval Merchant-Ivory kostýmovku, do ktorej si miestami prišiel odskočiť Spielberg. Je to malý film, ale potešil ma viac, ako oba predošlé Sorkinove režisérske zárezy. 85% ()
Nicole to celé ovládla a strčila všechny do kapsy. ()
Nicole Kidman dostane nomináciu na Oscara, to je jasné. Hoci, keď sa pozriem na fotky osoby, ktorú mala stvárniť, spoločné s ňou má akurát tak oranžové vlasy... Inak mi životný príbeh Lucille Ball nehovoril nič pred nehovorí ani po filme. A pritom za mlákou vraj taká známa osoba. Film však nakoniec nebol len o nej, ale o spoločenských tlakoch tej doby, ktoré musela prekonať. Inak dosť nuda. ()
Sorkin mě docela baví, ale jak se vydá na svou oblíbenou půdu pořadového/seriálového studia, nějak se míjíme. Stejně tak to je u Ricardových, které šli dost mimo mě a nebavili mě ani neustále dialogy, ani herci. ()
Kidmanova je prvotridni Oscarova herecka a perfektne zde postavu zahrala. Problem je, ze s jeji postavou nebudete chtit travit moc casu. Ma to byt o televiznich ikonach, ale skutecna ikona je Aaron Sorkin. ()
Ten film není špatný. Dobrá výprava, svižně stíravé dialogy, kvalitní herci (ano, i Nicole je zde snesitelná), ale ten snímek prostě nemá co říct. Spíš mi připadá, že se fakt hodně chtěli vrátit (vymlátit ještě nějaké peníze) k americkému fenoménu, pradávnému seriálu I love Lucy. A nevěděli, co o něm natočit. Možná protože se opravdu žádné zvláštní drama při natáčení tohoto prasitcomu nekonalo. Potíže v manželství, potíže v práci, lehké potíže s dobovými okolnostmi – vše už jsme viděli dramatičtěji a v zajímavějších příbězích. I když oceňuji pseudodokumentární komentáře vložené do děje, má výhrada stále zůstává: Ten film nemá co říct. SHRNUTÍ: S opravdovou Lucy by byla asi větší sranda. I když je černobílá. ()
Herecký koncert. Kidman, Bardem, Simmons a vlastne všetci zúčastnení. Sorkin a jeho schopnosť vytvárať uveriteľné dialógy, zasadiť scénu do zaujímavého prostredia a priblížiť nám nie len charaktery, ale aj situácie v ktorých sa nachádzajú je zase raz vyťažená na maximum. Tohto tvorcu naozaj môžem. To, že sa pod svoje posledné scenáristické opusy podpisuje aj réžijne ma nesmierne teší. A na každý jeho film čakám s napätím a s radosťou. Dostať sa do 60. rokov a do televízneho prostredia a vidieť všetky tie machinácie, ego hrátky a emocionálne vypäté scény medzi priateľmi a kolegami znova raz ukazuje charakterovú diverzitu par excellance. Každý tam má svoju funkciu. Každý stret je opodstatnený, posúvajúci emócie a charaktery dopredu. Pritom to má množstvo silných scén, logických rozuzlení a emocionálne vypätých hereckých prejavov. Naozaj sa mi v tomto prípade nedá šetriť chválou. Užil som si to. A určite si to rád zopakujem. Kidman aj Bardem by si za toto zaslúžili nejakú cenu. ()
Aj keď to napísal Sorkin, tak ma potešilo, že to nemá tie jeho tradičné gulometné dialógy. Síce je to strašne ukecané, ale postavy hovoria normálne prirodzene jak ľudia a nie ako zrýchlená nahrávka. Na druhej strane ma na začiatku trochu odradila tá línia o hone na komunistov, čo je téma, ktorú dvakrát nemusím. Našťastie táto línia je len vedľajšia a iba trochu eskaluje už tak hutnú atmosféru. Film sa venuje kríze v manželstve ústrednej dvojice, ktorá hrala manželov aj v megaúspešnom sitcome. A tu film zlyháva najviac, pretože celý ten problém sledujeme len z Lucynho pohľadu, zatiaľčo Desi je len hlavný podozrivý u ktorého divák spolu s Lucy premýšľa, či ju teda podviedol alebo nie. A nič viac ako odpoveď na túto otázku na konci nezískame. Jeho pohľad tu strašne chýba. Dokonca aj možný dôvod, prečo by ju mohol podviesť musí vysloviť úplne iná postava. Fakt škoda. Našťastie Lucy je stvárnená fakt dokonale a mal som chuť sa o nej dozvedieť viac ako len túto jednu kapitolu z jej úspešného a bohatého života. A to napriek tomu, že Nicole Kidmanovú nemusím a naviac tu vyzerá fakt divne, ale herečka je skvelá, to hej. Takže celkovo som viacmenej spokojný. Od retrofilmu o natáčaní nejakého starého sitcomu som veľa nečakal a nakoniec som rád, že som ho videl a silné 3* si zaslúži. 7/10. ()
Najslabší film od Sorkina, či už po režíjnej alebo scenáristickej stránke. Už samotná téma je pre našinca, resp. mimo amerického diváka na míle vzdialená, keďže kult seriálu I Love Lucy nás úplne minul, o čom svedčí aj absolútne minimum hodnotení na CSFD, aj napriek tomu, že je označovaný za to najlepšie čo na poli sitcomov vzniklo. A myslím, že aj málokto bude tušiť kto je Desi a Lucille a film sa to ani neunáva vysvetlovať a od úvodných minút na neho chrlí množstvo faktov, udalostí, mien, bez toho aby mu ozrejmil kontext. Zo začiatku tak diváka film ubije množstvom absolútne neznámych talking heads, aby následne rozohral pomerne nezaujímavú story o tom, že Lucille je komunistka a Desi jej v manželstve zahýba. Mne to celé však v tomto podaní prišlo ako materiál absolútne nevhodný na sfilmovanie. Chýba tu akýkoľvek reálny konflikt, akákoľvek dráma a vlastne je to vo výsledku celé úplne o ničom. Jo, dvadsať rokov dozadu Lucille zaškrtla nejaký box, že sympatizuje s komunistami, ale celá tá dráma je neskutočne vyfabulovaná a tá drúha o nevere zase zbytočná, pretože tú bezhraničnú lásku ktorú majú hlavné postavy medzi sebou mať reálne vo filme nijako nebadať, dokonca ku konci sa ukáže, že na tom vlastne nikomu z divákov ani veľmi nezáležalo a vyústi to do pusto prádzna. Film sa tak snaží vystaviať konflikt na niečom čo v skutočnosti ani nepôsobí ako zásadný konflikt a už rozhodne nie tak zveličený ako to nejaká stará bába utrúsi na začiatku filmu, že kvôli tomu "takmer prišli o život". Pche ... Toto je fakt veľmi nešťastné zakopnutie zo strany Sorkinsa hodné minimálne jednej Zlatej Maliny za masku Nicole Kidman, ktorá tu pôsobí ako figurína ktorá ušla z múzea Madame Tussaud a nie ako reálne žijúca, dýchajúca postava. Z tohto už skutočne nechcem vidieť nikdy znova ani minútu. CELKOVO: 4/10 ()
Zdařilý film z kreativního prostředí vzniku TV sitcomu zvládá pospojovat spoustu zajímavých témat (od tehdejší politické situace přes postavení latino herců k pilování scénáře). Může se pochlubit kvalitními dialogy a Kidmanová hraje velmi zajímavou postavu, což jí v kombinaci s dobrým herectvím jistě zařídí nominaci (je třeba snažit se nevšímat si, že její obličej připomíná porcelánovou panenku z hororu o strašidelném lunaparku). ()
Sorkin je pro mě scénáristický polobůh a nadchnul mě i ve svých dvou režijních počinech.Když se z čista jasna objevila na Amazon Prime jeho novinka,volba byla jasná.Being Ricardos nesou všechny prvky jeho typické tvorby - tedy dlouhá stopáž a hodně moc dialogů - ovšem na jeho poměry jde o poměrně komorní kousek,který se primárně zaměřuje na dvě hlavní linie.Tou první je natáčení sitcomu I Love Lucy,který sme u nás nikdy neměli možnost vidět,nicméně je to i po šedesáti letech takový fenomén,že každý fanda filmu/seriálu o něm minimálně slyšel.Tou druhou je poté vztah Lucille Ball a jejího muže Desi Arnaze,který byl bouřlivý a nakonec nedopadl dobře.Obě linky se tu pak v rámci jednoho týdne (kdy byla Lucille navíc nařčena z toho že je komunistka) různě proplétají a do toho jsou ještě prokládány flashbacky z dob kdy se oba manželé potkali a před natáčením "zlomového" sitcomu.Trochu mě mrzí,že linka bouřlivého a v té době už rozpadajícího se vztahu jede víceméně v náznacích a divák si musí leccos domýšlet,ale na druhou stranu tohle čtení mezi řádky nechává vyniknout Sorkinovým dialogům,které jsou opět výborné,čemuž samozřejmě pomáhají i oba hlavní herci.Nicole Kidman má trochu víc prostoru a je skvělá,ovšem Javier Bardem nezůstává upozaděn.V rámci Sorkinovi tvorby jde sice o jeho slabší kousek (režijně nejslabší,scénáristicky někde kolem středu),ale stále jde o nadprůměrný film a není zase tolik tvůrců,kteří by se tímhle mohli pyšnit...80% ()
Na Aarona Sorkina v poslední době nedám dopustit. Učaroval mě Chicágským tribunálem, což beru jako jeden z nejlepších filmů, co jsem viděla za poslední roky a ny ní přišel s Lucille Ball. Znám její sketche, něco málo jsem viděla a miluju to, Lucille měla opravdu talent na rozesmání lidí. Z filmu jsem měla radost, ale zastávám názor, že role Lucille měla padnout Debře Messing. Nicole nebyla vůbec špatná, hodně se mi tady líbila, více než v dalších filmech, ale ten plastikový obličej jí moc nepomohl. Chápu ale, že Debra není tak zkušená a velká herečka, nicméně by to pro ní byla obrovská zkušenost, nebojím se říct i životní role. Když se ale od toho odprostím Being the Ricardos je vcelku povedený životopisný snímek o manželství dvou celebrit. Hodně se ve filmu přeskakuje do minulosti, ale nevadilo mi to, bylo to snadno pochopitelné a nebudilo to žádný zmatek. Naopak to divákovi ukáže, jak jejich manželství vypadalo před a ke konci sitcomu. Film mě moc bavil, nenudila jsem se, herecké výkony perfektní. Jen bych tomu přidala trochu víc emocí a výměnila bych Nicole za Debru, kde by ta podoba byla daleko bližší a méně plastická. ()
(6/10). Po Chicagském tribunálu jsem vkládal velké naděje a očekávání do režiséra a scénáristy Aarona Sorkina. Bohužel se další bomba nekonala. Ricardovi jsou hrozně náročný film. Je to plné dialogů, obtížných dialogů, které vám nedají nic zadarmo. Vlastně když diváka nezaujme látka, která je tomuto filmu zasvěcena, tak to může v klidu vypnout. Já to vydržel, protože tohle ve zvyku nemám. Můžu konstatovat, že čekání přineslo ovoce, protože konec se opravdu povedl. Cílí na emoce, které vrcholí a do toho hraje ještě nádherná hudba, kterou jsem jako divák až tak nevnímal. Ale ten konec na mě fungoval. Takže to je těžko stravitelný film, kde Javier Bardem nádherně zpívá a Nicole Kidman hraje jako o život. Ale ani tyhle aspekty, nezabránily tomu, abych se u většiny stopáže docela nudil. ()
Toto bolo vytvorené a cielené len a len na akademikov a v druhom rade na každého, kto ten seriál videl. Misia bola jasná. Vyvolať spomienkový optimizmus, dostať čo najviac nominačiek, ešte viac ich premeniť na sošky a pogratulovať si za skvelý kalkul. Tak úplne to nevyšlo. 3 nominačky asi tak úplne nebol ciel. Z toho dve nepremenia ( Bardem mal dostať sošku úplne za niečo iné a hlavne teraz v konkurencií ryšavého kocúra mu to asi nevydá a Plešoun tam hral tretie husle a nie prvé bicie ako v 2015) Nicolka je ale v užšom okruhu, kvôli tomu už spomínanému optimizmu. Bavil ma vtip, ktorým film srší, nebavili ma ale retrospektívy. Úplne mi to narúšalo dej, aj keď v konečnom dôsledku sú viac ako dôležité. Takže historická dialógovka o starom, dobrom holyúde, presne tak ako každý rok, skoro. Ak si odmyslíme, pre koho je to vyrobené, má to vtipné prvky, je tam aj kúsok toho vzťahového života, bežné problémy a na moje počudovanie, žiadne drogy, len starý, dobrý chlast. Kotlety nevyšklbané, ale druhý krát asi ani s dabingom. 3 z 5 ()
Související novinky
79. Zlaté glóby - výsledky
Dnes v noci byly v kalifornském Los Angeles uděleny Asociací zahraničních novinářů v Hollywoodu (HFPA) Zlaté glóby za uplynulý rok 2021. Kvůli stále neutuchající kontroverzi kolem asociace a bojkotu… (více)
Aaron Sorkin nemá pověst jednoho z nejlepších filmových scenáristů současnosti náhodou. Pár správných chlapů, Sociální síť, Velká hra či Chicagský tribunál..... Právě Velká hra a Chicagský tribunál též sloužili první Sorkinovy režijní projekty. Příběh o Chicagské sedmičce, jednom z nejdůležitějších amerických soudních procesů si došel pro 6 nominací pro Oscara a Sorkinovi tak otevřel dveře jako i jako režisérovi. I u svého dalšího filmu se poté Sorkin chopil zároveň scénáře i režie. Snímek Being the Ricardos AKA Ricardovi se točí kolem slavného páru Lucille Ball a Desima Arnaze. Snadno by poté mohl čekat solidní výkony Nicole Kidman a Javiera Bardema a čekat, že ani tentokrát Sorkin za psacím stolem nezklame. Ovšem.... Sorkin se ve své kariéře většinou chopil velmi zajímavých témat. Založení Facebooku v Sociální síti, pokerové turnaje Molly Bloom ve Velké hře či soud s Chicagskou sedmičkou v Chicagském tribunálu. Zrovna v případě Ricardových to ovšem působí, že tentokrát se Sorkin vlastně dvakrát nosného tématu nechopil. Minimálně v jeho podání, protože samotný potenciál by tam rozhodně byl. O bouřlivém vztahu Lucille Ball a Desima Arnaze možná mohl vzniknout velmi zajímavý film, sitcom I Love Lucy je poté v Americe v oblasti sitcomů asi stejně zásadní milník jako v Čechách Ulice v rámci mýdlových oper. Sorkin ovšem natočil film, který toho ovšem vlastně o Ball a Armazovi moc neřekne a v součtu vlastně působí tak trochu nepřirozeně. Kontroverze o tom, že se Nicole Kidman skutečné Lucille Ball vůbec nepodobá a Javier Bardem by jako Španěl neměl hrát Kubánce mají ve finále dohru v tom, že jestli Ricardovi vidět, je to právě díky výkonům Kidman a Bardema. O tak trochu castingu mimo ovšem pochyby být nemůžou. Bardem je talentovaný herec s neskutečným charisma, role zpěváka a tanečníka mu ovšem prostě není šitá na míru a je to poznat. S Kidman je to poznání slibnější, i snaha maskérů o co největší podobu se skutečnou Ball má ovšem za následek to, že to působí nepřirozeně. A i Sorkin si tentokrát za psacím stolem vybírá slabou chvilku, protože dialogy nepůsobí tak přirozeně, jak u něj vždy bylo zvykem. Především i v rámci toho, že jde pořád o film, který se odehrává v 50. let a samotné dialogy by tomu měli napovídat. Nakouknutí do zákulisí sitcomu I Love Lucy dokáže představit docela peprné zákulisí, J. K. Simmons v roli herce Williama Frawleyho poté nezklame a toho nepříjemného alkoholika mu člověk věří (Simmonsovi tyhle role bručounů ostatně šli vždycky), Nina Arianda jako Vivian Vance poté též předvádí zajímavý herecký výkon, především v rámci konfrontací s Ball v podání Kidman. Ball i Arnaz jsou jako postavy poměrně slušně načrtnuté, kdy se z Ball v podstatě vyklube iniciátorka celé show, z Arnaze zase částečná louka své manželky, kdy ovšem ke sporům mezi nimi není daleko. I když se Bardem do role nehodí a Kidman úplně typově není souzena, oba do svých výkonů alespoň dávají ideální energii. Ukazuje se, že je Sorkin pořád lepší scenárista než režisér. Neznamená to, že by nebyl schopen přijít se zajímavými tvůrčími nápady a dle očekávání stojí i řemeslná stránka za to a výprava či kostýmy jsou solidní. Problém tu pořád tkví především v obsahu. Hlavní děj se sice odehrává v rámci jednoho týdne, Sorkin ovšem sází na několik flashbacků, kdy ve finále většina z nich vlastně působí zbytečně. A pak se toho v celkovém filmu řeší vlastně hned několik. Odvinění Ball z podpory komunismu či podezření Ball ohledně nevěry jejího manžela, kdy se tahle příběhová rovina vlastně vyvíjí očekávaným směrem. A pak je toho mnohem a mnohem víc, většina z toho ovšem skutečně nikam nevede. Sorkin přichází se zajímavým nápadem, kdy je celý film prošpikován rozhovory s třemi producenty seriálu I Love Lucy. I tenhle nápad je ovšem ve finále v podstatě navíc, protože v rámci zpovědí se jen vlastně rekapituluje hlavní děj. V průběhu tu vlastně ani nefunguje snaha o vzbuzení nějakých emocí, celé to působí až děsivě chladně a odměřeně. A vlastně i podobně záživně jako průlet encyklopedií. I nějakou vizuální stránkou vlastně Ricardovi působí strašně neatraktivně. Při vyprávění o divokém zákulisí vztahu Ball a Arnaze a samotného sitcomu I Love Lucy nejspíš někdo mohl získat pocit, že by z toho mohl vzniknout zajímavý film. A on by možná skutečně mohl. Jenže rozhodně nevznikl letos. Sorkin po Velké hře a Chicagském tribunálu nabídl solidní zklamání a potenciál na papíře rozhodně zajímavě znějící látky dokázal víceméně potopit. Takovým způsobem, že by člověk teď doufal, že si při případné realizaci Social Network 2 Sorkin zase vybere silnější chvilku. A nakonec se případně nerozhodne místo návratu Davida Finchera pokračování chopit sám. Po Ricardových by se totiž možná vyplatilo doufat, že se Sorkin bude držet psacího stolu, minimálně jeho práce s dialogy zůstává nadále působivá...... () (méně) (více)