Harry Potter 20 let filmové magie: Návrat do Bradavic

"Harry Potter 20th Anniversary: Return to Hogwarts" ma nesklamalo. Podobne ako to bolo v prípade "Friends Reunion Special" tak tento film brnká na veľmi podobné struny. Osobne by som ale povedal, že mi príde ešte zaujímavejší. A ten dôvod pre mňa je fakt, že s touto filmovou sériou som vyrastal. Priateľov som občas zachytil v telke a pokojne si to pozrel. Ale nebolo to niečo čo som v tom čase vyhľadával. Za to k tomuto som mal obrovský citový vzťah. Miloval som knihy, pamätám si na prvý film v kine a scénka kde Harry máva Hagridovi z vlaku bolo pre mňa v tej dobe niečo ohromujúce. Ten neskutočný záver keď som si mohol povedať, že som videl v kine Harryho Pottera. A mal som možnosť si užiť naplno tú atmosféru Rokfortu a stráviť čas s mojimi obľúbenými postavami. A tento film pekne cez jednotlivé kapitoly rozpráva svoj príbeh pekne od začiatku. Myslím si, že tie emócie mi prišli veľmi uveriteľné a to priateľstvo medzi Danielom, Emmou a Rupertom bolo tým kľúčovým elementom, ktorý urobil z tých filmov tak neskutočný zážitok. Ak je niečo, čo Chris Columbus zvládol na 100% tak skutočne dal si tú námahu aby si skusmo urobil scénku s našou trojicou aby videl tú chémiu. Je ohromné pre mňa aj vidieť aký hlboké je priateľstvo medzi Emmou Watson a Tomom Feltonom. Tie pocity mi prišli veľmi úprimné. Rovnako zaujímavé sú časti kde Tom Felton a Jason Isaacs hovoria o svojich spoločných scénkach. Úprimne ak ste nikdy nevideli predĺženú verziu "Chamber Of Secrets" pozrite si ju. Myslím si, že je škoda, že tie scénky boli z kino verzie vystrihnuté. Nie sú veľmi zásadné ale odhaľujú toho skutočne veľmi veľa. Toto sú filmy, ktoré budem roky neskôr milovať a trošku sa desím toho, že sa hovorí o seriálovom remaku. Neviem či chcem vidieť tie knihy spracované znovu. Pretože jedným z dôvodov prečo tie filmy fungovali boli práve tie postavy a herci, ktorí ich hrali. Niektoré časti tohto dokumentu síce pôsobia trošku ako povinnosť a myslím si, že monológy Rowlingovej sa mohli pokojne vyhádzať von, no vo výsledku som veľmi spokojný. Ten návrat na Rokfort bol pre mňa veľmi príjemným otvorením nového roku 2022. Hodnotenie: A (02.01.2022)

Stejně tak jako se nedávno vzpomínalo na přátelé, tak teď se vzpomínalo na Harryho Pottera. Nepatřím mezi skalní fanoušky, kteří mají přečtené knihy a mají doma šálu nebelvíru, ale přesto jsem si taky rád zavzpomínal. Měl jsem to štěstí, že jsem prakticky patřil ke generaci, která byla ve stejném věku jako hlavní postava této kouzelnické ságy (v den kino premiéry jsem měl měsíc do 12tých narozenin). Velký palec nahoru dávám JK Rowlingové za to, že tehdy nenásilně přivedla jednu generací (ke zdánlivě mrtvému) čtení knih. U pár věci jsem se zasmál a přiznám se, že ukápla i nějaká slza z nostalgie a souhlasím s tvrzením hlavních postav, že vypadají mnohem lépe v porovnání s vyobrazením postav v závěru posledního filmu. Spokojenost a 75%. (02.01.2022)

Velká nostalgie, bohužel lehce poskvrněná tou směšnou kauzou okolo JKR. Je jasný, že tam všichni dokola budou opakovat, jak všechno bylo super, ono taky spousta těch věcí opravdu byla super. Ale když se tam např. Yates chlubil tím, jak zprasil finální souboj Harryho s Voldemortem, to už jsem začínal otáčet oči v sloup. Tak či onak je to povinnost pro fanoušky HP, která svůj účel splnila. (05.01.2022)

Příjemná nostalgie, je zároveň fajn vidět herce po takové době ve známých kulisách a slyšet je vzpomínat. Trochu mě zamrzelo, že to bylo v duchu "vše dobré, na špatné už se zapomnělo". Prostě jsem čekal více pikantních historek z natáčení a toho opakování, jak jim to všem změnilo život a jak to bylo úžasné už bylo na na konci taky moc. Ke kauze Rowlingová se raději nebudu vyjadřovat, vidím za ní velký nevděk studia a tvůrců, zasloužila si tam být (23.01.2022)

Harry Potter je mistrovským dílem a neumírající senzací jak ve filmové tak i v knižní podobě a ten, kdo si ho jednou pustí k srdci se ho už nikdy nezbaví. Je to jistota, kterou nám fanouškům přináší tahle série, jistota úniku do magického světa a jistotou se stala pro generace předemnou a stane se i pro další generace. Přinesl ale tenhle reunion po dvaceti letech něco nového co by změnilo a nebo nějak upevnilo můj vztah k sérii? Nepřinesl. Je to jen nostalgicky komentovaný recap všech dílů. Je to asi tak se všemi reuniony, které jsem kdy viděla a ani reunion nejmagičtější série pod sluncem nic magického nepřinesl. To, že si štáb a herci vybudovali za těch 10 let společné práce vztahy na úrovni rodinných vztahů je krásný a asi předpokladem k úspěšnosti a důvěryhodnosti celého díla, ale přeci jenom pro příběh a pro nás diváky jsou vztahy postav silnější než vztahy mezi samotnými herci a pár silných a hezkých slov pronesených na reunionu mě bohužel nezasáhlo skoro vůbec a to možná proto, že už jsem většinu z toho slyšela několikrát a při takovém opakování a vzpomínání to může působit až trochu nuceným dojmem. Já osobně věřím, že to vůbec nucené není a že vztahy mezi zúčastněnými jsou skutečně takové i mimo kamery, ale jednoduše řečeno mi to už nic nového nepřináší a mnohem víc jsem si užila samotný recap dílů ačkoliv je znám nazpaměť. Co mě dojalo bylo vzpomínání na zemřelé členy štábu a zestárnutí ostatních. Člověk si uvědomí, jak rychle ten čas pádí ačkoliv Harry Potter série samotná nezestárne nikdy. Nejhezčí část celé skoro dvouhodinovky bylo prvních 5 minut a pak když Robbie Coltrane okomentoval, že on odejde, ale Hagrid zůstane. A to je asi celá pointa, herci propůjčili svůj vzhled a talent a dali tak vzniknout postavám, které je předčili.  btw Rowlingová na reunion pozvána byla, ale ona a její tým odpověděli s tím, že archivní záběry z roku 2019 pro účely reunionu postačí, jen uvádím na pravou míru argumenty toho, jak se mohli opovážit ji nepozvat (01.01.2022)