Žiješ jenom dvakrát

You Only Live Twice je z Conneryho bondovského portfolia asi nejslabší kousek. Je to sice pořád skvělý špionážní film, ale v porovnání s předchůdci a následovníkem pokulhává. Zatímco ostatní conneryovky jsou vyváženým mixem akce a příběhu, zde jsou děj a místy bohužel i jeho vyváženost upozaděny ve prospěch akce. A co mi nesedlo hlavně je to, že ač jsou všechny starší bondovky mírně přitažené za vlasy, zde se jakýkoliv náznak věrohodnosti rozpouští hned v úvodu. Už jen fakt že Bond se stane špičkovým ninjou zkrátka není úplně z kategorie lehce akceptovatelných. Ale film má i výrazné klady. Vyzdvihnul bych například stavby, protože základna umístěná v sopce je po estetické stránce naprosto geniální, možná nejlepší z celé série. Úžasná je i kamera, díky které si divák může vychutnat japonské scenérie a úplně špatně natočené a sestříhané nejsou ani souboje a honičky. (28.04.2010)

Bondovka s Connerym v Japonsku, proč ne? Konečně se nám odhaluje záludný Blofeld, kterého uvidíme v dalších dílech. Tento film má silné a slabé momenty. Po akční stránce je dost povedený. Například scéna v helikoptéře je úžasná. Některé věci ale moc nedávají smysl, jako celá ta japonská kamufláž. Snad by nikdo nemůže věřit, že je Connery Japonec. Myšlenka s rozpoutáním světové války skrz kosmický program je docela zajímavá. Bude se těšit na další díl. "Jsem ve službě." (24.12.2019)

"My mrtvoly máme na všechno dost času." Protřepaný a nemíchaný agent 007 nám zemřel, oživnul a ještě se "civilizovaně" vykoupal s Japonkami. Mně se na tom nejvíc líbilo, že ve studený válce USA s CCCP čekala Velká Británie uvážlivě na důkazy o něčí vině a to je proti současnosti výraznej rozdíl. Jinak mě samozřejmě pobavily hračky pana Q, z nichž si zabírám plně vyzbrojenej vrtulník, kterej se vejde do čtyř kufrů. Taky Japonci byli skvělí, když si nedokázali nevšimnout kosmických lodí vylétajících ze sopky. Patrně to v šedesátých letech bylo běžný. Co však nebylo v té době běžný, tak to bylo kreativní vizionářství, který muselo vyrážet divákům dech. Dneska je spíš k smíchu, ale na mě to stále působilo skvěle. (11.04.2018)

V pořadí již pátá bondovka zaznamenala znatelný kvalitativní pokles snad na všech frontách. Ačkoliv je samotný námět celkem zajímavý a zlotřilecký plán organizace SPECTRE prezentovaný v tomto díle patří k tomu propracovanějšímu, zpracování tohoto konceptu do scénáře se ve výsledku už moc nepovedlo, respektive to je chvílemi docela natahovaná nuda. Bohužel znatelně ubylo i humoru, Connery už tolik nehláškuje jako v Thunderballu a celý nápad s přetvořením agenta 007 v japonského ninju (včetně modifikace obličeje!) mi přišel poněkud nešťastný a (v tomto případě) nechtěně vtipný. Dokonce i bondgirl je v tomto díle nevýrazná, což po předešlém Thunderballu, který se mohl pyšnit hned dvěmi uhrančivými představitelkami, dost zamrzí. Slovo „nevýrazná“ celkem dobře vystihuje i akci, která mě až na scénu s vrtulníky moc nebavila, postrádala nápad a promyšlenost z Goldfingera, což zvláště ve výbušném finále, které mělo nemalý potenciál, nepříjemně překvapilo. V případě záporáka se zde opakuje stejná situace jako u Dr. No – padouch, v tomto případě samotná hlava organizace SPECTRE Blofeld, se objeví až v posledních dvaceti minutách a nehledě na to, že je ve výsledku celkem působivý, to filmu dosti ubližuje, neboť Bondovi tak v předcházejících dvou třetinách chybí silný protihráč. V tomto ohledu jsem si začal ještě více vážit Srdečných pozdravů z Ruska, které měly skvělého padoucha, což platí i pro Goldfingera a i Thunderball v tomto ohledu vítězí, neboť jeho záporák (fyzicky) prostupuje celým příběhem. Přes všechnu tu kritiku je film Žiješ jenom dvakrát stále nadprůměrnou bondovkou, z první pětice filmů s Connerym ji ale hodnotím jako nejslabší. 70% (19.04.2010)

Z dost podprůměrné Flemingovy předlohy (kterou jsem četl dokonce anglicky) dost nadprůměrná bondovka -- v rámci žánru přinejmenším. Jen mě trochu zarazilo, že textem písně se úplně změnil výklad titulu (You only live twice, once when you are born, once when you look with Death face to face). Samotná realizace je dost kompromisní -- některé scény jsou precizní a uvěřitelné, něco je na záchvat smíchu (i kosmický program SPECTRE je směs realistických rekvizit a nepopsatelná směs zbytku)... Pro mě scénárista Dahl vnesl do filmu spoustu neotřelého a významně ovlivnil vývoj celého Bondova fenoménu. (23.09.2007)