Kabinet kuriozit Guillerma Del Tora

Samoúčelná "hororová" pohádka, která není strašidelná, vtipná ani vytříbeně vypointovaná. Peníze dlužící hrobník potřebuje splatit dluhy a tak vykopává mrtvoly z vlastního hřbitova. PŘÍBĚH: Žádné zlaté zuby ale nenachází, protože mrtvoly kradou krysy. Pod hřbitovem mají komplex chodeb, které v závěru hrobník prolejzá a nachází tam jednak nějakou obří zmutovanou krysí královnu a jednak nějaký podivný chrám, kde se nachází socha Cthulu monstra. Jedna uschlá mrtvola v modlitební póze však stále měla na krku třpytivý náhrdelník (opět připomínající hlavu Cthulu monstra z Lovecrafta) a když mu ho hrobník sejme, mrtvola obživne a začne se po něm sápat s tím, že náhdelník je její. Hrobník znovu utíká komplexem chodem, podaří se mu zavalit jak krysu, tak obživlou mrtvolu, ale nakonec sám vleze do uzavřelého hrobu, kde ho stejně sežerou krysy. Samoúčelnej sranec s ohraným, banálním a po stránce děje nekvalitně vypracovanym poučením: "Kdo se chová jako krysa - skončí jako krysa." (06.03.2023)

Díl je to poněkud utahané a ve svých jednotlivých částech ohrané. Přitom to má dobrý námět (i myšlenku) a kdyby se scénáristka zmohla na lepší dialogy a dokázala z interakce mezi postavami dostat víc - víc zábavy, víc poutavosti, víc vyjebanosti (o které to je a které podléhá protagonistka), tak bych se tolik nenudil. Bohužel je to spíše takové, jaké podávám v první větě. Závěr se mi však líbil. Ošklivá protagonistka se nějakým těžko uchopitelným způsobem změní v krásnou ženu, načež okamžitě dostává obdiv, schválení a přízeň svých vyjebaných kolegyň. Nedávno jsem se bavil s kámoškou o tom, jak ji rodina nechválí za akademické úspěchy, ale když se jí zlepší pleť, tak je důvod k oslavě. Finální záběr filmu mě však bavil - Líbí se mi, jak mezi strojeným smíchem dochází ke znepokojivému křenu a do toho hraje You Sexy Thing, což byl skvělej výběr hudby. (07.03.2023)

Sám maluju a příběhy s malbou nějak spjaté mají předpoklady se mi líbit. Pickmanův model (stejně jako jiné epizody Kabinetu Kuriozit) působí neorganicky, vyumělkovaně, zdlouhavě, nudně... Není to děsivé (což bych ještě odpustil) ale ani zajímavé či jakkoliv působivé. Vlastně to po obsahové stránce vůbec nedává smysl. (07.03.2023)

Cosmatosova estetika mě baví, ač zde si ji (narozdíl třeba od Mandy) divák užije jen ve velmi omezeném rozsahu. Obsahově je to však šíleně vyprázdněné a samoúčelné. Diváka by mělo táhnout to, za jakým účelem se postavy sejdou, kým postavy jsou a dynamika mezi nimi, kdo je hostitel, co po nich chce a konečně - co že jim to chche vlastně ukázat. Konverzačně se to ale nijak zvlášť nerozjede. Pouhý nástřel toho, kým postavy jsou, nestačí. Když se všichni konečně jdou podívat na to, co jim chtěl hostitel ukázat, katarze je ohraná, slabá, neuspokojivá a celé to jaksi vyzní do prázdna. PŘÍBĚH: Partička mistrů ve svých oborech (skladatel, spisovatel, jasnovidec, vědkyně...) jsou pozváni k jakémusi sběratelovi, který je přiměje oddat se drogám a následně vkročit do místnosti s mimozenským šutrem, který se následně rozpadne, objeví se dosud hybernovaný mimozemský tvor, který jich několik zabije, někteří uniknou a setrvávajícího sběratele jaksi obalí/ovládne a pak se svým nově nabytým tělem odejde směr město. - Co já s tím ale? (06.03.2023)