The Man Who Stood in the Way
Muž, ktorý stál v ceste
Režie:
Petr NikolaevScénář:
Ivan FílaKamera:
Ramūnas GreičiusHudba:
Michal NovinskiHrají:
Tomáš Töpfer, Zuzana Mauréry, Adrian Jastraban, Alois Švehlík, Jiří Ployhar ml., Dano Heriban, Přemysl Bureš, Jaroslav Mendel, Miroslav Táborský (více)Obsahy(1)
Strhující příběh lékaře a politika Františka Kriegla zachycuje dramatické události 21. srpna 1968, kdy byl v noci společně s čelními představiteli KSČ (Alexander Dubček, Oldřich Černík, Josef Smrkovský, Josef Špaček, Bohumil Šimon) zatčen a unesen do Moskvy. Byl jediným československým politikem, který se v zajetí i pod hrozbou likvidace postavil Leonidu Iljiči Brežněvovi a nepodepsal Moskevský protokol, dokument, jenž znamenal souhlas s okupací Československa. Filmové drama v hlavní roli s Tomášem Töpferem odhaluje zrůdnost komunistického režimu se zaměřením na hrdinu Pražského jara a nejvyhrocenější úsek jeho života i novodobých dějin Československa. (Bio Illusion)
(více)Videa (29)
Recenze (76)
Česká filmová pocta Františku Kriegelovi, který se ze stalinisty roku 1948, přes hrdinu roku 1968 stal chartistou v roce 1977. Nikolaeův film se soustředí na jeho hvězdné dny srpna 68, kdy jako jediný z československé delegace nepodepsal v Moskvě blábol schvalující naši okupaci. Technicky velmi dospělý film, kamera, dobovost, dejme tomu i ta skromnější výprava a hlavně parádní výkona Topfera, který tuhle roli dostal jako dárek na rozloučenou s hereckou kariérou hlavních rolí, ale výborný a přesvědčivý byl Husák v podání Jastrabana. Politické drama, které není pro všechny, ale pokud někdo hodnotil České století (2013), tak tohle ho nezklame. Sice to je interiérová varianta dvanácti rozhněvaných mužů, respektive unesených, takže nic akčního, ale atmosféru to mělo solidní. ()
Můžeme jen hádat (respektive vyčíst z internetových článků), na čí straně byla vina ohledně rozepře při natáčení tohoto filmu, každopádně výsledný tvar je kompromisem mezi strohým popisem historických událostí a dilematy jednotlivých historických postav. Ano, je to občas povrchní, jistě, hudba zase hraje většinu stopáže (ale Michalovi Novinskimu se fakt povedla), ovšem výsledný tvar mě zkrátka a dobře nepopouzí tak, jako mnohé jiné. Příspěvek k českým dějinám, který z hlediska faktografického i filmařského došel na půl cesty. Vždyť i ten oceňovaný román Ivana Fíly hodně fabuluje. ()
Film bohužel není tak dobrý, jak jsem čekal. Obávám se (a zdejší komentáře tomu nasvědčují), že dnešní většinový divák vidící černobíle bude mít Kriegla za hrdinu a ostatní za padouchy. Jenže takto na dobu před 55 lety nelze nahlížet. I starší díla na toto téma jasně říkají, že nebýt Svobody, bůhví jak by to dopadlo a jaký by tu byl další vývoj. Kriegel se v r. 1968 zachoval svědomitě a málem za to zaplatil životem. Proto si rozhodně zaslouží, aby o něm byl natočen film. Nechápu ale, proč bylo vynecháno dalších ne méně důležitých 11 let jeho života. ()
V úvodu filmu je citát" Potomstvo nepochopí, proč jsem znovu museli žít v tak hluboké tmě, když už jednou nastalo světlo". Autorem je Sebastian Castellio - francouzský humanistický učenec, filozof a protestantský teolog. Detailněji a autentičtěji se postavou Františka Kriegela zaobírají dokumenty: Léčba dějin - průzkum odkazu Františka Kriegela ( 2013) a František Kriegel: Sám proti Moskvě (2023). ()
Od filmu jsem nečekala nic, hlavně proto, že o srpen 1968 se zajímám a na jednotlivé aktéry mám již hotový názor. První překvapení se dostavilo, když poprvé promluvil Brežněv. Došlo mi, že jsem ho nikdy neslyšela mluvit, takže vlastně nevím, zda i v reálu mluvil ukrajinskou ruštinou a používal hlásku H. S filmem sdílím názor na tři nejdůležitější muže československé skupiny zavlečené do Moskvy. Dubček byl uplakánek, Husák svině a Kriegel frajer. Druhým překvapením je pojetí Svobody jako skutečného státníka, který si svoje háchovské dilema vyřešil ještě před odletem z Prahy. Rozhodně zde není vylíčen jako senilnějící stařec vhodný pouze k tomu, aby kynul masám z tribuny. Odsuzovat Svobodu za to, jak se choval v Moskvě, mi přijde hodně zjednodušující. Opět byl po třech dekádách celý národ jako rukojmí a státník se opět rozhodl neprolévat krev i za cenu ponížení. ()
Galerie (57)
Zajímavosti (10)
- Původně měl film 358 obrazů. To je na celovečerní film moc, délka se blížila ke čtyřem hodinám. „Ale k úpravám jsem přistupoval s velkou úctou. Snažil jsem se postupovat filmově a příběh divácky zpřehlednit a zjednodušit,“ popisuje Petr Nikolaev své úpravy Fílova scénáře. (sator)
- Uznávaný režisér Jiří Svoboda se ke skutečnosti, že byl autor původního scénáře Ivan Fíla na režisérské pozici nahrazen Petrem Nikolaevem v roce 2022 písemně vyjádřil takto (kráceno): "Považuji za nezbytné podotknout, že s kolegou - spisovatelem, scénáristou, režisérem a fotografem Ivanem Fílou jsem se viděl asi třikrát v životě. Více, než pozdravy jsme si nevyměnili. Ještě méně znám producenta Miloslava Šmídmajera, a kolegu Petra Nikolaeva jsem viděl pouze jednou a z dálky. Nejsem tedy vůči nikomu ze zúčastněných podjatý. (...) Ivan Fíla napsal pro producenta Miloslava Šmídmajera scénář a posléze vydal stejnojmenný skvělý román, který se dočkal reedice. Ivan Fíla byl přirozeně nejpovolanějším kandidátem na to, aby film také režíroval. (...) Mezi producentem a režisérem vznikly časem rozpory a ze vzniku mravně a politicky nepochybně potřebného filmu se stala poněkud nechutná causa, ve které se obě strany uchýlily k argumentaci finanční a právní, a vzájemným výhružkám soudy. (...) Právní argumenty, kdo měl při podepisování smlouvy za sebou lepšího advokáta, pro mne nehrají roli. Advokáti a konta dnes hrají dominantní roli v životě společnosti. Zkouším si ale představit, zda by si za minulého režimu z ryze etických důvodů odvážil státní film sebrat Miloši Formanovi scénář filmu Lásky jedné plavovlásky a přidělit ho jinému režisérovi. Pokouším si představit, že by se našel v tehdejším Československu režisér, který by kývnul na výzvu režírovat film Panelstory, který připravovala a natočila režisérka Věra Chytilová. Na Barrandově jsem pracoval 22 let a podobný případ si nepamatuji. Vzpomínám si jen, jak mně byl nabídnut scénář Prodavač humoru, jehož scénář napsal Roman Ráž. Kolem scénáře se potenciálně pohybovali režiséři Jiří Krejčík a Věra Chytilová. Scénář mně byl nabídnut s komentářem, že vedení filmu ani jednomu z nemilovaných režisérů film nesvěří. Zvedl jsem telefon a dotázal se obou, zda film stále chtějí dělat, nebo od záměru odstoupili. Jakmile mi Věra řekla, že o scénář nadále stojí, zavolal jsem vedoucímu skupiny, že považuji za eticky zcela nepřijatelné, abych scénář bez mrknutí oka přijal. Zdůrazňuji, že ani jeden z režisérů nebyl autorem scénáře a ani jeden z předurčených režisérů neměl žádný závazný dokument, že je mu režie přislíbena. Kdybych byl reagoval jinak, vyčlenil bych se z pospolitosti barrandovských tvůrců a nepochybuji, že můj kamarád, spisovatel Roman Ráž, by mi to neodpustil. Nejen na film, ale na památku nesmírně statečného Františka Kriegla, který doslova riskoval v Moskvě život brežněvovskou kamarilou, vrhají právní tahanice, i způsob, jakým byl Ivan Fíla bezskrupulózně nahrazen jeho kolegou, skvrnu, jakou si dějinný hrdina sovětské okupace 1968 rozhodně nezaslouží." (NIRO)
- Určitou pikantností je, že Adrian Jastraban, který v minulosti hned dvakrát (Havel – 2020, Dubček – 2018) ztvárnil postavu Alexandera Dubčeka, v tomto filmu sehrál roli Dubčekova politické rivala a nástupce v nejvyšší stranické funkci Gustava Husáka. (HonzaBez)
Reklama