Neuvěřitelná cesta

Bezkonkurenčně nejlepší film s mluvícími zvířaty vůbec. Vtipný, dojemný a hlavně chytrý, což je prvek, který mnoha dnešním filmům tohoto žánru chybí. Hodnocení samozřejmě trochu ovlivňuje mrcha nostalgie, ale kdo by neměl rád hyperaktivního Chance, panovačnou Sassy a moudrého Shadowa? Ať si říká každej kdo chce, ale TOHLE opravdu JE krásný film (nejen) pro děti. Takové filmy se už dnes jednoduše netočí. K tomu výborný český dabing plný hlášek a místy i opravdového dramatu. Hodně se mi líbilo vyobrazení způsobu myšlení a psychika zvířat: to, jak nerozumí tomu, co jim člověk říká a vše si vyloží po svém. To, jak nedokáží pochopit, proč je páníček opouští a mají strach, že je to natrvalo. A proto jsou tak vděčná z každého návratu. Každé shledání je tak malou oslavou. A Neuvěřitelná cesta to, jako jedna z mála, bere v úvahu. A proto je v mých očích tak jedinečná. (02.09.2012)

Můj oblíbený film, když jsem byl malý. Film je o mluvících zvířátkách, kteří ale neotvíraj pusu, když mluví, ale to mi ani nevadí, protože film se natáčel v době, kdy technologie ještě nebyla nejlepší. Pro malé děti je to určitě stvořený, ale jak člověk roste, pomalu mu přechází chuť po filmu. (24.03.2015)

"Ah, Jamie, voníš jako milion kostí !! Jsi ten nejmilejší kluk na světě.." Ačkoliv podobným zvířecím bijákům pro děti zrovna dvakrát neholduju, na Neuvěřitelnou cestu nedám dopustit.. To silné finále, navíc nesmírně podepřené výbornou hudbou Bruce Broughtona, snad nedojme jen toho největšího cynika.. Zručně natočenému snímku Duwaynea Dunhama přes jeho nevděčnost vůči náročnému divákovi prostě to jakési vnitřní kouzlo nemůžete upřít.. Jen si tak při sledování podobných záležitostí říkám, zda to vynaložené úsilí spojené s tím přetěžkým natáčením se zvířecími herci, vůbec stojí za to.. (13.09.2015)

“Cats Rule, Dogs Drool” rozhodně zní lépe než “Kočky jsou páni a psi jsou kmáni”. Jinak jedna z nejroztomilejších hraných věcí, které od Disneyho přišly. A dokáže naplnit moji slabost pro reálná mluvící zvířata bez toho, aby to režie pohnojila jako celek. A ta zvířata tu trápená nebyla, což se dá dokázat např. tím, jak kočku Sassy “unáší” proud. I když mám radši druhý díl. (02.10.2019)

Tento film i jeho hodnocení je pro mne sentimentální brak. Poprvé jsem ho viděla někdy v roce 96' mám to tušení a krátce na to jsem dostala mého výjimečného labradora, který se pochopitelně jmenoval Shadow. Moc ráda se k tomuto krásnému dětskému filmu vracím zejména proto, že mne Shadow o Vánocích opustil. (20.09.2015)