Režie:
Jaroslav DudekScénář:
Jiří HubačKamera:
Alois NožičkaHrají:
Jiří Bartoška, Josef Dvořák, Libuše Šafránková, Josef Somr, Rudolf Hrušínský ml., Dagmar Havlová, Jiří Plachý ml., Alena Kreuzmannová, Valérie Zawadská (více)Obsahy(1)
Tragikomický příběh z tragikomické doby - tak by se dala charakterizovat hra Jiřího Hubače, která měla premiéru v květnu 1991. Drama dvou kamarádů, kteří za války jako čeští letci bojovali v Anglii a po návratu domů museli prožít tak dobře známé martyrium, je příběhem o síle přátelství, odvaze překročit sám sebe v utkání s násilím i o právu na zachování lidské paměti. Televizní film režiséra Jaroslava Dudka, který do hlavních rolí obsadil Jiřího Bartošku a Josefa Dvořáka, byl poctěn prestižní mezinárodní cenou Prix Europe v Reykjaviku. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (120)
Velmi silný příběh o síle přátelství, lidské hrdosti, vojenské cti i malosti brzy po válce, skvěle ztvárněný Jiřím Bartoškou a překvapivě skvělým Josefem Dvořákem, kterému vážné téma hezky sedlo. Vyvrcholení příběhu bylo velice působivé a dojemné. Škoda jen televizního formátu, protože toto téma by zasloužilo celovečerní film (jeden podobný získal dokonce Oskara). ()
Lubil sa mi pribeh o ceskych letcoch, ako bojovali v Anglicku, a ako si museli naspat doma prejst martyriom. 76 % ()
Film poplatný své době ,porevoluci na tohle byla doba. Snímek o letcích z Anglie. O stavění hřbitova pro ně. Dvořák a Bartoška hrají bravurně. ()
Bojovali za svou vlast jako jeden člověk. Po návratu je vlast rozdělila na dva typy lidí - dobré a špatné. Jedni byli oslavováni, druzí zatracováni. 55% ()
Psychologická brutalita, která se může směle rovnat Tiché bolesti a Jen o rodinných záležitostech, ačkoli bych nevěřil, že k těmhle dvěma špičkám v oboru ještě někdy něco připodobním. Celou dobu se mi hnaly slzy do očí, protože být svědkem takového bezpráví prostě nezvládám. 100% ()
Po sametu si snad všichni tvůrci chtěli rejpnout do bývalého režimu a blísknout se nějakým srdceryvným příběhem. Bohužel i tací tvůrci, kteří za bývalého režimu natočili či napsali své nejlepší kusy. Ač Hubače považuji za velmi talentovaného scénáristu, zde to trochu vázne. Pepa Dořák mě přesvědčil, že dokáže zahrát i vážnou a dramatickou postavu. Bohužel Jiří barotška je tu přinejlepším průměrný...a proto ho herecky předčí Jiří Plachý na holičském křesle. Pár dobrých scén, ale jinak nic navíc. ()
V každém dobrém komikovi dřímá talent hrát excelentně dramatické úlohy. Dvořák to potvrdil.Zajímavé je, že roli Dvořák ,ze strachu že by na ni neměl, nejdříve odmítl. Inscenace obdržela cenu "Europe" jako nejlepší inscenace roku 1991. V notesu kapitána Vorla (Jiří Bartoška) je 563 padlých Československých pilotů v Británii. V RAF sloužilo cca 2500 Čechoslováků, kteří prchli před nacisty z domoviny a nakonec vytvořili jednu bombardovací a tři stíhací perutě.Ne všechny příběhy měly šťastný konec celkem zemřelo v britských službách asi 500 Čechoslováků uvádí se oficiálně. ()
Velice zajímavý předchůdce Tmavomodrého světa braný z poněkud jiného hlediska. Skvěle vypracované lidské povahy jak u hlavního hrdiny, tak u kamaráda holiče potažmo vrchnosti. ()
Přestože za nejkomplexnější dokument o českých letcích z Anglie považuju seriál Zdivočelá země, vítám jakékoli zpracování týkající se této tématiky. Únorový komunistický převrat si vybral jako své úhlavní nepřátele krom jiných též ozbrojené složky loajální staré republice. Jednak byli potencionálně nebezpeční (nezpívali a nemávali) a druhak musel nový režim najít lidu nějaké strašáky, aby se lidé báli a nemysleli na to, jak to tomu socialismu nejde. Piloti, kteří dožili konce války se těšili na slavný návrat do vlasti a byli za tři roky nepřátelé lidu. Navrátilci z válek byli vždy obtížně integrováni do zpět společnosti, tak je komunisti šalamounsky postupně všechny šoupli do dolů a pracovních lágrů. Příběh dvou kamarádů setkávajících v době, jež se "vymkla z kloubů", snažících se najít své místo a přežít, vypovídá o své době víc než by se zdálo. Geniální je nápad s odzpíváním dobových budovatelských písní. Z toho mě mrazilo v zádech. Sledujeme postupný rozpad společnosti maloměsta, formující se armádu "nové buržoazie" patolízalů, udavačů, zakomplexovaných prcků a srabů chopících se první příležitosti, aby se pomstili za dětství ústrků od těch silnějších. Osobní msty a vyřizování starých účtů. Co nesmetlo Gestapo, doráží komunistická policie. Co nezlikvidovaly německé koncentráky dodělají naši vlastní lidé. Ve jménu lepších zítřků. Naši dva kamarádi postupně pochopí, že komunisté tu nebudou jen do příštích voleb, že je nic nezastaví a že je to jen každého osobní věc, jak se k tomu postaví. Josef Dvořák, holič, lidumil, to má nejtěžší. Miluje život a lidi. Jenže všechno, pro co žil a bojoval je teď zkrátka v hajzlu...80% ()
Josef Dvořák je vynikající herec. ()
Tohle je jeden z nejlepsich porevolucnich filmu na tema komunismu. Aby taky ne, drive prece takove tema neslo televizne zpracovat anebo by nikdy neproslo cenzurou coz se rovna to same v blede modrem. Je to zaroven smutne, ale i pozitivni s takovou rekl bych hrdosti majici zadostiucineni, ktere proziva Josef Dvorak pri delani krizu za sve kamarady, kteri polozili zivot za vlast, ktera je nasledne popravovala anebo v lepsich pripadech posilala do uranovych dolu. Otresna realita povalecnych let. ()
"Vy jste ho zabili. Zabili jste ho. Zničili jste všechno, za co jsme bojovali. A víš proč? Protože jste zrůdy, zrůdy nelidský!" ()
Díky československé diskuze a příspěvku uživatelky Snorlax jsem si po delší době vzpomněl za tenhle výborný televizní snímek. Za mě je výjimečný ze dvou důvodů. Za prvé je to silný scénář Jiřího Hubače, kterému se z kraje devadesátých let podařilo na relativně malém prostor výjimečným způsobem ztvárnit smutné osudy československých letců po druhé světové válce. Tím druhým důvodem je excelentní výkon Josefa Dvořáka. Je moc smutné, že tenhle excelentní komik divadla Semafor dostal po roce 1990 tak málo prostoru v televizi (o filmu ani nemluvě). Zde přitom ukazuje, že umí i jiné než čistě komické polohy. Po každé, když to vidím, mě zde jeho výkon skoro dojímá... ()
Nádherné a kruté poselství všem komoušům a a jejich pohotovým přisluhovačům. Havlova slova o právním státě, který se neuskutečnil, díky jistému ambicióznímu ekonomovi zde nabývají reálný obraz včetně děje. Žádný národ nemá hrdinů tolik, aby je poslal do zemědělství, dolů a nedej bůh do gulagů. Žádný národ by neměl mít takové svědomí z hoven a sraček, že kálí na památku svých padlých za svobodu. My jsme to pochopitelně dokázali. My dokážeme absolutně vše! ()
Bývali to spolužáci, přátelé, sousedé... Pak přišla válka, únor a najednou tupí přicmrdávači režimu rozhodují o životech těch, kteří bojovali za jejich svobodu. Nesmírně palčivé téma, které se jen tak neomrzí. V tomto minimalistickém, komorním, ale o to působivějším vyprávění o křivdách, opravdovém přátelství i nesmyslných paradoxech v poválečném období, je kladen důraz na lidi. Nezapomínejme, že to byli pořád ti samí lidé, jen politická situace se změnila a co to s některými udělalo... ()
Až na ten patetický přednes Jiřího Bartošky a jednorozměrné bídáctví Rudolfa Hrušínského to bylo dobré. Upřímný pokus vypořádat se s jedním z bolavých míst naší historie. ()
Téma je silná, aj výkony Bartošku a Dvořáka fajn, ale spracovanie ako televízna hra ma neupútalo. Všetko plynulo len ako na divadelných doskách a napätie žiadne. Pripomenúť si budovateľské piesne nezaškodí a tie texty nech sú výstrahou pre dnešnych priaznivcov červenej farby. ()
„Heleďte se, von nic neudělal.“ „To je horší, než kdyby něco udělal.“ Dvořák v překvapivě charakterní roli, své komediantství udržel na uzdě a podal strhující výkon. Bartoška je bez komentáře, Zawadská umí a Šafránková nezklamala. Sousedka u roury u kamen výstižná až nedostižná. Husí kůže, smích, rozčarování, pohrdání. Směsice pocitů poctivě vybalancovaná. Hrušínský s polštáři pod zadkem, Napoleon u Waterloo. Ale hodně nadlouho. A na všechno z výšky shlíží Klema. Řemeslně skvěle natočený a zvěrstva komunismu jakoby mimochodem připomínající snímek. Včetně dobových sborů, písní, melodií. A paní exprezidentová a epizodní, ovšem nikoli nevýznamné roličce. „Kdo v tomhle státě jednou upadne, i když se zvedne, v životě už se nenarovná.“ ()
Herecka exhibice Pepy Dvoraka. Vynikajici snimek! ()
To, jak se komunisté zachovaly k letcům z Anglie je neodpustitelné a příšerné. A jen dobře, že se o tom točí filmy. A tento je navíc zvlášť výborně a poutavě natočený, skvělá režie i scénář a vynikající herci. ()