Les Choristes
Die Kinder des Monsieur Mathieu
Slávici v klietke
The Chorus
The Chorus
Obsahy(1)
Slavný dirigent Pierre Morhange se vrací do Francie na matčin pohřeb. Setkává se tu s dávným spolužákem Pépinotem, který mu řekne, že také jejich učitel hudby už zemřel. Učitelův deník vrací Pierra do starých časů: píše se rok 1949 a talentovaný Clément Mathieu přijímá místo v internátní chlapecké škole, jejíž chovanci - divocí, problematičtí chlapci, často sirotci - rozhodně nejsou studenty ochotnými pronikat pod jeho vedením do křehkých tajemství hudby. Tyranský ředitel školy Racin se domnívá, že na žáky platí jen přísnost. Clément se však rozhodne, že vsadí na metody, které jsou blízké jeho srdci. Oříškem se pro něj stává právě Pierre Morhange, chlapec s ďábelskou povahou, ale andělskou tváří - a nádherným hlasem. Ten stojí v samém středu učitelova boje o duše ztracených chlapců a krásu světa. Mathieu začíná prostřednictvím magického světa hudby měnit životy svých svěřenců navždy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (181)
Tento film rozhodně neoplývá překvapivými zvraty či vyloženě dramatickými, přesto to nebudu rozhodně považovat za chybu. Jde totiž o křehké komorní drama, jež ale nepůsobí přehnaně sladkobolným dojmem a proto také dokáže opravdově zaujmout. Velmi působivá je také hudba, jež sama osobě dokáže pohnout i zarytým cynikem (pokud má trochu hudebního sluchu). Špetka laskavého humoru pak přesně dochucuje koktejl jako stvořený pro klidný relaxační večer ve dvou. Ale tohle rozhodně není podmínkou. ()
Ďalší z rady filmov o výchove mládeže. Dej je zasadený do povojnového Francúzska a je popretkávaný krásnou hudbou, ktorá z tohto diela robí veľmi príjemné dielo. Hudba: ***** Realita:** Vtiahnutie do deja: **** ()
100% za Vois sur ton chemin (See On Your Way)! ()
Dobrý film, ale neoslovil mne. Filmů plných lidskosti a mravokárného porozumění v prostředí školních spratků máme dost i v naší kinematografii (a dále např. Michelle Pfeffer by do toho taky měla co mluvit). Film ukázal, že s dobrou vůlí a laskavostí lze dokázat zázraky, což je ovšem v tomto případě trochu málo. A hercům navíc chybělo charizma - na rozdíl třeba od Mikulášových patálií (což je však samozřejmě trochu jiný šálek čaje). ()
Scénář není žádná sláva, ale jako celek je to dobré. Film má krásnou hudbu a i herecké výkony nejsou nijak špatné. Ráda se podívám znovu. ()
Na první podívání pěkný film, jehož námět byl již několilkrát obdobně zfilmován, mnohdy ještě drsnějším způsobem. Ani mě nezaujal natolik, abych si ho pamatovala. O pár let později, s malinko více životními zkušenostmi, v jiném rozpoložení, se jedná o příběh, který mě opravdu chytnul za srdce a kterému musím dát plné hodnocení. ()
Příjemný odpočinkový film na nudné nedělní odpoledne. Vysloveně snímek na vytrávení. Pokud máte rádi francouzský zpěv, pak dlouho neváhejte a sáhněte po něm. Jinak z podobného prostředí vzniklo o mnoho lepší Dead Poets Society. Ději prostě chybí šťáva. A nepřekvapí. ()
Bez diskusie jeden z mojich najsilnejších filmových zážitkov. Brilantný film s podmanivou hudbou a očarujúcim hereckým obsadením - od detí až po cynického riaditeľa; áno aj ten mal svoj význam. Gérard Jugnot to ani nemusel hrať. A film mi vôbec nepripadal vykalkulovaný či "na efekt". Moje oko nezostalo suché kvôli niečomu inému. A to je práve hudba. No proste krása. A čo sa týka postavy Pierre Morhangea...asi som sa zamiloval. :-) ()
Váhám nad pěti hvězdičkami... možná ještě další projekce... Každopádně film, který jsem viděla dávno v dětství a jen si pamatovala, jak se učitel hudby snaží naučit chlapce zpívat... nic víc... Tentokrát o pár let později jsem jen sledovala, přemýšlela, jak může někdo učit či ba co víc, být ředitelem, ač žádný kladný vztah k dětem nemá... Přetvářka, moc, síla, (ne)možnost něco změnit, snaha pomoct... Smekám před Mathieuem a jeho láskou k hudbě a dětem... Soundtrack (autor Bruno Coulais): slovy nelze vyjádřit, ale překrásný, zvláště píseň Vois sur ton chemin =) ()
Příjemné drama, u kterého vůbec nevadí, že je jasné, jak to skončí a že až příliš tlačí na city. Na Slavíky se dobře kouká a pozitivně laděné drama si nechám líbit. ()
Příjemný film, skvělý soundtrack ()
Vypočul som raz jeden soundtrack a hneď som aj išiel pozrieť onen film... známe? :)) Poctivé filmové remeslo s nadpriemerným hudobným doprovodom, ktorý ťahá výsledné hodnotenie na slušných 80%. ()
Tuhle podívanou dokážu ocenit jako znalec sborového umění a nemůžu si vynachválit její skromnost, hudebnost a tak trochu i dojemnost. Příběh má asi všechno, co by neměl postrádat: hodného pana učitele, který změní "kluky - hajzlíky" v hodné a hezky zpívající chlapce, zlého pana ředitele, lásku k matce hlavního sólisty a především sborovou hudbu, při které běhá mráz po zádech. ()
Když jsem prvně četl recenzi tohoto filmu, svítilo v červeném okénku vpravo nahoře 100%. Nevím jak nebo proč, ale věřil jsem tomu, že tam ta 100 není jen tak pro nic za nic. A později jsem tomu dal za pravdu. Tenhle film se nesmí zaškatulkovat mezi nějaká béčka, nemůžete se na něj dívat s nohama na stole a lahví piva v ruce. Tento film se musí žít. ()
Píši hned po shlédnutí jinak se k tomu už nedokopu.Ještě mi neuschly slzy.... Chvíli jako Requiem pro panenku,chvíli jako Obecná škola.Krásný film,krásná hudba ...opravdu povedené ()
Přestože jsem film viděla v originálním znění a bez titulků, což znamená, že míra porozumnění mě odkazovala především na neverbální komunikační dovednoti a jiné universální vyjadřovací schopnosti tvůrců, mě film dojal k slzám. Opravdu moc hezký, za srdce beroucí, filmový zážitek. ()
Dej bol priehľadný asi sko čisté okno, ale aj napriek tej jednoduchosti to bol velmi podarený film. Od momentu, keď ich Mathieu začal učiť spievať, mi po celom tele prechádzali v náhodných vlnách zimomriavky (najviac asi pri "Vois sur ton chemin"). A malý Pépinot bol strašne chutné dítě:) 80%. ()
Působivý příběh o člověku, který nikdy neztratil víru v lepší stránku člověka ()
Jednoduchý a neoriginální příběh učitele hudby, který zkrotí třídů problémových kluků. Jednoznačným pozitivem je úžasná hudba a to, že příběh netlačí diváky do příliš laciné sentimentality. V rámci rodiných sentimentálních filmů nadprůměr. ()
Tento film je od začátku trošku průhledný, ale i přesto u něj člověk vydrží až do konce. Musím říci, že asi největší zážitek byl v pasážích, kde zpíval sbor chlapců. Měla jsem husí kůži! Krásně je zde vyobrazen kontrast mezi žáky, ředitelem a učitelem. Vše do sebe na konci krásně zapadne a jak už jsem psala, i když je film trošičku průhledný, už kvůli muzice a dobrému natočení stojí za to vidět. ()