Manchurianský kandidát

Jonathan Demme + jeho oblíbení herci = 90% záruky úspěchu. Původní film jsem neviděl, na tohle jsem nově narazil na netflixu. Ačkoliv jsem o filmu nevěděl vůbec nic, upoutal mě hned název a vzápětí jméno režiséra, pak už bylo jasné, že tomu dám šanci -a dobře jsem udělal. Film je totiž napínavý jak kšandy a to napětí postupně krásně graduje. Chvílemi člověk váhá, zda má Denzel pravdu, nebo je to regulérní blázen a konspirátor. Film nenechá diváka ani na chvíli ztratit pozornost a ten závěr - to je lahoda. Jednoznačně doporučuji všem příznivcům Denzela Washingtona a režisérské taktovky Jonathana Demmea..........................moje hodnocení = 8 z 10. (12.05.2020)

Stepfordští vojáčci na hraní špinavých, politicko-mocenských her jakožto ústřední postavy mírně uzívaného thrilleru Jonathana Demmeho - uznávaného očního lékaře, jenž tentokrát po drobných kapičkách prokapává divácké oči mysterióznem, aniž by si za čas všimnul, že víčka jsou již zavřená a medicína napínavosti volně stéká po lícní kosti mimo místo určení. A trojlístek L.Schreiber, Streep, Washington se pak může usnažit k smrti.. Mít na české politické scéně vlastního manchurianského kandidáta zase není až tak složité a už vůbec k tomu nepotřebujete mozkový implantát, ostatně, kam by jste ho taky dali.. Dotyčného jedince stačí stimulovat kreditními obraty na zahraničních kontech, hrozbou otevření skříní narvaných kostlivci a vidinou udržení místa u dřevěného žlabu naplněného pomejemi moci - pak už bude moc dobře vědět, kdy má zvedat ruku.. (19.04.2011)

Pokud se oprostím od výrazně jiné (a nepřekvapivě mnohem lepší) předlohy, tak zůstává dobře zahraný solidní thriller s několika nelogičnostmi. Co to ovšem ve výsledku pohřbívá zdaleka nejvíce, je pokus o aktualizaci na současnou politickou situaci. Tento krok se totiž hrubě nevyvedl a postrádá to "naléhavost" originálu. (07.02.2005)

Ráda bych viděla pro srovnání původního kandidáta se Sinatrou. V tomhle filmu jsou vojáci prošpikováni čipy a ovládáni hypnozou prostřednictvím konkrétní formulky, takže kdo viděl Prokletí žlutozeleného škorpiona neubrání se asociaci a někdy je to vážně až směšné (stejně jako vykusování čipu ze zad), i když by být nemělo. Maryl hraje matku (monstrum, a ta role jí absolutně nesedí), která obětuje svého syna k ukojení svého karieristického ega. Danzel se snaží zachránit svou vojenskou čest, prezidenta, lidstvo a kdoví co ještě, hraje velmi solidně a poctivě jako ostatně vždy, ale na víc jak na 3* to kluk neutáhne. (15.08.2005)

Tenhle filmek má ten problém, že jako první jsem viděl verzi ze '62 a pak až teprve Denzela. S ohledem na to je novější verze pouhou adaptací a ne remakeem, protože tady je mnohé jinak i když kostra zůstává. Verze '62 byla unylá, ze začátku ukecaná a částečně nudná. Tady už od začátku je vidno, že se něco děje a že se to má sledovat, ale příliš technologie to zabíjí, jako by tam nemohlo zůstat to vymývání mozků. Přebývá tu zájmová tech-firma na pozadí, trochu zbytečně je tu sám syn vecpán do popředí a vůbec je to nějak celé zpřeházené - kdo co dělá a proč. Ve smyslu konání postav je tedy přesvědčivější zase verze '62. Kdyby autoři vzali prostě starý scénář, mírně mu upravili začátek a natočili ho s těmito novými herci v modernějším vzhledovém kabátku, mohlo to být mnohem a značně lepší. Takhle je to divné... něco. Srovnání se starší verzí se prostě nevyhnu. Ani nevím proč. Ne, že bych nechtěl, ale tak nějak... musím... něco mi říká, že musím... (21.04.2014)