Inženýrská odysea

Inženýrská odysea (1979) 

Příběh tří mladých inženýrů, kteří se postupně stávají zasloužilými kádry socialistického strojírenství, si v sobě bezesporu nese všechna stigmata doby, v níž byl napsán a v níž se koneckonců i odehrává. Na druhou stranu – nelze nijak očekávat, že by seriál, vyráběný na přímou zakázku obávaného generálního ředitele tehdejší Československé televize Jana Zelenky, mohl reflektovat události tak, jak se ve skutečnosti odehrávaly. Jenže nebýt geniálního Dietla, vznikl by pravděpodobně nesmyslný paskvil, zmetek, který by stěží přežil zítřek, natož dalších bezmála čtyřicet let. Dietl totiž všechna svá díla, horší i ta lepší, vybavil pevnou dějovou strukturou, v podstatě mistrovským, téměř dumasovským příběhem, který v načrtnutých postavách odrážel životy tehdejších lidí. Samozřejmě, že pokusy soudobých televizních architektů napodobit prostředí luxusních světových restaurací s použitím socialistického sektorového nábytku mohou současným divákům připadat poněkud úsměvné, stejně jako některé postavy. Tak např. bodrý předseda ZO KSČ v podání Aloise Švehlíka, který se neustále poflakuje po kancelářích, tváří se zasvěceně a pronáší příšerné věty jako fabrikou jde jeden hlas... Vaška, který to dotáhl na ředitele, představuje děsivě přehrávající Petr Kostka, Zbyňka, génia u rýsovacího prkna, ale jinak naprostého bulíka, hraje Jaroslav Satoranský. Inženýrská odysea bez problémů poslouží jako neocenitelný zdroj nechtěného humoru, zároveň patří k seriálům, které spolehlivě rozbíjejí odvěký mýtus, že nad Dietla, jehož mnozí považují za nekorunovaného krále českých seriálů, není. (19.11.2017)