Inženýrská odysea

Takže, nejprve k postavám. Už to tu zaznělo, ale musím to zopakovat: Petr Kostka nechutně přehrává a jeho postava(Ing. Pešek ml.) je nejen nepříjemná ale také neuvěřitelná, protože nevěřím, že ani za komunismu není možné, aby se blbeček s pochybnými názory navíc bez ekonomického vzdělání(a jakýhkoli vloh) stal v 32 letech šéfem továrny. Postava jeho otce, který jakožto harcovník odmítne kvůli výpovědi před lety přijít na svatbu synovi a poznat své vnuky, ovšem za 5 minut pracovního rozhovoru se udobří, je opravdu nehoráznou drzostí scénáristy.Po čase vás ovšem začne šíleně štvát i další hlavní postava, Ing. Kořínek, kterého hraje Jaroslav Satoranský. Ta je zezačátku příjemně pasivní, ale ke konci začne dělat urážlivá a zbytečná rozhodnutí, která podle mě nekorespondují s předchozím líčením postavy. Prostě si říkáte, že bůh mu sice nadělil schopnost výjímečného inženýra, ale na zbytek jaksi zapomněl, tudíž lze vše zkrátit dvouslovím "blb s nadáním":-) Jedinou snesitelnou hlavní postavou tak zůstává Ing. Krnáč v podání Michala Dočolomanského. Ten se však na obrazovce tak často neobjevuje a je takříkajíc kamarádem "do počtu". Aby vše nebylo jen inženýrské, Dietl ředí děj vztahy a hledáním lásek. Bohužel vše je hluboko pod úrovní Ordinace v růžové zahradě, navíc mnoho takových scén je naprosto zbytečných a na další děj seriálu nemají žádný vliv.Seriál samozřejmě není komunistickou agitkou i když jsem si zcela jist že měl být. Jeho cílem bylo ukázat, jak na to v socialismu a také to, že vedoucí se v práci neflákají a strana tvrdě pracuje na lepším životě pro každého.Vše je nyní samozřejmě velmi směšně a my víme, že ani stovky Kořínků či Pešků by režim nezachránili.Zajímavé je pojetí času, seriál probíhá v rozmezí 15ti let, ale vám se zdá, že čas ubíhá pomaleji. Autoři tak uměle zavedli vizuální změnu: Sem tam někdo začne kouřit nebo nosit brýle, objeví se i šediny. Dám jen jednu * a to za odkrytí života v komunistických fabrikách, některé herce(zejména Císlera) a také za kultovní(samozřejmě směšné) hlášky typu: "Mašina, to je láska na celý život" či "Nikdy jsem neviděl tak inteligentní tkalcovský stav". (30.09.2006)

Jak už tu někdo napsal, tohle je třináctidílný produkt obdobný tomu, co dnes scénáristé za těžké peníze a halasného obdivu našlapou do 3 000 epizod a ještě jim to je málo. Největší legrace je, že jde o skutečné peripetie s Perpetisem, protože stroj opravdu existoval - a byl opravdu dobrý (nejsem natolik erudovaný, abych věděl i to, jestli Japonci tento stávek opravdu šlohli). Měl tu smůlu, že po sametové revoluci doplatil na vše socialistické a zamířil do šrotu... Lze mít výhrady k postavám, jejich přehrávání a šroubovaným dialogům, nic nového pod sluncem, tady je současná konkurence velice silná. I ta propagace má dvě strany, protože se stále dozvídáme, jak naše podniky šidí své zákazníky, nabízejí jim nekvalitní stroje a tahají se s nimi o reklamace, propadají na zahraničních akcích a nejsou schopni zvládnout výrobu stroje za tři roky, zatímco Japanese Boys to zvládnou za osm měsíců (a to nemluvím o Schlesinger Detroit). Zcela na závěr by mě zajímalo, kdo psal synopse jednotlivých dílů. Asi u toho vypil hodně borovičky, protože jsou tam totální, ale opravdu strašné nesmysly. (23.10.2018)

Už úvodní znělka mi dala poznat (za předpokladu, že jsme přehlédli kdo v tom má prsty), že toto je taková předzvěst Okresu na severu. Takže ano - propagandistická věc, která v dnešní době již neplní svůj původní účel, ale dává nám nahlédnout pod pokličku mentality, zápalu a zvyklostí tehdejší socialistické doby. Jako rozumný člověk tento seriál nevnímám s žádnou záští, protože vím, že časy socialismu jsou dávno pryč. Pozitivita s jakou to je točené a hlavně ten zápal hlavních hrdinů se mi prostě líbí. Může to být možná pro někoho vtipné, ale podle mě je to velmi důležitý aspekt úspěšnosti, který se v dnešní době naprosto vytratil. Prostě je dobré těšit se do práce a radovat se z ní ať už žijete v jakékoliv zemi a pod jakýmkoliv zřízením. A hlavně je dobré vědět co chcete dělat a být v tom ten nejlepší - a to přátelé není propaganda režimu. To je holý fakt úspěšnosti. A zde to režisér a herci krásně ztvárnili. Je to celkem napínavý výsek ze života 3 lidí, absolventů a kamarádů, který se rozděluje, proplétá a opět spojuje v pěkně uceleném dokončeném závěru. I přes velikou politickou angažovanost a i přes politické rozdělení tehdejší doby se tento příběh dá stále aplikovat na současnost a proto je poučný a hodnotný. (08.01.2024)

...pokud budou moje děti chtít vědět, co to byla normalizační šeď, pustím jim tenhle seriál. Nevim, co je horší: jestli Petr Kostka, který hraje cca 25letého kluka a vypadá na 40, tragický výraz Jaroslava Satoranského, kterého se do konce seriálu nezbaví, Josef "v exotických zemích jsem jako doma" Laufer s všudypřítomným doutníkem, laciné ateliérové provedení, hloupá komunistická agitka (imperialisté z Japonska ukradli českým hlavám vynález a zlá rodina Satoranského milenky má buržoazní manýry a bydlí v prvorepublikové vile), délka 13 hodin nebo prostě ten fakt, že to je příšerná nuda! (07.07.2011)

Po technické stránce tento seriál doopravdy zestárl a je na něm vidět, že ani produkční z ČST do něj moc neinvestovali. Obsahově a technicky se jedná o zcela průměrné dílo, jenž ukazuje těžký život tehdejších inženýrů v rudém provedení (kdoví jak se za 30let se budou lidé zaobýrat po obsahové stránce dnešnímy seriály :-)). Komu vadí ona rudost, dá odpad a odůvodníto po politické úrovni (stejně jak rudí tehdy západní tvorbbu). Rozhodně nejsem dobrým znalcem seriálu, pamatuji si jej jakžtakž a můj názor je spíše neutrální (nehodlám kritizovat vše a zakazovat vše jak to dělali ti sičáci). (23.06.2009)