Reklama

Reklama

Inženýrská odysea

(seriál)
Československo, 1979, 11 h 42 min (Minutáž: 45–65 min)

Scénář:

Jaroslav Dietl

Kamera:

Eduard Landisch

Hudba:

Otmar Mácha

Hrají:

Jaroslav Satoranský, Petr Kostka, Michal Dočolomanský, Eva Jakoubková, Eliška Balzerová, Ilja Prachař, Jiří Císler, Alois Švehlík, Petr Haničinec, Ota Sklenčka, Jarmila Krulišová, Jiří Holý (více)
(další profese)

Epizody(13)

Obsahy(1)

Třináctidílný televizní seriál zobrazuje osudy tří mladých inženýrů, kteří hledají své uplatnění v různých odvětvích strojírenského průmyslu. Příběh se odehrává v prostředí tkalcovských stavů, ve sférách vyspělé moderní techniky i v zákulisí zahraničního obchodu a ukazuje i palčivé problémy naší ekonomiky v tehdejších dobách. (woody)

(více)

Recenze (159)

igi B. 

všechny recenze uživatele

Doprdele... pardón :-o - - - Tak je to zase tady (8.1.2006). Prdmovaní inžinýři, šíbus cosihnus depresívá... No, upřimě řečeno, vyložený odpad to opravdu není - ale hnus, hnus to byl už v době svého vzniku. Prčou ovšem zůstává, že leckteré jiné srovnatelné debility z dob tehdejších i dnešních se zde na čsfd setkávají s frenetickým nadšením. Jó, tyhle hovadiny vychovávaly ty dnešní adoranty různých těch Koljinků, Pelechů, Gůtntágů, Gajzlerek, Dejdirů a jiného Šitstva. Tak užívejte v ixté repríze a pak si jděte vyhonit nějakej novej českej heskej serreál... - - - P.S. Tragedií však opravdu je to, že ti dnešní naši chudožnici tehdejším i přes tu hrůzu dobovou nesahají ani po paty. - - - P.P.S. Jen tak mimochodem, tzv. "zahraniční obchod" byl semeništěm jedněch z nejhorších bezskrupulozních estébáckých sviní a udavačů v dobách realsoc. Důsledky toho nese tato zem doposud a už asi v tomhle pseudokapitalismu ponese až do posrání světa. Smutné pak je spojení dnešních "kulturních elit" s těmito dnešními "špičkami politického a hospodářského dění"... Vrabci k vránám... A tak nějak lidsky cítím potřebu udělat potřebu... Nasrat, jó nasrat... ()

Robbi 

všechny recenze uživatele

Jak už tu někdo napsal, tohle je třináctidílný produkt obdobný tomu, co dnes scénáristé za těžké peníze a halasného obdivu našlapou do 3 000 epizod a ještě jim to je málo. Největší legrace je, že jde o skutečné peripetie s Perpetisem, protože stroj opravdu existoval - a byl opravdu dobrý (nejsem natolik erudovaný, abych věděl i to, jestli Japonci tento stávek opravdu šlohli). Měl tu smůlu, že po sametové revoluci doplatil na vše socialistické a zamířil do šrotu... Lze mít výhrady k postavám, jejich přehrávání a šroubovaným dialogům, nic nového pod sluncem, tady je současná konkurence velice silná. I ta propagace má dvě strany, protože se stále dozvídáme, jak naše podniky šidí své zákazníky, nabízejí jim nekvalitní stroje a tahají se s nimi o reklamace, propadají na zahraničních akcích a nejsou schopni zvládnout výrobu stroje za tři roky, zatímco Japanese Boys to zvládnou za osm měsíců (a to nemluvím o Schlesinger Detroit). Zcela na závěr by mě zajímalo, kdo psal synopse jednotlivých dílů. Asi u toho vypil hodně borovičky, protože jsou tam totální, ale opravdu strašné nesmysly. ()

Reklama

Panacek odpad!

všechny recenze uživatele

Kultovní seriál, kde Satoranský vytvořil svoji životní roli, které může v jeho tvorbě konkurovat snad jen statečný Kubíček z Trautenberka. Oslava československého technického, manažerského a diplomatického umu, oslava čsl. děcáků chrlících jedno génie za druhým. A Benešova postava jako plivanec do tváře buržoazních dekadentů, kteří nepochopili, že patří na smetiště dějin a drze posílají mamičku uvařiti kávu. Věřím, že kdyby se Dietl dožil panování pana Václava Velikého, tak by jeho prsa ozdobila medaile za zásluhy vysokého stupně. Nad řemeslem E.Sokolovského nezbývá než v údivu vydechnout: "ach!" ()

laik_60 

všechny recenze uživatele

Keď tak pozerám ako užívatelia odpísali Sokolovského, je mi smutnosmiešno. Nevedeli, že mimo hraníc do 50 km neexistovala iná televízia iba dvojprogramová, ze okrem nejakej angeliky a funesa nebolo v telke nič cudzie. Preto boli divácky blízke "príbehy o nás" a z nášeho prostredia, naviac keď sa tam objavil nejaký na jednej strane "spravodivec" a na druhej nejaký karierista ... tak hneď boli sály straníckych konferencií plné tlieskajúcich nadšencov. Pracujúca vládnuca robotnícka trieda usadená v obývačkách panelákov doslova žrala podobné seriály a Dietl bol skoro "národným hrdinom" v obľúbenosti. Dnes táto "trieda " sedí v tých istých panelákoch v teplákoch zbehnú do obchodu na lacné párky a čipsy aby znovu zasadli k telke a pozerali pre zmenu hollywoodske gebuziny. ()

matthew.d 

všechny recenze uživatele

Esence reálného socialismu. Samozřejmě, pokud by to bral člověk vážně, musí to strhat, protože řemeslně je to šílenství (tvrdé svícení, tvrdý herecký projev Petra Kostky a tvrdá hudba Otmara Máchy). Občasné světlé Dietlovy momenty (schopnost přiblížit prostým divákům odbornou problematiku) a výkon Jiřího Valy v roli šéfkonstruktéra Heřmana tomu halt prdel nezchrání. Ale o to vůbec nejde, protože pomocí tohohle veledíla (samozřejmě s pečlivým komentářem, který by rozklíčovával jednotlivé ideologické momenty, jejichž kodifikace je navíc poměrně primitivní), by se měl na střední vyučovat socík. Good job soudruzi! ()

Galerie (19)

Zajímavosti (34)

  • Když přijíždí Argentinec Rujillio (Josef Laufer) na prohlídku do Hlubočan, štáb vybral do role tlumočnice neherečku, která překládala daný rozhovor „zpatra“; tvůrci jí vůbec nedali k nahlédnutí scénář, aby scéna byla co nejvíc autentická. (Robbi)
  • Jméno tkacího stroje budoucnosti Perpetis vyslovují někteří zúčastnění různě - Perpétis nebo Peripetis. (Robbi)
  • Když přijede Jano (Michal Dočolomanský) na schvalování nové „čtyřstovky“, navštíví v konstrukci Ivanu (Eva Jakoubková). Rozhovor začíná její totální pasivitou, kdy na Janovu otázku, jestli ona v Hlubočanech zůstane, Ivana odpovídá: „A kam bych měla jít?“ Jano se zeptá, jestli by taky nechtěla do výzkumného ústavu do Hradce. A najednou se situace, zcela nelogicky, obrací a Ivana odpovídá, že jasně že ano. Jano namítá, že by ale nedělala na Perpetisu a ona na to, že zatím ne, ale později určitě atd. Nakonec to není Ivana, která odpovídá pasivně a pochybovačně, ale Jano. Celá situace je naprosto nelogická, jako by scenárista zapomněl, co bylo na začátku scénky a co na konci. Jako by musel Jano přijet, nakopnout Ivanu, přestože pasivní Ivana je najednou šíleně aktivní. Že by ji sami nenapadlo jít za Zbyňkem do Hradce a jako by čekala, až jí to někdo poradí. Prostě totální nelogičnost v jedno scéně. (pjotri)

Reklama

Reklama