Noir

Kirika Yumura ztratila paměť. Jediné, co ví, je, že umí opravdu dobře zabíjet lidi. Mireille je jedna z nejlepších zabijáků na světě. Ty dvě se setkají a uzavřou dohodu. Mireille pomůže Kirike odhalit její minulost, ale až ji zjistí, Mireille ji zabije. Tohle se odehrává v prvním díle a dává to tušit, že diváka čeká nemálo tajemných odhalení. První třetina seriálu je spíše akční, Mireille dostane "zakázku", spolu s Kirikou ji splní, a občas se dozví indicii, která je posune v pátrání po minulosti. Zde bych vyzvedl akční scény, které jsou IMHO velmi dobře vymyšlené a naanimované (např. hned v druhém díle přestřelka v potemnělém casinu). V druhé třetině se na scéně objeví tajemná a vlivná organizace s dlouhou a spletitou historií a v pátrání se objevují nové stopy, včetně toho, co vlastně znamená "Noir". Konec je vyvrcholením toho všeho, a jak bývá u anime zvykem, je hodně emotivní. Druhou specifickou zmínku bych věnoval velmi povedené hudbě, včetně imho vynikající a dechberoucí skladbě "Canta per me". Lepší 4*. (14.07.2004)

Zpočátku dost zajímavé a s celkem sympatickými hrdinkami, ale čím víc se blížil konec a bobtnala nepřekvapivá "jakožemysteriozní" zápletka, tím víc se Noir nořil do temnoty nudy. Opravdu zajímavý přestával být seriál pomalu už od poloviny, ale sledovat se pořád ještě dal docela slušně... ale obzvlášť poslední čtvrtinu, kdy už bylo přesně jasné které trapnosti si ještě scénáristé vymysleli, u mě probíhalo už jen útrpné odškrtávání seznamu a čekání kdy už to konečně skončí. Děj je překombinovaná vykrádačka ze všeho možného a nenabízí víceméně nic zvláštního, stejně jako dosti ploché a předvídatelné postavy které mě svou předstíranou emocionální hloubkou vážně nezasáhly. Ale aspoň ta hudba je velice fajn až do konce. 6/10 (15.01.2009)

První díl trilogie girls with guns a moje první setkání s hudbou od skladalteky Yuki Kajiura. Výborný seriál, kde je vyvážený mix akce, psychologie postav, tajemna. Naprosto geniální soundtrack, který bych neváhal označit jako kulervoucí, všechny skladby se do děje hodí, podbarvují výborně celý děj série a dodávají mu další rozměr. Já jen dodám, že příběh Kiriky a Mireille mě dojal opakovaně a tleskám jeho tvůrci s jakou živostí udělal hlavní postavy, které si získají vaše sympatie. (08.07.2006)

"Noir je meno starobylej skazy. Dve dievčatá, vládnuce smrti. Ich čierne ruky ochraňujú pokoj novonarodeného." Nowaru je niečo ako môj splnený sen. Vždy som chcel, aby niekto natočil príbeh assasina v sukni, pokiaľ možno pekelne sexi a pekelne deadly. Pokiaľ nerozumiete pojmu „noir“ v kinematografickom zmysle, je Nowaru niečo ako osvetové dielko, ktoré tento pojem náležite pútavým spôsobom osvetlí. Je to totiž typický anime mix čerpajúci zo starých noiroviek, postmodernistických assasinských masterpiecov Luca Bessona (Leon a Nikita – napr. si všimnite čo stojí v okne Mireille Bouquet atd. ), mafiánskych filmov a konšpiračných teórií. Nevyjasnená minulosť , všemocná tajná organizácia, dve sexi „čističky“ s rýchlymi revolvermi a excelentná hudba v akčných sekvenciách pre každú z hrdiniek. Ale aby som neprechválil; chybičky to samozrejme má. Vadí mi hlavne neustále opakovanie niektorých spomienok Mireille i Noir, čo by som čakal (a i vítal), pokiaľ by šlo o rozsiahly stodielny opus, v dvadsaťšesťdielnom seriáli to však zdržiava dej. A potom ešte jedna „maličkosť“. V Nowaru nie je ani kvapka poctivej krvi po priestreloch, čo je na Japoncov prinajmenšom zvláštne. Skvelý príbeh, hudba a charizmatické hrdinky však nenechajú týmto drobným chybám vyniknúť, preto ho označím za to isté čo pre mňa v žánri fantasy anime znamená InuYasha – absolútne TOP anime. 10/10 Spievaj mi zbohom, tým sladkým zvukom dní minulých, ktorý si ma navždy pamätá Canta per me, a o tom to celé je ;-) (04.05.2006)

Riziko spoilerů Nešťastně přeceňované. Tohle oblíbené anime si užívá akci, výtečně tvoří atmosféru, ale ztrácí body v plýtvání časem. Šestadvacet dílů je pro natolik prostý příběh nesnesitelná várka a s polovičním počtem by byl zážitek v důsledku stejně hodnotný, ale plnější. Nejvíc mě mrzí to, jak naprázdno vychází parádní navnazení z úvodu. Ony epizodické mise hlavních hrdinek, které spočívají pouze v zadání úkolu, zjištění informací o cíli a následné akční symfonii, pro mě byly oblažujícím zážitkem a jen jsem trnul, co mi přinesou následná odhalení minulosti. Jenže i taková slast se omrzí a s přibývajícími repetetivními zápletkami přišlo neodvratné zklamání. Mezi dvěma skvostnými dvojdíly Intoccabile a Heartless Assassin je totiž nesnesitelná vata, která by klidně mohla být vystřižena a příběh by se vůbec nenarušil. Ještěže závěrečné epizody v panství chytnou neskutečný drive, jinak by se úvodní pocity dokonalého seriálu začaly měnit do přesně opačného výsledku. Díky velmi dobře poskládanému soundtracku tak na Noir zapomenout ani nejde. Přesto je výhrad až příliš mnoho na to, abych se k seriálu někdy vrátil. A co se týče úplného konce, tomu se zatleskat musí. Závěry, které se dají přebrat šťastnou či nešťastnou cestou, miluju. U Noir ho vzhledem k předchozímu vývoji postav a celkovému vyznění závěrečných minut považuji za šťastný. (29.09.2007)