Frankenstein a Vlkodlak

Skvělá zábava. Film je nabitý dějem od samého začátku a úplně postrádá unylost prvního Wolf Mana. Autoři doslova nacpali film všemožnými béčkovými ingrediencemi ze světů obou titulních postav. Hrdinové a i ti vedlejší jsou dost nejednoznační. Nenajdete tady typicky zápornou ani typicky kladnou postavu. Dokonce se některé charaktery, ovlivněné okolními podněty, vyvíjí, což bych v takovémto filmu vůbec nečekal. Vše je podřízeno tomu, aby se divák královsky bavil a já si to královsky užíval. Vrcholem potom byly kulisy a triková stránka. A těmi triky nemyslím je vlkodlačí přeměnu, ale hlavně hrátky s miniaturami staveb. Krása. (12.12.2006)

Skoro 70 let starý crossover dvou slavných příšer studia Universal. Wolfman v podání Lona Chaneyho Jr. se navrací mezi živé, aby zjistil, že mordování náhodných cestujících v nočních ulicích ho už nebaví, a rozhodne se svojí kletby nadobro zbavit. Atmosférický úvod na hřbitově je však bohužel tím nejlepším, co zde nalezneme. Slibovaný souboj mezi vlkodlakem a Frankensteinovým monstrem v Lugosiho toporném podání se odehraje samozřejmě až v závěrečných třech minutách. No alespoň nechybí povedené interiéry hradu a jeho miniaturních modelů s okolní přírodou. (02.11.2011)

Nechtělo by se mi žít ve vesnici s názvem Vasaria. Kromě toho, že je to na venkově plném Němců, ještě je čas od času terorizuje Frankensteinovo monstrum - a teď se tam objevil i nesmrtelný Larry Talbot. Vynikající pokračování Ghost of Frankenstein (hrají tu opět všichni, jen si trošku zpřeházeli role :) ) a Wolf Mana. K filmu samému jen dvě výtky: konec samotný (vlastně to naznačuje, že pravdu měli omezení venkovani a jejich radikální řešení) a nevýrazný Lugosi. Když se monstrum šklebí, jde poznat, že je to on, ale na rozdíl od strašidelně golemovského pohybu Borise Karloffa vsadil na klátivou chůzi jako na chůdách, takže vypadá akorát směšně. Jinak je to ale skvělý snímek, atmosférický, temný, tragický, s hezkou baronkou Frankensteinovou a - to nejlepší nakonec - především fantastickým Lonem Chaneym. Snad poprvé někdo ve společném filmu přehrál Lugosiho (i když to, pravda, scénář nařizoval, ale všichni víme, co Bela umí). Působivé. (22.12.2013)

Pro celý film je příznačná hned úvodní scéna na hřbitově. Atmosférická, skvěle natočená a nepochopitelně končící v tom nejlepším. A tak je to s celým snímkem. Neskutečně špatný Lugosi v roli Frankensteinova monstra je opravdu k pláči. Škodolibě tedy potěší, že se na plátně moc neohřeje. Ještě že v jednatřicátém roli monstra v původním Frankensteinovi nedostal. To by rázem byla světová kinematografie chudší o jednu zásadní klasiku. O topornosti Ilony Massey se raději ani zmiňovat nebudu. Zůstává nám tak jen Chaney mladší, který je opět naprosto přesvědčivý a má hodně prostoru. Především díky němu tedy setkání dvou klasických monster stříbrného plátna funguje. Škoda však, že úvodní pasáž v Cardiffu je se svou dokonalostí poněkud osamocená. Je totiž zbytečně shozena cestou do Vasárie a následným čistě béčkovým děním. Ze začátku je tedy sice našlápnuto na jedno z vůbec nejpovedenějších pokračování série, kterému se mohlo dostat uznání i jinde než pouze u fanoušků, ovšem jak jsem psal na začátku - nic není dotaženo a zůstalo jen u nákroku k perfektnímu filmu. Došlápnutí se nekoná. Bohužel. (20.03.2008)

Crossover patřící k těm lepším kouskům starého dobrého Universalu, který táhne především linie Chaneyho vlkodlaka. Nechybí žádný z tradičních prvků od vykradačů hrobů plížících se za úplňku hřbitovem, přes monstrum odnášející si v náručí bíle oděnou krásku až po vlkodlakovu proměnu a starou cikánku. Dokonalá esence klasických horrorů třicátých let natočená v době, kdy byla realita mnohem děsivější než cokoli, co se odehrávalo na plátně. (05.04.2011)