동감
Ditto
Obsahy(2)
Příběh se točí okolo dvojice studentů ze stejné university, kteří spolu začnou mluvit přes radiopřijímač a rozhodnou se setkat. Po nevydařené schůzce zjistí, že je od sebe dělí 21 let. So-eun (Ha-Neul Kim) žije v roce 1979 a In (Ji-tae Yu) v roce 2000. Jejich neuvěřitelná komunikace ale pokračuje a nabere nečekané otáčky. (venus)
(více)Videa (1)
Recenze (86)
Je pro mě těžké uchopit slova a popsat, jak na mě Donggam působil. Nikdy jsem to neuměl a teď mě to mrzí dvojnásob. Začátek je nádherně nevinný a citlivý. Radoval jsem se a zase smutnil spolu s hlavní hrdinkou pro její lásku. Ale Soeun měla potkat ještě osudovějšího muže. Je smutné, jak si mohou být dva lidé tak blízko a přece tak daleko. Donggam je jemný a něžný film. Smutný, stejně jako život. A krásný... možná ještě víc. ()
Korejské filmy jdou mimo mne už delší dobu. Stejně tak tento, který je vlastně jednoduchou historkou tak na dvacet třicet minut, navíc několikrát použitou, s přehnanými a patetickými hereckými výkony (plus např. sdělovat někomu, že si někdo druhý zlomil nohu, a to s rozzářeným úsměvem na tváři, mi také přijde divné), podobně je tomu i s obrazovým pojetím (ze záběrů Měsíce už mi časem bylo krapet k smíchu, a ty vločky, podzimní listy také působily již spíše parodicky.) a patetickým pianem (ten Bach je pak už skutečně pěst na oko). Navíc konec to spíš zazdil - k nějakému vyznění nebo katarzi vůbec nedošlo. ()
[Druhé zhlédnutí] K Ditto mám zvláštní, velmi osobní vztah. Přestože patří do první korejské romantické vlny, té která většinu z nás k filmovému průmyslu Jihokorejského poloostrova přivedla, tak na mě vůbec nepůsobí. Režie je naprosto unylá (což potvrdil Jeong-kwon Kim i v jeho, mnou nedávno viděné, novince Miracle of Giving Fool), Bach sem do soundtracku vůbec nepadne a ani hvězdné obsazení nepomáhá. Námětově podobné Il Mare je prostě kompaktnější, u tohoto rozhovoru skrze rádio prostě nuda převládla. 60 % ()
Krásný film plný citu. Navíc s velmi příjemnými herci. Téma o dvou lidech, kteří spolu mluví skrz pokažený radiopřímač i přes časovou bariéru dvou desítek let, se mírně podobá filmu IL MARE (popřípadě jeho zkopírované americké verzi Dům u jezera). Avšak právě toto velké časové rozmezí, které je dělí, způsobí, že tyto dvě hlavní postavy neskončí spolu, ale vše dopadne úplně jinak, přesto nádherně a jak dopadnout má. Z korejských filmů jsem ráda, že jsem si zrovna tento nenechala ujít. :) ~(4,6★)~ ()
Je možné slyšet jen něčí hlas a vrnět u toho blahem? Věřím, že ano, protože při poslechu Ha-Neul jsem k tomu měl opravdu blízko. Jak já ten její hlas miluji :D. Navíc když se směje a u toho mluví, tak to je teprve ten pravý orgáč :D. S klidným srdcem můžu říct, že díky ní je má objektivita bezmezně v háji :D. Nicméně i přesto se jedná o nadprůměrné romantické drama, přičemž bylo zajímavé sledovat spoustu hereckých velikánů z JK v jejich mladém věku pospolu. ()
Reklama