Xtro

Xtro je průměrné spotřební videobéčko, kterých bylo v 80 letech tucet. Jen trochu lépe vypadá, ale to je asi tak všechno. Pod poměrně pěkným coverem se skrývá pěkné a slizké monstrum, ale s naprosto příšerným příběhem a celkem dost funny scénama. Kde jinde uvidíte ženskou rodit dospělého chlapa?? Ale dám ty 3* za ze začátku pěknou atmošku, pěkného emzáka a tu třetí? No poměrně napětí. Ale rozhodně si to znova nepustím. (29.06.2010)

Tak moc jsem se na první Xtro těšil, až jsem byl už v půlce filmu zklamán. Převážná část je totiž nudnou a ukecanou výplní jakéhosi příběhu, v němž si otec mimozemšťan přiletí pro svého syna pozemšťana. Přitom prvních 20 minut je naprosto excelentních a hýří opravdu strašidelnou atmosférou. Jenže potom, co žena porodí dospělého muže, se to začne utápět slovy, několika hnusnými záběry a pro mě naprosto nepochopitelnými prvky. Ano, mám na mysli oživlé hračky a hlavně toho klauna! Ten konec mi to jakžtakž ještě zpříjemnil scénou rozpadávajících se ufounů a jejich odletu, ale celkově je to pro mě hrozně zvláštní film s podivnou a na nervy lezoucí hudbou. (11.06.2010)

Ak by bol tento scenár zrealizovaný v USA, nebol by výsledok asi tak zábavný, ako keď to emzáci roztočia v Británii 80. rokov. Na jednu stranu je z toho ťažké wtf s amatérskymi hereckými výkonmi, na druhú ale skvelá zábava. Tvorcom išlo evidentne o nejaké metafory, ale pri pohľade na niektoré scény si v pohode vystačíme len s tým, čo vidíme, pretože pritom musíme gúľať očami. Vlastne mi tu už len chýbali Connie a Doyle pri nejakej tej prestrelke s klaunom a vražedným tankom. (11.04.2018)

Komentář obsahuje SPOILERY: Naprosto ujetá záležitost, která zřejmě Davenporta napadla v pořádném rauši a kterou spíchl dřív než stačil vystřízlivět. Blízké setkání čtvrtého druhu je záhy vystřídáno bizárním pátým druhem, kdo by nevěděl, jedná se o sex s mimozemšťanem, zde konkrétně o orální spojený s oplozením. Následuje porodnická vsuvka a otázka k zamyšlení, zda by rození dospělých jedinců lidského rodu nebylo evolučně i ekonomicky výhodnější. A poté tipuji vrchol drogového opojení, seznámíme se s oživlými hračkami, pumou neznámého původu, nakaženým dítětem, které sáním boku své chůvy do této naklade svá vejce, kteroužto schopnost mu zase sáním ramene předal jeho biologický otec toho času mimozemšťan. Na závěr otec seřve svého soka v lásce k smrti, promění se společně se synem ve zrůdu a v záblesku trojúhelníkového oka ( to nebude náhoda) odlétají vstříc dalším planetám. Na zemi zanechávají hned dvakrát traumatizovanou matku, poprvé z nevydařené soulože s již měnícím se (mokvajícím) partnerem a hned poté přichází o syna, manžela i milence. Zdrcena odchází domů, kde objeví pumu a mimozemská vejce. Stmívačka a křik. Možná puma, možná vejce, kdo ví... (30.12.2014)

Hlavní cena na 13.mezinárodním festivalu fantastických a vědeckofantastických filmů v Paříži! Režisér natočil dvě různá zakončení - pro kino a pro video, zřejmě z cenzurních důvodů. Celý film je poněkud psychedelický, místy surrealistický. Maskéři se vskutku vyřádili, byť ústřední kreatura příliš nápaditá není. Pavučinové kokony připomenou Invazi zlodějů těl (1978), oplodnění oběti Vetřelce. Ke zrození dospělého muže však dojde klasickým porodem ( ve své době jedna z nejdiskutovanějších scén). V Xtro2, které nemá s jedničkou nic společného, se vetřelec už zrodí přesně podle Vetřelce - z explodujícího hrudního koše. Počáteční atmosféra filmu je napínavá, po pomalejší střední části se příběh přehoupne do krvavého finále. Hudba na elektronické varhany mi příliš nesedla, v tehdejších italských filmech byla daleko nápaditější. Naštěstí v momentech napětí se ozývaly spíše jen zvuky . Některé scény jsou vyloženě hnusné, filmaři si libovali v různých zpodobněních násilí. Vše spěje k neodvratně tragickému konci. (28.04.2011)