Zámek hrůzy

Tolik velkých jmen v takovém braku jsem snad ještě neviděl. O filmu jsem nevěděl absolutně nic. O to víc mě překvapil neustálý přísun hvězd na scénu. Kde však hledat další pozitiva? Napětí, atmosféra, originalita, gradace děje. Ano, to všechno tady chybí. Nebýt známých herců, kteří však předvádí svoje dno, tak je tady odpadů o mnoho víc. (08.05.2010)

Trpí nespavostí. V rámci výzkumu skončí s podobně sužovanými jedinci ve velikém starém zámku. Dlouhé chodby, hodně zákoutí, schodišť a obrovských sálů. A všude nejrůznější sochy vyvolávající nepříjemnou atmosféru. Co na tom, že po téhle stránce se Zámek hrůzy vyvedl. Horší je, že producenti zaveleli, že tvůrci musejí ctít přístupnost mládeže. Takže žádná krev, žádná prsa, žádné úchylárny. Divák neustále čeká, že se to rozjede, jenže chyba lávky. Nebezpečná rychlost, Twister a pak sešup dolů. Jan de Bont, kterého jsme měli rádi, se už nikdy nevrátí. Scénář Davida Selfa (přitom později napsal Road to Perdition) je dost šílený, tempo dost utahané, žánr dost nerespektovaný. Výsledek je přeplácaný, zmatený, otravný. Pochválit lze některé herce (Owene Wilsone, ty mezi ně ovšem nepatříš), výpravu a skladatelskou legendu Jerryho Goldsmithe. Zbytek zaslouží pořádně za uši. (06.02.2018)

A tohle je co.. Zase strašidelný dům. K tomu už není co dodat, měl by se vytvořit nový žánr - househorror (a teď nemyslím filmy s vraždícími housaty). Průměrná režie filmu nepomůže, i Owen Wilson se o to marně pokouší. Nebýt Liama Neesona, Catheriny a některých dalších, možná by se dalo uvažovat o třech hvězdičkách. Takhle jde jen o další strašidelné stavení s hrozivou minulostí. (13.01.2006)

Má to sice pěknou hudbu a PŘEKRÁSNÉ kulisy, působivostí a velikostí podobné těm, které můžete vídat ve starých Universal hororech, a film se jimi první hodinu patřičně opájí, ale tím pozitiva končí. To, co se děje v posledních zhruba 40 minutách, to jsem snad ve studiovém vysokorozpočtovém snímku, nad kterými se obvykle dramaturgicky dopodrobna přemýšli, ještě nezažil. Ten sled špatných tvůrčích rozhodnutí, kde se pokazilo všechno, co se dalo. Logika a zdravý úsudek všech postav šly do háje, zmateně se tu pobíhá sem a tam, afektovaně tříská svícnem do obrazu jak malé děti, a navzdory již v té době pokročilým CGI možnostem to má mnohem horší triky, než filmy několik desetiletí dozadu. Jasně, chyba už je ve scénáři, v ústřední (špatně zahrané) postavě Lili Taylor a jejím příběhovém pozadí, ale mizerné de Bontovo řemeslo tomu nijak nepřidalo. (31.03.2024)

Tak ve srovnání s originálem z roku 1963 prohrává tento paskvil na celé čáře. Zatímco v The Haunting je atmosféra postavena na zvucích apelujících na lidskou představivost, tady je všechno servírováno narovinu. Jenomže to "všechno" je tak nějak úplně k ničemu, protože to postrádá konkrétnější smysl. Nejstrašidelnější je Zámek hrůzy na začátku, kde se teprve seznamujeme s prostory opravdu nádherného domu. Dál už jenom častěji a častěji cukají koutky v letmých až výrazných pousmáních. (19.12.2004)