PF 77
Režie:
Jaroslav BrabecKamera:
Tomáš SyselHudba:
Jan JirásekHrají:
Vlasta Chramostová, Ilja Racek, Daniela Kolářová, Martin Stropnický, Josef Vinklář, Lubomír Lipský st., Karel Dobrý, Jana Drbohlavová, Emma Černá, Jiří Langmajer, Zuzana Fišárková, Jiří Štěpnička (více)Obsahy(1)
Dramatický příběh z doby vzniku Charty 77 o cti, morálce a lidské důstojnosti v hlavní roli s Vlastou Chramostovou.
Příběh kantorky, slavné herečky a jejich studentů je zasazen do dobového rámce utužené normalizace, do doby, kdy se po okupaci sovětských vojsk snažila většina přežít v šedé zóně a v boji proti režimu byla ochotna riskovat své postavení jen hrstka odvážných. Herečka Damiánová připravuje na DAMU se svými studenty Shakespearovu tragedii Romeo a Julie. Je mezi nimi i nadaný student Petr, který hraje Romea a jeho dívka Hanka, která zkouší roli Julie. Jenže doba "vymknuta z kloubů šílí". Právě se zformovala Charta 77 a stranické orgány DAMU útočí na své pedagogy, aby ji odsoudili. Damiánová se brání, má své známé, kteří díky režimu nemohou hrát a působit ve svých profesích, kolegu Petráka a bývalého nadaného studenta. Ale pak ÚV KSČ zorganizuje shromáždění umělců a tvůrčích pracovníků v Národním divadle. Všichni vědí, o co půjde: odsoudit Chartu 77 a demonstrovat věrnost straně a vládě. Damiánová psychicky trpí, stojí před dilematem. Jednalo-li by se pouze o ni, reagovala by nekompromisně. Jenže na ni snacha vyvíjí nátlak. Jde o kariéru jejího syna, pokud se matka nezachová tak, jak se očekává, nebude její syn potvrzen ve funkci ředitele vědeckého ústavu, kde pracuje. Všichni čekají, jak se Damiánová zachová, nejvíc její studenti, mezi nimiž jsou povahy idealistické a zásadové jako Petr, ale i donašeči, jako Kamil. A drama spěje k závěrečné tragedii.
Působivý a psychologicky uvěřitelně vystavěný příběh o morálce, svědomí, o lámání charakterů natočil režisér Jaroslav Brabec s využitím archivních záběrů, které jsou v místy černobílém ladění organicky vrostlé do obrazového ztvárnění atmosféry doby. Svou velkou roli tu procítila a prožila herečka Vlasta Chramostová.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (70)
Film, který může sloužit jako podnět ke zpytování svědomí i těm, kdo jako já "věk kompromisů" na konci sedmdesátých let nezažili, ale jsou na každém kroku konfrontováni s dědictvím té doby - mimo jiné ve vlastním nitru. Dokážu vydávat svědectví pravdě, i když to stojí mnoho, možná vše? Anebo se hrbím, uhýbám, kličkuji? Nejde jen o velká dramata českých dějin jako je příběh charty/anticharty, ale také o drobné každodenní zápasy. Spíš než k souzení včerejšků mi PF 77 posloužilo k zpytování sebe sama uprosřed dnešků. Je to snímek, který bude málokomu příjemný - snad jen těm, kdo druhé přísně soudí a sebe nevidí. Připomíná člověku upatlané mravní trapno, před nímž by se raděj skryl. Divákovi se nepodbízí, chirurgicky se zařezává do svědomí a působí bolest tam, kde je třeba. Drobné filmařské nedostatky tu lze lehko odpustit. ()
Naprosto mimořádná záležitost, skvěle napsaná, zrežírovaná, zahraná i nasnímaná. Vynikající je citlivé použití ruční kamery s různou zrnitostí a prostřihy autentických záběrů, konfrontace tehdejšího slaboduchého popu s hutnou syrovostí undergroundových kapel, neuvěřitelné herecké výkony Vlasty Chramostové, která by si za svůj strhující výkon rozhodně zasloužila nějakého toho lva, i řady dalších... Dusivá atmosféra celého filmu přitom rozhodně není nějakou "uměleckou licencí", ale nesmírně přesně odráží to, co se tehdy dělo. Kdybych věřil, že to něčemu pomůže, skoro bych si troufal nechat tenhle film povinně vysílat v hodinách dějepisu... Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: Radek99, golfista, Tosim, Gemini ()
Málokterý film dovede tak věrohodně navodit atmosféru stísněnosti a strachu, který kolem doby podepisování Charty panoval. Tohle by se fakt mělo pouštět dnešním mladým, aby aspoň trošku věděli, o čem je řeč. Herecké výkony vše samozřejmě umocňují a lidské postoje, o nichž se minimálně u dam Chramostové, Kolářové a pana Racka ví, dávají další punc jejich umění. ()
Jaroslav Brabec musí určitě vzdát velký dík za skvělý scénář panu Kohoutovi. Ale především on sám se svým přístupem postaral o velmi silný zážitek. Prolínání autentických záběrů s hranými bylo velmi působivé a "sedělo" na správných místech. Výkon paní Chramostové patří mezi jeden z nejlepších, co jsem letos viděl. Nevím, jak to celé bude působit na mladší, ale já měl na konci velmi silný pocit "zmoklého psa". ()
Příběh z doby, kdy platilo, že ať uděláte, co uděláte, vždycky je to špatně. 1) Výborně napsaný příběh (žádný div - pamětníci Jelena Mašínová a Pavel Kohout) s výborným hereckým výkonem 77leté Vlasty Chramostové v hlavní roli je citlivě přetlumočen 49letým režisérem Jaroslavem Brabcem. Tíživá atmosféra doby na diváka doléhá v každém záběru. 2) Výhrady některých komentátorů o malé srozumitelnosti a nedostatečném vysvětlení dobových souvislostí pro ne-pamětníky dokumentují zřejmé nepochopení uměleckých žánrů. Toto, vážení přátelé, není dokument, ale film, byť jenom televizní. Neznalost historických souvislostí, jak se o ní výmluvně rozepisuje například BoredSeal, je zřejmou chybou adresáta a lze ji odstranit třeba besedou o díle s jinými erudovanějšími diváky. ()
Galerie (9)
Zajímavosti (2)
-
Ve filmu p. Damiánová neunese tlak vyvíjený na herce a z obavy o kariéru svého syna v Národním divadle Antichartu podepíše.
Ve skutečnosti však právě Vlasta Chramostová, která ji hraje, patřila mezi hrstku těch, kteří signovali Chartu 77 a tím pádem ani nepodepsali Antichartu. Z tohoto důvodu musely být dotočeny pro potřeby filmu černobílé záběry, které byly vsazeny do pravého dokumentu natáčeného při podepisování Anticharty a ty vytvářely iluzi, že Chramostová byla v sále přítomna. (joywork)
- Návrat Martina Stropnického na filmové plátno po jedenácti letech. (M.B)
Reklama