Pád do ticha

Sváťa Pulec zvaný Bivak sedmkrát pokořil Milešovku a to je slušných 836 metrů nad mořem. Po osmé se mu to již nepovedlo a já ho budu raději na vozíku znovu tahat nahoru, než bych se opětovně díval na Pád do ticha. Ten mne totiž vůbec nepřesvědčil. Kde taky vzít nějaké napětí, když je od začátku jasné, že to všichni přežili? Já ho zkrátka nenašel, ale záběry hor byly slušné a poučení, že na zmrzlém šutru to může klouzat, se taky může někdy hodit. A přestože mám filmy z horolezeckého prostředí rád, tak tento považuji za nejslabší, jaký jsem kdy viděl. (13.07.2015)

Co se týče lidí, co jsou posedlí horolezectvím, tak mě těší, že jsem dvěma horolezcům před pár lety pomohl dostat se na vrchol skály. Učili se to, a já dole pod skálou kouřil a oni jeden po druhém bojovali a když se dostali pak na vrchol, tam mi mile poděkovali. Je to vzrušující a nebezpečné. Tedy když se někdo motá v Alpách či zde v Andách. A i když o tom nebezpečí více či méně ti, do něho jdou ví, tak stejně jim to nedá a jdou zase do akce. Opouštějí pohodlí civilizace, a jdou do rizika, které běžný konzument společnosti nikdy nepodstoupí. Pro hraný film je to mnohdy nudné, neb děj je zpravidla jasný a čitelný, ale některé dokumenty jsou přesvědčivější, než takový film, kde tedy rozhodně neumění v oboru horolezectví nemíním fandit, protože se měli ještě před výpravou lépe připravit. (21.08.2010)

Neuveriteľný dokument a ešte neuveriteľnejšie, že je podľa skutočnej udalosti. Dej, ktorý sa naozaj stal, by snáď nevymyslel ani najlepší hollywoodsky režisér. Keďže som nevedel, ako to celé skončí, zážitok bol ešte lepší. Filmu prospelo, že bol natočený v roku 2003, pretože tam nie je nič zbytočne natiahnuté ako sa to deje v dnešnej dobe hádam pravidelne, ale zase na druhú stranu by si tento zaujímavý dokument zaslúžil aj remake. Ak máte radi adrenalín, napätie, šokujúce zvraty, ale predovšetkým hory a horolezectvo, tak toto je povinná jazda. (5.6.2022) (02.09.2022)

(Nehodnotím příběh, ale jeho filmové zpracování!) Po mém nedávném nadšení z filmu Everest jsem si vzpomněl na tenhle svůj dosud nevyřízený rest, tedy: Silný a zajímavý příběh, nádherné a fascinující vysokohorské scenérie... a do toho co chvíli prostřih do studia na "mluvící hlavu", který vždycky spolehlivě zafunguje jako ťafka mezi oči, tedy hodně rušivě (eufemisticky řečeno). To se pak těžko můžete ponořit do napínavého děje a do krásných obrazů, když pořád s hrůzou čekáte kdy vám před oči zase vskočí nějaká mluvící hlava. Věděl jsem, že jde o hraný dokument, ale ne že jde o hraný dokument s neustálým kecáním xichtů ve studiu, navíc škodolibě vyzoomovaných přes celou obrazovku. Na ono kecání by myslím bohatě stačilo jen audio, nebo jen pár minut rozhovoru na konci. A pak ještě navíc zjistím, že ten polámaný nebožák, se kterým jsem celou dobu soucítil, nemá rád Boney M., bastard jeden! A pak člověk nemá být misanthrop. (12.11.2015)

Sakra, po půlhodině už jsem brousil nože, jak si teďka zanadávám, ale ve druhé polovině si mě film získal. Jedná se o hraný dokument, který je komentovaný samotnými hrdiny filmu. Na toto uspořádání jsem si musel chvíli zvykat, takže v závěru už mi nevadilo, ale i tak ho nepovažuju jako nejlepší formu. Daleko silnější stránkou filmu je samotná ilustrace popisovaných událostí v kombinaci s audiovizuálem peruánských And. Příběh psal život v plné síle ve stylu "neuvěřitelné se stalo skutečností", ale film má tu slabinu, že s komentářem obou mužů je vám prozrazeno to, že oba přežili, což odebírá skoro všechnu kontinualitu napětí. V tomto ohledu musí být kniha super... 80% (27.01.2013)