Great Balls of Fire!

Paráda, takový hudební filmy mám fakticky rád. Tohle si navíc nehraje na dokument, nýbrž je to skvěle stylizovaný, od Quaidovy blonďatý vlny a geniálně uhozených ksichtů přes rezignujícího Elvise až po Baldwinova bratránka kněze. Taky Winona je krásně legrační, hlavně když se bojí vodíkový pumy (moje oblíbená scéna) nebo při sexu. Hudební čísla tam bezchybně pasujou a soundtrack je skvěle vybranej. (18.11.2006)

Spolu s Bobby Darinem zřejmě nejznámější muzikant se slabostí pro mladší ženy. To ovšem nemění nic na tom, že je to jeden z nejlepších rock’n’rollařů všech dob. Jeho hudba je geniální a jeho výstupy plné energie. Věděl jsem, že ho z Anglie vykopali, ale takovýhle velký skandál jsem si zase nepředstavoval. Dennis Quaid Jerry Leeho ztvárnil celkem slušně. Ono u takovýhlech živých osobností je to hodně obtížné. Překvapila mě Winona Ryder, která se 13 lety prala víc než obstojně. I Baldwin jako bratránek kazatel. Příběh mi nepřišel až tolik životopisný, ale nu což. Hned si jdu poslechnout nějakýho toho Lewise. -"Well, if I'm going to hell, I'm going there playing the piano." (04.05.2009)

Bez uzardění přiznávám, že zatímco o světě filmu, televize a divadla mám relativně slušný přehled, hudba je pro mě v podstatě terra incognita. Před lety jsem šokoval svého kolegu, který se mě bezelstně zeptal, která skladba od Franka Zappy se mi líbí nejvíc, když jsem mu stejně bezelstně odpověděl, že toho pána vůbec neznám. Tím jsem u něj skončil a pohlížel na mě s tím největším možným despektem. Stejně tak jsem až do dnešního dne neznal Jerryho Lee Lewise, ale o to víc jsem si Great Balls of Fire! užil. Z filmu čiší rozjuchanost, temperament a živočišnost klasického rock'n'rollu, který boural dobové konvence a pobuřoval tehdejší moralisty. Do čtyřhvězdičkové kategorie katapultuje snímek skvělý výkon Dennise Quaida, pro kterého je to dost možná životní role, a vlastně i mladičké Winony Ryder, která si zahrála nezletilou nevěstu bouřliváka. Scénář mi ale bůhvíjak skvělý nepřijde a z jinak hodně pestrého života Lee Lewise si vybírá vlastně jen dost krátkou epizodu s bulvárním nádechem. Celkový dojem: 80 %. (21.12.2016)

"Jestli mě čeká Peklo, budu tam taky hrát na piano." Já tedy mám umístěnku do Nebe, ale vzhledem k tomu, že většina mých oblíbenců prostě musí skončit v Pekle, tak udělám všechno pro to, abychom se tam jednou sešli, Jerry Lee. Tvoje hudba má v sobě totiž tolik energie, že je mi úplně jedno, kolik jsi měl manželek, kolikrát ses neslušnými výrazy otřel o církev a o tom sexu s tučňákem na jachtě taky pomlčím. Jinak samozřejmě vůbec netuším, kolik pravdy v tomto životopisném snímku bylo, ale díky Jerryho nekonečné energii mě to prostě bavilo. Tedy bavilo mě to v USA, protože ctihodní Angláni mě dost zklamali svou nulovou tolerancí k pedofilii. Já k ní mám taky nejednu výhradu, ale oni byli manželé, takže to považuju tak trochu za jejich věc. (30.11.2018)

Film zachycuje jen krátký výsek ze života tohoto enfant terrible rock'n'rollu. Vlastně jen roky 1956–1959. což je trošku škoda, protože jako divák bych se třeba rád dozvěděl aspoň trochu i o jeho dětství, o tom, jak se naučil takhle na piano, a taky o dalším vývoji jeho kariéry a manželství s Myrou. Jeho život byl mnohem bohatší: už v 16 letech se oženil s dcerou kazatele, už v době, kdy děj filmu začíná, měl dvě děti (o kterých se tu vůbec nedozvídáme) a dvě děti měl i právě s Myrou. Jejich první dítě, které vidíme i na plátně, se utopilo ve 3 letech. Myra se s Lewisem rozvedla roku 1970 proto, že ji prý zneužíval všemi možnými způsoby a byl jí nevěrný. A tak by se dalo pokračovat dál a dál. P. S. Herec Trey Wilson (hrál producenta Sama Phillipse) se nedožil ani premiéry tohoto snímku, zemřel už ve 40 letech na krvácení do mozku. (10.12.2023)