Le conseguenze dell'amore
Následky lásky
The Consequences of Love
The Consequences of Love
The Consequences of Love
Režie:
Paolo SorrentinoScénář:
Paolo SorrentinoKamera:
Luca BigazziHudba:
Pasquale CatalanoHrají:
Toni Servillo, Olivia Magnani, Adriano Giannini, Antonio Ballerio, Rolando Ravello, Angela Goodwin, Gilberto Idonea, Gaetano Bruno, Nicola Giuliano (více)Obsahy(1)
Jeden z nejprogresivnějších a nejoriginálnějších současných italských režisérů Paolo Sorrentino vytvořil v roce 2004 pozoruhodným snímkem Následky lásky rafinovanou kombinaci motivů kriminálního žánru s působivou analýzou stárnoucího člověka, kterému mezi prsty uniká život a okolní svět i život už jen bez známky jakéhokoliv sentimentu či emoce nečinně pozoruje. Padesátník Titta vede extrémně nudný, extrémně rutinní a extrémně nezáživný život v blíže nespecifikovaném švýcarském hotelu. Jeho každodenní rutinu, stávající z několika neměnných úkonů, však naruší láska a všechny problémy, které z ní vyplývají. Jeho dosavadní život bez práce, plný samoty, ticha, vykouřených cigaret a prázdných skleniček v hotelovém baru se najednou začne měnit. (Film Europe)
(více)Recenze (160)
Moc pěkné podívání. Harmonie obsahu a formy, originality a věrohodnosti. ()
Hrozně zajímavý film, užíval jsem si nádhernou kameru, hudbu i herectví Toniho Servilla, na kterého mě strašně baví koukat. Sice mi tam ne úplně všechno sedlo, ale stejně to byl velmi příjemný filmový zážitek. Bylo mi rovněž líto, že tam té lásky bylo tak málo, skoro jak šafránu, ale o víc je možná ten film překvapivější - trailer sliboval dost jiný film, než jsem dostal, což v tomto případě není na škodu. A závěr je rozhodně velmi silný. Pokud se vám loni líbila VELKÁ NÁDHERA, měl by skoro jistě zafungovat i tento starší film - u mě rozhodně spokojenost hraničící s nadšením. ()
Autistický hlavní hrdina s kamennou tváří postupně odkrývá svá tajemství. Sorrentinovi se několikrát podaří naprosto dokonalá scéna, například ta se svěřováním tajemství nemá daleko ke genialitě. Film je téměř bezchybný, až na samotný závěr. Chtěla bych znát další osud nejen gamblera a jeho ženy, ale také barmanky, bankéřů, bratra, manželky a vlastně možná všech postav, které se filmem jenom mihly, neboť všechny byly svým způsobem zajímavé. ()
Filmy P. Sorrentina by se daly přirovnat k následujícímu: přijdete poprvé do restaurace, o které zhola NIC nevíte. Ihned u dveří se vás ujme příjemná obsluha, nevtíravě vám pomůže se usadit ke stolu a následně vám splní sebemenší přání jako tu největší samozřejmost. Pokračuje to vynikajícím způsobem upraveným steakem a tím nejkvalitnějším vínem ( jehož lahodná chuť se vám po celou dobu převaluje v ústech ), ATMOSFÉRA útulná ( téměř domácí ), následuje přesun domů a to nejlepší možné milování s partnerkou ( ženou, milenkou...dosaďte si každý, jak je libo). Po čase byste tento večer rádi zopakovali, ale bojíte se, že napodruhé ( vzhledem k očekáváním) to nemůže již takto dopadnout. Téměř se bojíte to zopakovat, nicméně vám to samozřejmě nedá :o) Přesně takovéto pocity jsem zažíval JÁ ( po shlédnutí jeho filmového skvostu Božský ) . Sbíral odvahu a krotil očekávání. Paolo, totiž na film nahlíží jako na CELEK. Tzn. jde o dokonalé souznění obrazové, zvukové, herecké a režijní stránky a váš zážitek ještě umocňující působivý hudební doprovod. Při sledování jeho snímků nemám pocit, že koukám na FILM, ale před očima se mi rodí umělecké dílo. ( Takovéto pocity jsem naposledy zažíval u Kieslowskiho Tři barvy: červená ). Opět je tu Toni Servilo coby 50- ti letý Titty Di Girolama ( na první pohled chladný chlapík bez emocí, jak ten první pohled ale klame). BTW zkuste si toto zahrát. Dotyčný se s tímto nelehkým úkolem popasoval vkutku grandiózně. Potom tu máme kameru. Dovolte mi použít přízviska z Paolova posledního snímku..BOŽSKÁ, zejména ten jeho smysl pro DETAIL. Následuje další důležitý prvek a to sice hudební doprovod. Neskutečné, jak s měnícím se tempem snímku, jde ruku v ruce i ta nejlepší možná variace hudby. Na ZÁVĚR jsem si nemohl nechat nic jiného než smeknout před samotným P. Sorrentinem a jeho volně plynoucí ( nikam nespěchající ) režií, která nechává divákovi dostatečný prostor o všem přemýšlet a vše patřičným způsobem vstřebávat. Jestliže na maličkou chviličku jsem ( možná ) během snímku zapřemýšlel nad 4* hodnocením, tak( závěr,posledních cca 20 vteřin, poslední záběr) to rozhodl za mě! Ostatně, to již uživ. pet.lid napsala zcela výstižně " za mě ". NÁDHERA! p.s. již teď se nesmírně těším a netrpělivě očekávám tuto spolupráci http://www.csfd.cz/film/278447-this-must-be-the-place/zajimavosti/ . Samotné téma i herecké obsazení slibují mnohé. Troufám si tvrdit: o tomto režisérovi se v nedaleké budoucnosti bude ještě hodně mluvit a skloňovat jeho jméno.... p.p.s víte jaká otázka nejvíce nasere INSOMNIAKA po ránu? Vyspal jste se dobře pane? :o) ()
Následky lásky je ten typ filmu, pri ktorom spoznávame hlavnú postavu postupne. Nevyhnutné minimum sa o ňom dozvieme na začiatku, avšak vysvetlenie jeho činov a spôsobu života prichádza omnoho neskôr. Príznačne sa podrobnosti dozvedáme z jeho úst, keď je na tom psychicky najlabilnejšie. Potom, keď už chápeme, o čom je reč, môžeme si všetko dovtedy videné spojiť a držať mu palce až do konca. Názov trochu klame, tie následky lásky treba trochu viac hľadať, film by sa mohol volať niekoľkými názvami. Napríklad Osamelý muž na elektrickom vedení. Mal som zafixované, že v dobrom talianskom filme musí byť mafia, krásne ženy, typické talianske manželstvo a futbal. V poslednom čase zisťujem, že to nemusí byť pravda, Následky lásky si vystačia bez futbalu a žena, ktorá by mohla robiť rámus, s Tittom komunikuje len krátko a cez telefón. ()
Ohromné zklamání. Třičtvrtě filmu nuda, nuda a zase jenom nuda. Pár vtipných scén to vážně nezachránilo. Jediné co se mi líbilo, byla hudba. ()
S užívateľkou mat.ildou mám dlhodobo zhodný názor na mizerné filmy. A Následky lásky považujem za mizerný film. Hrdinsky som ho dopozeral do konca a som presvedčený, že ani režisér presne nevedel, čo chce vlastne nakrútiť. Lebo ten spomalený kolobeh života hlavného hrdinu, prerušovaný nepochopiteľnými vsuvkami, rýchlymi vysvetlivkami, nelogickým správaním a nedotiahnutými sekvenciami môžem považovať iba za chaotické a nepodarené dielo a je mi zatiaľ úplne jedno, že Sorrentino sa preslávil úplne iným filmom. ()
Sorrentino vystavěl kriminální drama tak neotřele, že se divákovi tento žánr vyloupne až daleko za polovinou stopáže. Do té doby sleduje neobvyklé počínání hlavního hrdiny, o kterém skoro nic neví, a všelijaké náznaky něco napovídají, ale i trochu matou. Toni Servillo je dokonalý jako obvykle, režisér ve vhodných momentech předvedl nápadité hrátky s úhlem snímání a dobře do toho sedí i hudba, ať už původní nebo použité písně. ()
Dostatečně brilantní a jedinečné. Film se mi líbil nejvíc, když jsem nevěděl, co tento extrémně introvertně působící padesátník vlastně dělá, paradoxně však i samotná scéna, ve které vypoví své konání, má značný náboj. Životní katarze. ()
Žádná Velká nádhera, vám povím, během sledování hrozí, že se i navzdory dokonalostem formy nakonec dostanete do stejného stavu letargie, jako pan Titty, a ani konci vdechnutý stimul vás z ní už nevytrhne... ()
Velice zvláštní snímek, který se po většinu času vleče jako hlemýžď a hlavní hrdina nám názorně svou pokerovou tváří předvádí, kterak si nezadělat na vrásky (ani na ty od smíchu, ani na mračky). Následky lásky na mě zapůsobily hodně rozporuplně, pomalu plynoucí děj mi nevadil, zato dávkování informací o Tittovi a o motivu jeho žití mě poněkud vytáčel. Přestože by pravověrní romantici byli hodně zklamáni po odhalení jádra pudla, mně se celkově (mafiánské) vyústění více líbilo než nelíbilo a za jeden moment v závěru tu čtvrtou hvězdičku přidám. ()
Artová tarantinovka s dokonale promyšlenou formální stránkou a výborným elektronickým soundtrackem. Nuda ještě nikdy nebyla tak zábavná. ()
V niečom veľmi podobné ako nedávno vzhliadnutý film La Migliore Offerta, minimálne veľmi podobné v hlavnom (anti)hrdinovi... Tento film je technicky dokonalý, formálne bezchybný, len škoda, že nie som študent réžie alebo kamery ale "iba divák". A preto to napíšem tak triviálne ako sa len dá bez sofistikovaných analýz a odborných prázdnych žvástov: ZÚFALO MA TO NEBAVILO!!! ()
Ti, ktorí nemajú problém s nespavosťou, vám povedia: Prečo nepozeráš televízor, alebo nečítaš knihu? Nechápu to. Nechápu, že jedinou túžbou človeka trpiaceho insomniou je zaspať.... ()
Sorrentino mě zklamal Velkou nádherou a nadchnul Mladým papežem. Můj třetí pokus s ním skončil zoufalou nudou. Nedokážu ocenit bloudivou kameru po chladných ulicích města a čistě neosobním hotelu, když hlavní hrdina je postava, která jen přežívá zakletá ve svých rituálech a úzce vymezeném prostoru. Postupné odkrývání střípků jeho minulého života, když ještě žil a ne jenom přežíval, mě ničím nedokázalo vtáhnout. Nesympatický, unuděný muž ve mě nevzbudil žádné pocity než jen touhu, ať už tahle bezdějová záležitost konečně skončí. ()
Baví ma spojenie Servilla a Sorrentina. Opät výborne zvolená hudba (Boards of Canada, fíha) a opäť výborný záver. (Lumiere - 12.06.2014) ()
Tak jsem viděl poprvé nějaký film od oceňovaného a respektovaného italského režiséra Sorrentina. Neodvážím se hned vyrukovat s názorem, že je současně velmi přeceňovaný, k tomu potřebuji vidět hlavně Velkou nádheru a srovnat ji s Honem. V tomto případě se jedná o klubový snímek, pomalu plynoucí, s poměrně slušnou atmosférou a přiznám se, že jsem byl docela napjatý, jaká další tajemství nám hlavní hrdina vyjeví. Toni Servillo si celý film vystačí se "stone face" výrazem, dumal jsem nad tím, zda se aspoň jednou usměje, což se přece jen alespoň v závěru jednou povedlo. Zajímavě působí ty "akční" vsuvky s našlapanou hudbou, jako by Sorrentino věděl, že divák klimbá nebo stejně jako Titto je pohroužen do svých myšlenek a schválně jej chce z tohoto stavu vytrhnout, aby se zase věnoval jeho filmu. Je to mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami a dnes nemám rozdavačnou náladu. ()
Stále som presvedčený že anglický Sorrentino má v sebe viacej filozofie ako ten Taliánsky. Následky lásky sú žánrovou spleťou romantického filmu s prvkami existencializmu a kriminálky. Vzájomne sa dopĺňajú a v zásade sú funkčné, ale je to veľmi nešťastné spojenie žánrov. Aspoň v mojom prípade. Mafiánske filmy bez nadsázky, alebo zo zvýšenou umeleckou hodnotou moc nemusím. Servillo je zase raz výborný. Magnani má krásne prsia a úsmev a Sorrentino má veľké šťastie na kameru. Bigazzi sa hrá s obrazom a hoci prevažujú interiéry dokáže v nich spraviť množstvo záberov lahodiacich oku. Ale téma starého človeka uväzneného v nedobrej situácií mi nesadla. Film je formálne a herecky tak presný až mi z neho sála akási emočná chladnosť. Nemôžem nadávať na spracovanie, ale z filmu mi sálal veľmi neosobný chlad. Nedotkol sa ma a ani ma nedonútil rozmýšľať. Vyvrcholenie je zaujímavé aj bez výraznej dramatizácie, ale hoci som aj uvažoval o tej 4 hviezde - lebo predsa len som sa nenudil - je mi viac ako jasné, že na tento film zabudnem príliš skoro. ()
"Co do prdele děláš bez televize ??" ()
Už ma takéto umelecké filmy nedokážu ničím prekvapiť, podivínske charaktery postáv, pomalé až nudné tempo a vyšumená pointa. Je to len solídne odvedená práca s ničím navyše. ()