Hop nebo trop

První řada tohoto, řekněme, seriálu, měla své kouzlo. Díly 1 - 4 určitě přinesly svěží závan na všelijak zatuchlé televizní obrazovky. ALE: Co se odehrávává v druhé sérii (viděl jsem zatim její první část - a celkově tedy díl 5 - a další už patrně ani sledovat nebudu), to se nedá vůbec s první čtveřicí dílů srovnat. V tomto případě se jedná a řadu vzájemně nesouvisejících a dějově nijak nepropojených ukázek moderních sportů (raft, bungee, golf, plachtenice). Tyto "ukázky" vůbec nic nepropojuje. Tu jsme na raftu a najednou na bungee (mezi tím nic). Jakýsi pokus o příběh kolem působí jako připálená omáčka. Jediné plus a hvězdička za závěrečnou vcelku vtipnou scénu s hláškou "Zůstane Kvasnička na oběd?" 1. série - **** 2. série - * (24.01.2005)

Tento seriál jsem jako jeden z mála současných dokoukal do konce. Především první série se líší od současné produkce, kdy prostředí je jen kulisou pro různé nevěry, pomluvy a jiné vztahové nešvary... Adrenalínové příhody party mladých lidí v malebném prostředí české krajiny jsou podkresleny podmanivou hudbou, která diváka pohltí a ten touží být při něčem podobném sám přítomen. Je proto škoda, že v té druhé malinko vystoupí do popředí již zmíněný nešvar... Dalo by se s tvůrci polemizovat, zda pohodovou atmosféru měli rušit úmrtím jednoho z hrdinů, těžko by ještě poté někdy někam spolu všichni vyrazili. Proč musela každá jejich společná akce vyvrcholit nějakou krizovou situací, kdy šlo téměř o život, proč museli udělat z modelky neschopnou blbku... ale kuš...za pár let až bude opakování, budu se dívat znovu a možná se nechám vyprovokovat k nějaké podobné dobrudružné akci...:-) (06.12.2008)

Seriálová minisérie mě mile překvapila už prvními čtyřmi díly a renomé neztratila ani dalším kvartetem. Jako správné kvarteto tvůrci dobře poskládali herce, mezi kterými jasně triumfovala "holka pro všechno" Ivana Chýlková - postupně dokáže odrodit dítě, štěňata, vypořádat se s pubertálními potomky. Ve druhé sérii trošku nadsázka, přece jen ústupky dceři a jejímu Kvasničkovi, nebo role bernardýna zbytečně prvoplánové. Ale pohodový seriál, který si nehraje na vysoké umění a dokáže hlavně pobavit. (05.12.2008)

Přiznám se, že na každý díl seriálu jsem se nesmírně těšil a zvkádl bych klidně ještě jednu sérii. Seriál mi zvedl náladu a dokonce mě lehce mrzí, že nemáme podobnou partu. Už jen ta optimistická hudba. Optimisticko-dramatická. Hudbu velmi chválím. Podařilo se také vytvořit postavy s jasnými charaktery a pod jménem či přezdívkou jsem si hned vybavil kdo kterou postavu představuje a jak by se chovala. S drobnými výjimkami jsou to všechno sympaťáci, příběhy zábavné, někdy dramatické, ale pořád baví a vůbec mi nevadilo, že jednotlivé díly se blížily délce menšího filmu. První série je jednoznačně lepší. Mění se prostředí a hrdinové zažijí pokaždé jiné dobrodružství. Druhá se více zabývá vztahy a jejími propletenci, ale mě seriál bavil celkově, takže jsem byl za pokračování rád. Mezi vztahovými, doktorskými či kriminálními seriály se jedná o úkaz. Ale povedený. Snažím se vždy řešit kvalitu seriálu, filmu, dokumentu atd., atd., z hlediska technického a pak jak mě bavil. Natočení tohoto díla muselo být velmi náročné, umím si to představit. Vidíme spousty doslova akčních scén - samozřejmě v českém provedení slova akčních. Napětí, drama, ale především jsou všechny sporty hodně adrenalinové a jsem si jistý, že si herci natáčení užili. O to složitější muselo filmaření být. Že mě seriál bavil a na každý díl jsem se moc těšil jsem už zmiňoval. (31.08.2020)

Viděl jsem v TV, část „Na vodě“, 10 let po vzniku díla. Trochu ve mně hrklo, když se objevil pan Marek Taclík, protože jsem ho v prvním momentě zaměnil za pana Jiřího Ployhara ml. a vybavil se mi jiný otřesný TV seriál Proč bychom se netopili (námět podle dokonalé knížečky pana Zdeňka Šmída), kde druhý jmenovaný „ztvárnil“ postavu Otouše. Ano, je těžké natočit Život, zvlášť mezi spřízněnci jakéhokoli zaměření. Nepomůže ani když (jak jsem se dočetl) „tvůrci vsadili na technologii DV (natáčení na dvě i více kamer), která umožňuje sledovat herce v mezních situacích“... dle hesla, něco dělejte (bavte se!), my pak z toho něco sestříháme. Každý (dobrý) komik potvrdí, že dělat humor není zrovna sranda. Dobře napsaný (a před diváky odladěný) scénář se musí naprosto dokonale nazkoušet, jen tak vznikne výsledný dojem, že účinkující sypou vtípky z rukávu, jakoby si je právě vymysleli. Nyní se, na rozdíl od snahy o dokonalost, spíš nosí naturalismus a sází se na celebrity, kterým se promine cokoli – i trapnosti. Myslím, že tento díl (a nepochybně i další) si vzal velké sousto. Řešit problémy rozvedené ženy, pubertální dívky či horolezce a modelky atd. – to by vydalo na několik filmů. A „utratit“ přiožralého vodáka, co tím chtěl básník říci?! Dojal mne komentář k filmu: „Během natáčení totiž vznikla bezvadná parta, herci i štáb drželi všichni při sobě a trávili často společně i volné chvíle během natáčení. Troufám si říci, že se tato pohoda přenesla i do výsledné podoby seriálu a byla jednou z mnoha příčin jeho úspěchu.“ Myslím, že i třeba zedníci či autobusáci „drží při sobě“ a staví až do „padla“ či řídí až na konečnou či do cíle zájezdu. Že by ukočírovat umělce byl takový husarský kousek? Velice jsem ocenil, že: - tvůrci nenechali vodáky cestovat na módním raftu (pravda, jistě jen proto, že mnoho vtípků a scén by odpadlo) a - televizáci dílko překvapivě neinzerovali jako „kultovní“ seriál, jak se u mnoha jiných propadáků zhusta děje. Velká slabota! Dvě hvězdy z milosti (za udržení zaměstnanosti profesí okolo filmu). (14.07.2014)