Pleasantville: Městečko zázraků

Opravdu zajímavá myšlenka. Z konzervativního městečka ze seriálu z 50. let se stane město úplně jiné. Tobey Maguire a Reese Witherspoon se v něm totiž objeví a všechno se začne měnit. Věci vyjedou ze zajetých kolejí. Místním obyvatelům otevřou oči. Ne všem se to ale líbí. Časem se objeví konflikt mezi černobílými a barevnými lidmi. Podaří se to nějak urovnat a dostat zpět do starých pořádků? Opravdu pěkný film. Je tu taky první výraznějš role Paula Walkera. "Chci tu zůstat." (13.02.2013)

Nápaditá paralela k přímočarému rasismu padesátých let by z filmu - vizuálně velmi zajímavému - dělala prospěšnou agitku, jenomže on má na víc. I když je tu zjevná a doslovná inspirace segregací světa bílých a barevných, tak se to dá vztáhnout na mnohem širší okruh: odmítání zajímavějšího světa ze strachu, že by se námi vyznávané autority staly jen nezajímavým šedým pozadím na mnohoznačné pestrosti. Já chápu ty černobílé postavy a jejich uboze marný boj za rozpadající se hodnoty. ___ Člověk by měl být otevřený i názorům, které jsou mu vzdálené a které do jeho vnímání přinášejí cizí, neznámé barvy. Zároveň by si měl ale uchránit vlastní kontinuitu a trvat si na zásadách, kterým věří - což je mnohdy neobhajitelné, přiblblé a zastaralé. Ale kudy vede ta hranice mezi omezeností a pravdou, která stojí za to být hájena? V tomhle si musí každý namalovat vlastní mapu. A překreslovat ji neustále, protože hranice na ní se stále mění. Tohle je nikdy nekončící boj. ___ A film mě překvapil i nenápadným a přitom velmi zasahujcícím ztvárněním oidipovského komplexu - zatímco vztah k dívce je až přímočaře banální - vztah k /ne/matce má tu sílu, že hlavnímu hrdinovi změní barvu. (16.03.2013)

Myslím si, že to byl pokus rejžíka se vyzvracet ze svých traumat, ale to už dělá léta úspěšněji třeba Lynch. Jeho záměr mi unikl, asi se zakódoval někam do Pleasantvillu. No kdybych se měla já vyzvracet ze svých dojmů na film, napsala bych elaborát a to já nerada. Takže to tady chaoticky naházím, čímž okopčím Rosse, ale to je šumafuk. Změna, barvy, sex, učení, frustrace, rodina, rvačka, večeře, žehlička, lynčování, soud, střípky a odkazy z filmů o závažných tématech. Začalo to apelem na dnešní zkaženost a přesto se v jejím jménu šlo měnit to hezké, fungující, navíc v 50. letech běžné, normální. Všechny změny bez ohledu na dobré či špatné se zabarvily, všechno staré, nevím proč špatné, zůstalo v šedi. Nesmysl, idiotismus, demagogie, negace, protimluv. O logických chybách nemluvě, např. proč je tam ten dědek poslal, když musel čekat změny!? Kam v reálu dospěly prudké změny, pokrok za každou cenu, se jaksi neřeší. Iluze pouze vystřídaly bludy, to je celé a já to posílám bez uzardění do háje, klidně duhového až oči přecházejí. (05.07.2012)

Geniální první půlka tohoto komediodramatu působivě rozehrává (nejen) Splelbergův trik ze SCHINDLEROVA SEZNAMU (kontrast rudého kabátku a černobílého obrazu). Potom se ale začne brát až moc vážně a na konci se stává uslzenou a hodně násilnou metaforou o tom, jak mládí překonalo zatuchlost a rasismus americké společnosti 50-ých let. Škoda. (18.11.2002)

Městečko Pleasantville je druhý film režiséra Garyho Rosse, který jsem viděla a v obou případech mi neskutečně sedl jeho styl. Ačkoliv je každý film úplně jiný, natočen úplně jinak, tak jsem měla úplně stejně hřejivý pocit. Městečko Pleasantville je strašně milý, přirozený a zábavný film, který dokáže vykouzlit úsměv ve tváři. Obsahuje pěknou myšlenku a pointu. Ocenit musím hodně nápaditou a zajímavou vizuální stránku filmu a skvělé herecké obsazení. Prostě příjemný filmový zážitek. Nic víc a nic míň. (08.03.2012)