Tideland
Tideland
Krajina prílivu
Režie:
Terry GilliamKamera:
Nicola PecoriniHrají:
Jodelle Ferland, Jeff Bridges, Janet McTeer, Jennifer Tilly, Brendan Fletcher, Dylan Taylor, Alden AdairVOD (1)
Obsahy(1)
Hrdinkou fantaskního příběhu je holčička Jeliza-Rose (Jodelle Ferland). Když jí zemře maminka, otec dcerku odveze z města na vesnický statek. A právě tam se začíná odehrávat směsice velikých podivností, upředená z bizarních představ a fantazií holčičky, jež své okolí přetváří ve svět kouzel. (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))
Recenze (294)
No čo povedať? Čakal som ujetinu, ale až takúto?...hm.... Tento film by sa dal hádam najlepšie charakterizovať asi nejak takto: absurdita nakopená na ešte väčšej absurdite. A v tej spleti absurdít iba zriedka na vás mrkne niečo aspoň trocha normálnejšie. Fantasy? Horor? Zabudnite. Už úvodné scénky dávajú jasný odkaz, že toto jednoducho nebude klasický film. Ide vlastne len o akýsi halucinogénny obraz a fantázie jedného veľmi ale veľmi smutného dievčatka, pričom dialógy si idú svojou vlastnou cestou pomimo, vytvárajúc tak ešte väčší chaos a zdanlivo blábolivý bordel. Napriek tomu však film nezatracujem, pretože v pozadí a medzi riadkami je cítiť mimoriadne hutnú, ťaživú a smutnú drámu s ešte smutnejšou pointou. 50/100 ()
V prvom rade by ma zaujímalo, čo rodičia tej neuveriteľnej Jodelle Ferlandovej hovoria na to, že ich dcérka sa vo filme obíma a bozkáva s mŕtvolou, potom s múmiou ("Sme šťastná rodina.") a tiež s dospelým mužom ("Ty si môj miláčik.") a pri pohľade do zrkadla si s neskrývaným potešením zafandí: "Ty jedna malá kurva." Terry Gilliam totiž rozhodne nepoužil CGI verziu tej malej Meryl Streepovej. Pravdepodobne sa to nikdy nedozviem, takže k vlastnému filmu. Kdesi v úvode Jeff Bridges (pozvoľna odchádzajúc na dovolenku) povie: "Pozostatky dávnych čias, osamelé kenotafy stojace pozdĺž melancholickej krajiny prílivu." Ak vám táto veta nepripadá zaujímavá a krásna, na Tideland sa vykašlite. To isté platí pre tých, pre ktorých je synonymom fantázie Pán prsteňov a synonymom kvalitného filmu čokoľvek od Spielberga. Režisér možno mal na zreteli Alicu v krajine zázrakov a Psycho, mne však Tideland pripomína skôr Texaský masaker a Felliniho Giuliettu a duchov. Výsledok je nevšedne expresívny a zážitok z neho akosi podozrivo dôverný :-) Vzhľadom k celkom zjavnej reflexii patologicky formovanej osobnosti a protopubertálneho besnenia :-) je ten film až hrubozrnne naturalistický a veľa surrealizmu by som v ňom nehľadal. Šialené okolnosti príbehu nie sú projekciou psychiky dievčatka - jednoducho je do nich osudom vmanipulované, nedotvára ich ani nepretvára, iba chladnokrvne berie na vedomie a glosuje jej vlastným spôsobom. Keďže má osvojené mimoriadne svojrázne kultúrne vzorce a normy správania, nenormálna realita je pre ňu čosi celkom normálne, preto nečudo, že divák naozaj asociuje Alicu v krajine zázrakov. Skutočnosť, že takéto "zázraky" sú v podstate realitou, posúva žáner Krajiny prílivu dosť ďaleko od klasického fantazijného filmu. Kam presne si povedať netrúfam, film je to však po všetkých stránkach výnimočný. Je to monument. V 18. a 19. storočí britskí džentlmeni používali na označenie bizarných stavieb postavených pre potechu ducha na opticky exponovaných miestach svojich panstiev slovíčko "eyecatcher". Terry Gilliam je reinkarnáciou niektorého z nich a jeho Tideland takýmto "chytačom očí". ()
Život plyne, jak voda a smrt je jako moře... Rodiče Jelizi Rose k moři dopluli a dívence nezbývá nic jiného, než plavat. Vychována ve světě bez pravidel, žije svůj život, a hned na několik způsobů. Zde nejsou hranice. Svět her i pomatenosti. Svět, který má svůj začátek i konec. Konec je na dohled, velký žralok připlouvá. Novodobý surrealismus s perfektní kamerou a dokonalým hereckým doprovodem, kterému vévodí ta nejmladší, Jodelle Ferland. Film proplouvající několika žánrovými polohami. Jedna lepší než druhá. ()
Terry Gilliam vždycky bude ten psychedelickej týpek na režisérský stoličce, je totiž jedno o čem točí, vždy to končí na hranici: realita-sen. Takže výsledný tvar, který vítězně kvete z vizuálně podmanivého díla, je cosi jako zfetovaná realita. Tentokrát je to "pohádka" o holčičce, mumii a ujetých kamarádech. 80%. ()
Nádherný, podmanivý, mrtvolně zahnívající film, který bych ovšem nerad doporučoval svým kamarádům, ba ani nepřátelům, se v závěru zcela nečekaně zvedne z křesla, zanechávajíc po sobě fleky od rozkládajících se tělních tekutin a vydá se k vlakové trati. Dětská úniková hra na Alenku a vyfetovanou králičí noru, s jedním akčním výbuchem, katastrofou jak řemen a závěrem, který snad může být něčím jako jiskřičkou katarze. Jiskřička, která v budoucnosti zažehne nový požár? Pokud by Terry Gilliam někdy (nedejbože) natočil pokračování, rozhodně bych s ním v tom křesle rád zase zahníval! P.S. Fiškusům, kteří na FDb zařadili tento film do žánru komedie/scifi a v textu distributora uvádí „optimistický i neskutečný, humorný...“ závidím jejich šťastné dětství, plynulé zásobování kvalitní trávou v dospělosti a jejich zvrhlou zálibu v mystifikaci. No nic, přece nebudu z pouhého nedorozumění dělat drama. ()
Gilliamova fantasie vytvořila pohádkově laděné prostředí, na jehož vlnách je – spolu s několika dalšími zvláštními existencemi - unášena zvídavá a podnikavá mladá dáma nacházející se v ne právě standardní životní situaci. Zhmotňují se zde hravé dětské fantasie, ale také mnohem vážnější a perverznějších nápady, zdánlivá bizarnost je zde ale spíše zvýrazněním přirozeného než absurditou. Vše se odehrává jakoby pod snovým závojem, s občasnými problesky reálného světa venku. Jodelle Ferland dostává obrovský prostor a využívá ho tím nejlepším způsobem – ona nehraje, ona SI hraje a celý film se tak mění v její úchvatný koncert. ()
Druhý tripový výlet Terryho Gilliama. Zatímco Strach a hnus v Las Vegas představoval manickou fází tripu, Krajina přílivu je temnou depresivní polovinou jízdy (viz. např. přelidněnost hazardpole Las vegas vs samota opuštěného venkova). Drogové rauše otce a matky souzní s temnou patologickou fantazií malé hrdinky Jelizy-Rose. Krajinu přílivu lze vnímat mj. jako rekviem za dětskou fantazii - nejen pro její temnou deformaci u Jelizy-Rose, ale také pro její absolutní ztrátu ve světě dospělých. Všechny dospělé postavy fimu se se ztrátou fantazie nedokáží vyrovnat a snaží se jí uměle navodit drogami nebo nahradit obbsesemi či fetišem. V šíleném světě Krajiny přílivu tak Jeliza-Rose na půdorysu pohádkového příběhu (smrt rodičů v úvodu, postupné potkávání bizarních postav a kontakt s nimi, vnitřní cesta hrdinky...) prochází za pomocí schizofrenních dětských her těžko identifikovatelným časem a prostorem a stále silněji zpívá labutí píseň svého dětství. Krajina přílivu je bohužel přliš v zajetí narativní i formální subjektivnosti, stejně jako v umanuté fixaci na hlavní hrdnínku. Je to zvláštní, ale film přeplněný (zvrácenou) fantazií je velmi nudný a nestravitelný. Gilliam možná až příliš rozeznívá temné stránky duše, divák se podvědomě brání a hledá únik z takto definivaného filmového světa. Možná se mu tento experiment pouze vymknul z rukou... PS - opuštěný dům a vycpaná zvířátka = krásný odkaz na Hitchcockovo Psycho. ()
Typický Gilliam - šílené nápady, spousta úžasných obrazů, ale to pořád stejné tempo vás zákonitě uspí. ()
Gilliam ubral z výpravnosti, zato ale pridal na hororovejšom vyznení v spojitosti s fantazijnými prvkami. Mnohými podceňovaný film možno trochu dopláca na Gilliamove zahľadenie do seba samého, čo by ale na druhú stranu malo viac osloviť jeho najvernejších hard core fanúšikov. Čo trochu prekvapí, je podľa mňa trochu podobná atmosféra ako v Kusturicovom Arizona Dream, i keď tunak fakt nejde o nejaký sex. Jeff Bridges je samozrejme bezchybný, ale v Kráľovi rybárovi predsa len zažiaril viac, čo je spôsobené najmä vyššou kvalitou staršej snímky. ()
Spoilery! Na jednu stranu je třeba určitě ocenit nekončící fantazii Terryho Gilliama a především fakt, že se umí dokonale odlišovat od většiny tvůrců, čímž mohou vznikat podobné velice originální náměty, které ovšem logicky nesednou každému, protože se opravdu výrazně vyhýbá současným osvědčeným stereotypům a namísto toho nám prezentuje nápady z nejtemnějších zákoutí své mysli. Tato dvouhodinová dávka deprese skutečně nesedne každému. Divák je nucen sledovat 2 hodiny malé samorostlé děvčátko, jehož oba rodiče jsou těžcí heroinisté v poslední fázi života. A tak se dítě naučí v rámci obranného mechanizmu stále více a častěji unikat do svého vnitřního světa a odolávat tak kruté realitě okolo. Po smrti obou rodičů, která nastane asi v první čtvrtině filmu, divák sleduje už jen čirou beznaděj a cítí se až do závěrečných titulků velice nepříjemně. Bohužel se ovšem současně stíhá nudit, protože snímek je opravdu velice stereotypní. K vidění je tedy spíše pouze několik šílených momentů, které vám zaručeně na dlouhou dobu uvíznou v paměti, než že by se ve vás zapsal snímek jako celek. Docela mě zaráží, že snímek s velmi intenzivním pedofilním nádechem odolal přísné cenzuře. Jodelle Ferland byla ovšem v této nesmírně obtížné roli zcela přirozená a úžasná. Gilliam ukázal, že zřejmě umí velice dobře pracovat s malými herci. Stejně tak po umělecké stránce je snímek velmi vysoko, ale to není u Gilliama zřejmě nijak překvapující. Lepší 2 hvězdy. ()
Dementnější film jsem ještě nikdy neviděl, jak píše fugazi: naprostá úchylárna ()
Feťákov. Doporučuji zapnout až když si něco šlehnete, jinak ne. ()
Drogová verze Alenky v říši divů se sousedy, v jejichž blízkosti by se cítil poněkud nesvůj i Norman Bates. Tenhle fantasmagorický úlet opravdu není pro každého. Parádní výkon Jodelle Ferland v hlavní roli filmu, který by nejspíš ještě pěkných pár let neměla ani vidět, natož v něm v podstatě neslézt z plátna. Terry Gilliam opět zabodoval! ()
Když film v prvních dvou minutách vypadal na celkem poutavou pohádku a záhy jsme se s pocitem pěstí na oko přesunuli na metalový koncert, věděl jsem, že je zle. S Terry Gilliamem asi vážně nedokážu najít společnou řeč a Brazil byl asi jen menší výjimkou. Smířil bych se s tím, kdyby i nadále jako jediná zajímavá filmová adaptace či variace slavné Alenky pro mě zůstala ta Švankmajerova, ale nesmířím se s tím, když mi někdo předloží snímek, u nějž je k naladení se na stejnou vlnu podle všeho zapotřebí užít alespoň jednu dávku LSD. Šílený dvouhodinový psychedelický trip naplněný fetováním v doprovodu pedofilie skloubené s nekrofilií mě nedokázal oslovit v pozitivním slova smyslu, obzvlášť když tvůrce, který točí film spadající údajně i do žánru hororu, neumí po většinu času ani přinést, resp. pořádně rozvinout atmosféru. Někteří komentující tvrdí, že filmu uškodilo, když se po půlhodině z něj vytratil Jeff Brigdes. Nevím, mě byl feťák Bridges od počátktu protivný, ale ani jeho částečný odchod to nevylepšil a mohu ocenit jedině velmi slušný výkon hlavní dětské herečky + působivý závěr. [25%] ()
Upřímně nevím co si o tomhle filmu myslet. Zfetovaná Alenka v říši divů. Malé holčičce Jelize-Rose zemře matka a tak vyráží se svým otcem na venkov do domu své babičky, kde si může okolní svět přetvořit pomocí své fantazie na místo, kde je krásné žít, kde nejsou drogy ani smutek. Kde se stébla obilí mění v mořské vlny a vlaky ve žraloky. Jen nevím jestli je to ze strany Jelize pokus o útěk od reality, aby si nepřipustila smrt otce, nebo přirozená věc. Klasicky provokativní Gilliam s jako obvykle vytříbenou vizuální formou. I stránka kamery je pro Gilliama klasická (nakloněné záběry, často brané ze zpod z neobvyklých úhlů). Největším kladem filmu je bezkonkurenčně Jodelle Ferland, která je neuvěřitelně přesvědčivá, Gilliam jí snad musel přidávat něco do jídla, aby působila takhle mimo:) ()
41st KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2006 - HORIZONS - Horizonty (Tideland / TIDELAND / Krajina přílivu) - 4. 7. 2006 - kino Thermal - Velký sál - Karlovy Vary - 35% ()
Další Terry Gilliam, který mi nesedl a tentokrát vůbec. Psychidelické obludárium očima malé dívky v ubíjející dvouhodinové délce. ()
Ťažko určiť, kto bol hrôzostrašnejší - či to kúzelné dievčatko s vizážou nedorobenca alebo Indián s aprobáciou alkoholika. Každopádne tá bábika bez mozgu bola sympatickejšia než oni dvaja dokopy. ()
Co to jako mělo být!? Nějaká zvrácená nechutnost s Jeffem Bridgesem v životní roli? Neoddiskutovatelný psychologický přesah zjevně přesahoval mé chápání, přesto jsem dospěla až k závěrečným titulkům, snad v očekávání smysluplného rozuzlení. Ocenění, jako vždy u T. Gilliama, zasluhuje kamera, výprava a masky, také dětská herečka byla skvělá, většina fantazijních vizí však urážela můj jemnocit a kromě vyvolání dávicího reflexu nechápu jejich hlubší význam. ()
Nebýt přetahované stopáže, mohlo to být dobré. Gilliam servíruje svou obvyklou fantazijní vyprávěnku, místy dost morbidní, ale vycpaní mrtví lidé rozhodně nejsou to, co by mi vadilo. Problém je spíš v tom, že se všechno točí pořád dokola a vlastně se vůbec nic neděje. Dobré nápady jsou shazovány tím, že se neustále opakují. Výsledkem je pak nekončící nuda. Jodelle Ferland je ale výborná, malý ďáblík, který není otravný (jako většina filmových dětí). ()