Zlověstné ticho

Nechápu, proč jsem se shlédnutím Zlověstného ticha tak otálel. Loutky jsem neměl nikdy rád, měl jsem jednu, klauna na houpačce a jednou se mi o ní zdál hnusný sen, tak jsem jí dal do krabice a tam doteďka zůstala, doufám :D James Wan se asi brzo stane mým oblíbeným hororoým režisérem, protože jeho filmy mě vždycky dostanou. I tady se našlo pár béčkových momentů, ale Wanovi to rád odpustím. (02.07.2012)

Jamie dostal loutku. Oči jako živé. Přišel ČAS TICHA…. Opravdu dobrá zvuková složka! Hudba dělá napětí i z jízdy autem. To ostatní? Tvůrci sází na osvědčené věci, které i ZDE fungují (strašidelná legenda, hororová hudba, osamělý člověk). Takže kromě jisté ,,okoukanosti“ se tomu nedá moc vytknout. Film určitě převyšuje 80% současné hororové produkce. Ale… (30.05.2008)

James Wan je hned po Ajovy druhý nejlepší hororový režisér současnosti, o tom není sporu. A zde svůj talent pro hororový žánr opět dokázal. Atmosféra je totiž vynikající, Ryan Kwanten v hlavní roli je sympaťák a lekačky jsou po delší době taky fajn. Je jenom škoda, že tempo je místy až moc pomalé a ten rádoby "saw" závěr tady naprosto nefunguje. I tak ale rozhodně jeden z těch lepších amerických hororů dneška. (20.04.2011)

Hororový žánr od konce devadesátých let značně upadá, čas od času se však objeví zcela nenápadné dílko, které mě neskutečně překvapí a potěší zároveň.:-) Říkejte si, co chcete, ale "Zlověstné ticho" má vše, co by měl správný horor mít - chucky zápletku, vymazlenou atmosféru, sympatického hlavního hrdinu, kterého výjimečně nechcete odpravit od první minuty sami a dokonale nečekaný závěr. Edit: Viděno 3x a stále to funguje, takže přidávám i poslední hvězdu.;-) (17.04.2011)

Véééélikánskej rest, kterej sem někde v hlavě nosil, ale škrtl sem ho až předevčírem. A paráda. Jak tak koukám na ty průměrný hodnocení na CSFD, tak mám pocit, že sem viděl úplně jinej film. Ano, Ryan Kwanten je hrozný dřevo a právě on ten film kazí, co může. Ale v tomhle snímku můžeme jasně vidět esenci "Wanismu". Děsivé neživé věci, lekačky dávající si na čas, zrcadla v nějaké formě a děs děs děs. A o čem to je? Znáte ty "loutky", které používají břichomluvci a mluví jejich prostřednictvím? O tom to je. Kwantenovi se stane tragédie, je z ní podezřelej, a tak logicky jede navštívit starého otce do zapadákova. S detektivem v patách... Ježíši jak já tohle miluju. Wana uctívám, to možná víte. Všechny ty jeho děsivé propriety na mě tedy fungovali naprosto výborně. Ale tady se k tomu přidala pointa, která mě zase po delší době naprosto dostala. Jak my sme rozmazlení. Všechno už sme viděli. Ale tohle je tak geniální a přitom jasný, že to prostě stojí za to. Jak se to na konci začne rozplétat, tak si řeknete: "O čem to ten Ted sakra mluvil, normální pointa". Jenomže normální pointa se převrátí v ten jeden opravdu nečekanej šok, po kterým máte chut zatleskat. Ale neuděláte to, protože někdo by mohl ze sklepa zatleskat nazpátek... 9/10 (31.03.2014)