...a bude hůř

Film se vyhýbá samoúčelnému plkání. Obraz, i přes svou zastřenost, působí ostře jako břitva. Atmosféra není vytvářena uměleckými prvky, které zde ale v žádném případě nechybí, nýbrž chladnou nepřikrášlenou autenticitou. Vulgárnost není účel, ale nutnost podmíněná směsicí krve, zvratků a křivd mísících se v obličejích těchto společenských vyvrženců. Nikolaev bez emocí a zbytečného uměleckého patosu zobrazil svět, který kdysi byl někde tam na východě, někde mimo zraky pracující třídy, někde „v podzemí“. Sugestivní a silně nepodbízivý naturalistický zážitek. (04.04.2009)

česká produkcia posledných rokov mi začala liezť na nervy - hovorím to otvorene! Ešte šťastie, že tu z času načas (aspoň raz za rok) prídu lastovičkya svetlé výnimky ako Rok ďábla, Šílení a ...a bude hůř (aj keď hovoriť o "svetlej" výnimke v prípade tohto ťažko neveselého filmu). Ak sa česi preslávili "trpkými" komédiami a tragikomédiami či sladkobôľnými a horkosladkými filmami a za typické príklady sa pokladajú Pelíšky, Samotáři alebo Štěstí (ughfuj!), tak sa POZRITE na tento geniálny neveľký (formálne) no pritom obrovský film! Je to síce riadna dekadencia, ale je to výpoveď! a celkom zásadná, myslím . . . mne sa to nesmierne páčilo. musím si prečítať knihu (od Pelca som čítal len comixového Basketa Floru :), na tomto si určite zgustnem) a tá výtvarnosť počínajúc niekde pri plagáte (ktorý som na Febiofeste 2007 odniekiaľ strhol a daroval kamarátke a tohto roku - Febio 2008 - to urobím znova, aby som mal aj svoj vlastný) a končiac pri kamere, "čiernobielom" štylizovaní a všetkých tých "špinavých" a zadymených kompozíciách sa mi nesmierne pozdávala (01.04.2008)

Za toho komunismu se vlastně žilo fajn. Samej chlast, fet a sex. A když po tobě šli esenbáci, začalo se křičet o svobodě. Nebo o emigraci. Mně tedy přišlo, že sleduju lidi bez cíle a snahy, kteří svou neschopnost hážou na komunistický režim, který jim nedovolí dělat, co by chtěli, jenže oni chtějí jen chlastat, fetovat a souložit. Taková oslava lenochů, co mají ručičky šejdrem a na všechno spoustu keců, proč to nejde. (05.03.2014)

...a bude hůř aneb jak se žilo máničkám v sedmdesátých létech minulého století. Petru Nikolaevovi se perfektně podařilo zachytit onu tísnivou atmosféru knihy Jana Pelce " A bude hůř ". Je to i tím, že ve filmu hrají neokoukané tváře a hlavní představitel v podání Olina je výbornej. Depresivní atmosféru výborně dolaďuje černobílá kamera Diviše Marka a dokonale se hodící soundtrack z písní kapel Plastic people a DG 307. Paráda!! Sice je film oproti knižní předloze hodně hodně očesán, ovšem stojí určitě za shlédnutí a myslím, že i fanouškům knihy se musí určitě líbit. Jsem rád, že mám film na Dvd ve speciální edici, kde je u Dvd vložen i pivní tácek s motivem filmu. Tak to má vypadat! Underground, jak má být. (07.12.2014)

Jedno z obrovských překvapení novodobého českého filmu... a to musím přiznat, že hnutí hippies mne neoslovuje a k hlavním postavám jsem měl během sledování filmu rovněž rozporuplný a proměnlivý vztah, obsahující postupně jak odpor, ironický nadhled, tak lítost či porozumění. Vůbec to tvůrcům filmu ani sobě v roli diváka nevyčítám, naopak je dle mého názoru pouze dobré, že film úplně neadoruje ani hippiesáky, ani bezpečnostný aparát u moci, pouze nabízí řadu pozoruhodných situací odehrávajících se za onoho času. Se zaujetím jsem se zaposlouchal i do undergroundové muziky. Především ale chválím nápad tvůrců zobrazit tohle téma rovněž undergroundovým pojetím. Ten film opravdu vypadá jakoby ho natáčel zručný amatér na černobílý materiál v autentické době 80. let a tenhle styl mu značně přidává na síle a výpovědní hodnotě. Forma a obsah tady do sebe funkčně zapadají, vzájemně se doplňují a vytvářejí fascinující zážitek z řad undergroundových snímků. Dokonce mi nevadilo ani nadměrné využívání vulgarismů. Nevyjádřuju se k hippies, neřeším, zda nebyl jejich život (navzdory tvrdému režimu na pozadí) oproti jiným obětem spíše jen svéráznou selankou, ani zda je možné označit jejich počinání přímo za protest. Pouze smekám před filmem! 90% (26.11.2019)