Neuvěřitelný život rockera Coxe

"Je to Ďáblova hudba." Hudba hvězdného Deweyho Coxe zabíjí, nejbližší ho nemají rádi, ale on stále věří, že vězení a detox ho změní. Ač Dewey Cox nikdy neexistoval, tak životopisný film o něm obsahuje moc fajn muziku a jeho největší výhodou je, že se, na rozdíl od seriózních počinů, ani na chvíli nebere vážně. John C. Reilly, se svou dvaačtyřicetiletou vizáží, neváhá tvrdit, že je mu 14 či 71 let, pěje vše od akustických protestsongů po punk, a když má čas, tak si zamedituje s prapodivnou kapelou zvanou Beatles. Já se přitom zkrátka bavil a tak mohu tento snímek doporučit každému, kdo dokáže unést skutečnost, že ani při hudebníkových depresích nedostane drama šanci konkurovat slzám smíchu. (15.07.2012)

Chchch, tohle si dělá prdel snad z každýho hudebního stylu nebo největších hudebních legend. Nejlepší píseň - dvojsmyslná Let's Duet, chchch, u toho jsem fakt chrstal smíchy a to se mi často nestává. Dokud hrál blues, bylo to super, ale to country.... pár teček.... Ale jinak už jsem se dlouho tak dobře nezasmál, protože některý fóry měly fakt nápad a pointu. Třeba hustá narážka na punk. Nebo protest song ala Bob Dylan na podporu midget lidí, chch, super slova, chch. Zkoušel sis to někdy dělat rukou ducha? "Believe me, you don't want to be part of this shit." (16.04.2008)

Behem pul hodiny co jsem se na tohle koukal jsem se ani jednou nezasmal a ani jeden naznak tam nebyl. Trapne sceny, trapne vtipy a trapne vlastne vsechno okolo. Za co ? Proc takove snimky vznikaji ?Od rezisera Orange County jsem cekal mnohem, mnohem vice. A herci ? Johna jsem mel jeste do nedavna za seriozniho herce, jenze v posledni dobe uz ho za nej nemam. (21.04.2008)

V poslední době jsou stále populárnější biografické snímky o slavných hudebnících. Ani by mě nenapadlo, že někdo dokáže natočit parodii i na toto téma ale stalo se. Bohužel dalo by se říci jelikož se jedná o jednu z těch slabších parodií. Film nejvíce paroduje film Walk the line, který mapoval život Johnnyho Cashe a k tomu ještě přidává další jako třeba novinku I´am not there o Bobu Dylanovi. Je pravda, že snažit se parodovat hudební filmy není tak lehké jako např. horory nebo akční filmy ale i tak se film určitě mohl podařit více. John C. Reilly je ve své roli dobrý ale věřím tomu, že by role více sedla komediálně zkušenějšímu Willu Ferellovi, kterému byla role určitě nabídnuta také. Největší problém je však v nezkušeném režisérovi, který vůbec nemá cit na načasování nějakého vydařeného gagu a zachránit to nedokáže ani fakt, že scénář dělal čím dál populárnější Judd Appatow. Ve výsledku se na film dá koukat a občas se divák pousměje ale i tak se nedá říct, že je to dobrý film a i neustále natahované Scary Movie je podle mě vtipnější. (24.09.2008)

Nápad nevydržel dostatečně dlouho na to, abych i přes relativně krátkou dobu nekontroloval hodinky. Kdyby byla stopáž půlhodinová a vynechala by se opakující či k ničemu vedoucí omáčka, jednalo by se o prvotřídní komediální bombu. Takhle jsem jen kroutil hlavu nad promarněným potenciálem, což se odráželo na opravdu dobrých vtipech. Písničky byly fajn. (Netflix) (25.11.2016)