Neuvěřitelný život rockera Coxe

Trošku zůstávám zaražen že i na životopis hudební hvězdy se dá udělat parodie. John C. Reillyho moc upřímně nemusím, tady navíc dostal veškerý prostor jen pro sebe. Nakonec ovšem předvedl několik humorných scén, které střídaly trapnější pasáže. Jakési koulo filmu začíná působit až s blížícím se koncem, když už poněkolikáté začne Dewey Cox ničit umyvadlo, anebo když stále a stále nachází svého černého spoluhráče někde v šatně jak bere nové a nové drogy. Zvláštnímu humoru jsem nakonec přišel na chuť. Podobné to mám rovněž s filmy Jacka Blacka, který si zde švihnul roličku Paula McCartneyho. Navíc některé písničky jsou opravdu pěkné. Hlavně Rock Hard. 60% (14.03.2010)

"ZEMŘEL TEN NEPRAVEJ!" Parodie na životopisná dramata (v tomto případě především na WALK THE LINE), která má pomalejší rozjezd, ale v druhé půli kraluje. John C. Reilly je bezchybný. Jeho kukuč má v komediálním odvětví bezedný potenciál a tvůrci filmu o fiktivním rockerovi, který prožívá své eskapády mezi reálnými hvězdami hudební historie - Beatles ztvárnění pány Ruddem (John Lennon), Blackem (Paul McCartney), Longem (George Harrison) a Schwartzmanem (Ringo Starr) mají libové parametry - to věděli, takže Reilly hraje Coxe od teenagera až po starce (v souvislosti s žánrem nemohla být volba lepší). V rámci zábavného potírání fiktivních stínů příběhu přispějí váhou své osobnosti třeba Eddie Vedder (Pearl Jam), Lyle Lovett nebo Jewel. "TEĎ BOJUJI O OPATROVNICTVÍ. CHTĚJÍ MI HO VNUTIT, COŽ PODLE MNE NENÍ SPRÁVNÉ." 80% (27.09.2010)

Behem pul hodiny co jsem se na tohle koukal jsem se ani jednou nezasmal a ani jeden naznak tam nebyl. Trapne sceny, trapne vtipy a trapne vlastne vsechno okolo. Za co ? Proc takove snimky vznikaji ?Od rezisera Orange County jsem cekal mnohem, mnohem vice. A herci ? Johna jsem mel jeste do nedavna za seriozniho herce, jenze v posledni dobe uz ho za nej nemam. (21.04.2008)

Vtipně shrnutá hudební historie. Hudba, drogy, ženský, rehabilitace, stáří. Paroduje spoustu hudebních legend, ale celkem vkusně. Najde se pár odporných gagů, ale je jich málo. Nápady jako ztráta čichu, boogie cover období, Patrick Duffy, McCartney X Lennon, remix hitu Walk Hard nebo scéna s napodobením Boba Dylana jsou výborný fóry, u kterých se smějete nahlas. Líp si to asi užijí lidi, kteří mají o šedesátých až osmdesátých letech a muzikantech z té doby větší povědomí, protože narážek je tu nespočet. Navíc překvapivě kvalitní dobový soundtrack (i když většinou předělávky) mě jen ujistil na čtyřech (Let's Duet s vloženýma prasárničkama je parádní). Kam se hrabou se svojí hudbou Dreamgirls, csss. -"I'm just so glad you learned to play the guitar so good... even without having a sense of smell!" -"It's okay mama, I learned how to play by ear." (30.08.2009)

Další Apatow, opěvovaná současná naděje americké komediální tvorby, a pro mě jen další průměr. Jistě je tu spousta opravdu vtipných situací díky kterým dvě hodiny filmu utečou docela rychle, ale na druhou stranu se pořád omílají staré známe klišé, i staré chyby. Každý, kdo si už zvykl na podobný humor se vší parádou si pravděpodobně další hvězdičku může přidat; já už jsem jím trochu unaven. John C. Reilly představuje muzikanta (který se dá snadno zlákat pokušeními, má ve zvyku vytrhávat umyvadla ze zdi, když je rozčílen a dokáže zapomenout, že je ženatý) dobře a zábavně. 65% (29.03.2008)