Sirotčinec

Kam to ta dnešní doba dospěla, když se duchařský seance dělají pomocí mikrofónů, vysílaček, kamer a monitorů? Ale asi už to tak je, že se o strašidelných událostech dřívějších dob nejen povídá, ale jsou i natočené, změřené, vyřešené... hledejte v tom něco tajemného. Hudba byla trochu překřičená, zvlášť na začátku, ten bych ráda viděla komornější. Španělština je pěkný jazyk. Geraldine Chaplin je hororová rekvizita par excellence. (18.12.2009)

Horory to mají dneska velmi těžké, alespoň u mě teda. Zpravidla si je totiž dávám na noc, aby to mělo ty správný grády a to je právě jádro pudla. V dnešní době se totiž začnu bát sotva ráno otevřu oči a čekám kdy a kde se zase co během dne vysere. Hned od rána se na mě valí slušný dávky strachu. Neukrad mě přes noc nějaký gang autíčko ?? Nenabourám ? Neskončím v zácpě ? Stihnu přijít včas na jednání ? Nepřijdu o klienty ? Nezmlátí mě někdo na ulici ? Kdo mě dneska okrade ? Nebudu mít v kaslíku moc složenek ? Nepošle mě do prdele má jediná milenka ? Budu mít večer co jíst ? Nejsme díky výrokům prezidenta republiky ve válce s celým světem ? To je jen nepatrná dávka každodenních téměř již povinných strachů. No uznejte sami, že když si pak večer natahnete fajfky k bedně nebo v kině, tak nějaký to hovado se sekyrou v ruce už působí spíše sklidňujícím dojmem. Někdy si dokonce přeju být jeho první obětí a vyřešit tím definitivně ty strašně "výhodný" úroky u hypotéky. Pak jsou, ale horory prosté všech násilných tvorů i netvorů a sázející spíše na psychologickou stránku, jako třeba Sirotčinec. Moje dení strachy sice Sirotčinec netrufnul, ale svou hustou atmosférou jim byl více než vyrovnaným soupeřem. Velká škoda, že film neskončil o 10 minut dříve. Příběh by pak nabral v konečným efektu na mnohem větší síle. Nevadí i díky skvělému herecku výkonu Belén Ruedai jsem si zoufalost matky, která se neche smířit se smrtí svého syna prožil s ní a to se počítá ! (04.09.2008)

Bayona má rozhodně talent a hlavně díky němu (a výborné Belén Rueda) má Sirotčinec výbornou duchařskou atmosféru. Jenže jen vypiplaná technická stránka nestačí. K čemu jsou mrazivé spiritistické seance, utržené čelisti a vydařené lekačky, když je pod tím vším tuctový příběh vykradený snad ze všeho od východu po západ. Napoprvé to funguje dobře, obávám se ale, že tím to taky hasne. (18.04.2009)

Vedle "Persepolisu" a "V Bruggách" je tenhle snímek mým nejsilnějším filmovým zážitkem letošního roku, který mi poskytl požitek z poctivé stylové duchařské podívané, opřené o silný příběh, dobře vybrané exteriéry, kvalitní herecké výkony, dobrou kameru a pár chytrých režijních nápadů. Je to přesně ten druh filmu, který po zhlédnutí vede k nutkání snížit několika desítkám jiných titulů jejich hodnocení, protože řada dalších žánrových kousků se vedle "Sirotčince" jeví jako zoufale povrchní, klipová podívaná, která nevyvolává strach, ale svou brutalitou uspokojuje sadistické touhy ukryté v té či oné míře v každém z nás (Saw). "Sirotčinec" je film o strachu ze ztráty milovaného blízkého člověka a obavy ze selhání a vlastní odpovědnosti. Co může být pro matku děsivější představa než ztráta dítěte. "Sirotčinec" je film, který funguje, aniž by nutně potřeboval gigantický rozpočet a smršť velkolepých triků. Celkový dojem: 95 %. (20.09.2008)

Evropa teď v hororovém žánru dokonale válcuje zbaběle remakující Spojené státy. Vpravdě ideální ukázkou jsou tituly z britských ostrovů, od severských filmařů a právě ze (na první pohled) slunného Španělska. Je tu totiž potemnělá, hezky postaru a klasicky pojatá duchařina, která zamrazí o poznání více než všelijaké amputace, vřeštící teenageři a litry nekontrolovatelně stříkající krve. Především ale precizní řemeslo, které je spíše než hororem velmi vydařenou rodinnou tragédií. Sympatická Laura v ní má zvláštní citové pouto k sirotčinci, ve kterém vyrůstala a který by nyní ráda předělala na dětský domov pro různě nemocné a handicapované děti. Nic velkého, „jen“ pomoc několika dětem s nemilým údělem. S manželem Carlosem, chápavým lékařem a adoptovaným synkem Simónem, nevyléčitelně nemocným snílkem a čiperou, se tak vrací na místa, která jí dala pevné základy do života. Jenže tohle rozvrzané místo není tak úplně v pořádku. Začne to Simónovými neviditelnými kamarády a podivnou sociální pracovnicí, skončí bezmocným hledáním ztraceného rodinného štěstí. Nejednou si vzpomeneme na snímek Ti druzí Alejandra Amenábara, jindy na fantasy úniky režisérova „učitele“ (a producenta snímku) Guillerma del Tora, možná i na nějaký ten klasický Hitchcockův thriller. I když nás hororová klišé tu a tam pozvednout ze židle, tak je mnohem více důvodů k radosti. Je to zejména způsobené naprosto DOKONALOU atmosférou, velice jemně budovanou, která má gradaci už od úvodních titulků (které jsou navíc nesmírně svěží a originální) a tohle vrzající schodiště a rezavý kolotoč si budete v houstnoucím průběhu děje pamatovat ještě dlouho po finálním zúčtování. Velice potěší i herecké výkony, včetně těch okrajových. Nelze přehlédnout například věrohodného Fernanda Caya coby Carlose, v hlavní roli se ale dějí úžasné věci. Belén Rueda (oscarový Hlas moře) je totiž bojovná a křehká zároveň, ideální představitelka silné ženy, která se nehodlá smířit s rezignujícím okolím. Nezbývá než čekat, s čím celovečerní debutant Juan Antonio Bayona přijde příště.. (02.12.2009)