Imaginárium Dr. Parnasse

Dnes již klasicky roztříštěný pozdní Gilliam, hýřící zajímavými nápady ve sférách scénáře (charaktery, snové světy, narace) a vizuální fantazie, bohužel poskládanými bez ladu a skladu. Zmatek a mlha neujasněnosti se vznáší nad podstatou, fungováním i ztvárněním obou předložených světů (Imaginárium a fiktivní Londýn, popřípadě fiktivní Země), nad historií jejich nejstarších obyvatelů, nad motivací postav, nad jejich nejednoznačností (záměrnou či nikoliv?) i nad nastalými zvraty, které děj často zavádí (příjemně i nepříjemně) do nečekaných odboček. Gilliam měl samozřejmě i v tomto případě napůl příslovečnou smůlu - předčasná smrt Heatha Ledgera jej jistě připravila o pár podstatných segmentů, osvětlujících důvody i vývoj Ledgerovy postavy (náhradníci se pochopitelně nedovedou naladit na vlnu post-jokerovského rauše, v kterém viditelně unavený Ledger jede, do čehož je nemile nucen obzvláště zmatený Colin Farrell), která zřejmě měla být klíčem k celému filmu. Jak podotkla Nathalie, Gilliam se po většinu času jen ztrácí ve vrstvách významů a odkazů, které rozhodně nejsou bez zajímavosti či požitku, já však přeci jen raději ty hříčky, které jednotlivé střípky logicky a přitom rafinovaně splétají do umně provázaného, fantaskního celku. (13.04.2010)

Po pravdě bych nečekal, že svému oblíbenému Terry Gilliamovi nasázím pouhé tři hvězdičky, už ze staré známosti bych mu měl s vědomím všech jeho slabůstek vyjít vstříc. Když ono je to s jeho nejnovějším dílem tak, že obsahuje řadu pětihvězdičkových scén, skvělých vychytávek a špičkových hereckých kreací, jenže je to hrozně nevyrovnané a s filmem jako s celkem to už taková sláva není. Uvědomil jsem si, že celá řada nenápadných televizních kousků s minimálním rozpočtem ve mě nakonec rezonovala podstatně víc. Ten, kdo zná historii skupiny Monty Python, ví, že ostatní členové skupiny měli odjakživa problémy se dvěma kolegy, a to Chapmanem pro jeho alkoholismus a chronickou nespolehlivost a právě Gilliamem pro jeho hračičkovství, nepraktičnost a megalomanství. Jak vzpomíná John Cleese, bylo nutné hlídat každý jeho krok, jinak se zasnil, tvořil a tvořil a ustavičně překračoval rozpočet. Jeho práce odjakživa hýřily nápady, ve kterých se nějak ztrácel celek. A právě to představuje průšvih u jeho Imaginária. Je zahlcený spoustou dekorativních prvků, výtvarných nápadů a samoúčelných hříček, pro které tak nějak uniká myšlenka a příběh. Herecké obsazení je famózní, sledovat kteréhokoliv z členů ansámblu je radost. Vlastně až na tradiční problém celé Gilliamovy režijní dráhy - vždycky si pečlivě vybírat mužské představitele, zatímco téměř nikdy (snad s vyjímkou 12 opic) nesáhl po herečce z první ligy. Je pro něj docela typické, že si vybírá nejrůznější vnadné fotomodelky - např. svůj klíčový snímek Brazil obsadil do té doby zcela neznámou fotomodelkou Kim Greist, aby byl poté silně znechucený jejím výkonem a řadu jejích scén vystříhal. Nepoučil se stařík a nepoučil, takže tentokrát do hlavní role obsadil modelku Lily Cole, nesporně majitelku nádherného těla a sličného obličeje, ale bojím se, že jen i průměrnou herečku. Není to žádný průšvih, v současných velkofilmech bývá leckdy i hůř, ale dovedu si představit desítky lepších profesionálních hereček do této role. Navíc typově mi tato dívka do role nesedla.Jejímu mondénnímu kukuči by víc slušela postava nějaké call girl. Film bude mít pravděpodobně slušný ohlas a komerční úspěch už vzhledem k úmrtí Heatha Ledgera, ale nemůžu se zbavit dojmu, že své pověsti zůstal Gilliam leccos dlužen a jeho Imaginárium k těm zásadním snímkům Gilliamovy filmografie vzhlíží jenom zdálky. Jještě si neodpustím poznámku k postavě ďábla, která se rozhodně nepodobá klasickému zobrazení pekelníka jako nástroje zla líčeného křesťanskou církví. Gilliamův čert je spíš hráč, který principu hry obětuje prakticky vše a skvěle si to v našem světě užívá. Velmi sympatická, byť morbidní postava, která tak nějak zapadá do české představy vyslance pekel. Celkový dojem: 65 %. (18.02.2010)

Heat Ledger byl přiveden k životu, aby si pro sebe ukradl svůj poslední film. Gilliamovi se podařilo, přes všechny nesnáze, dovést snímek až ke zdárnému konci. Ne úplně prvotřídnímu, ale přesto velice dobrému. Jeho imaginace pracuje naplno a mám pocit, že Parnassus je vlastně personifikací samotného Giliama, který se zas a znovu sází s ďáblem o to jestli dokončí každý svůj další příběh. Trikové sekvence, i když ne úplně dokonalé, jsou rozmáchlé a vyobrazují to co já osobně ve filmech vídám rád (chrám v podobě budhy sedícího na slonech vytesaný do kamene, medůzy létající vesmírem, no tak... koho tohle nedostane?). Ty pěkně kontrastují s celkem realisicky ztvárněným současným Londýnem plným opilců a ruských mafiánů ;-). Náhradníci za Heata jsou do filmu vpracováni opravdu skvěle a nijak nenarušují plynutí příběhu. I když, plynulost není úplně to správné slovo protože se občas Giliamovy rozpadá pod rukama. Kdo ví jestli opravdu s Ledgerem natočil všechny scény, které potřeboval. Nevěřte tomu co píšou v novinách, obzvláště v Mirroru. (02.02.2010)

Vychytralá a nezaměnitelnou gilliamovštinou prošpikovaná kritika falešných mecenášů a násosek se zaměnitelnými ksichty, na níž je nejsympatičtější, že sám ďábel není žádná zrůda, nýbrž vychytralý slizoun s příliš velkou zálibou v hazardu, ke které našel dokonalého spoluhráče - lidskou blbost. Jen mě mrzí ta ztráta tempa v polovině, kdy se šťourá v kočovném životě Parnassovic rodinky příliš dlouho a příliš vágně. Famózní závěr ale chuť spravuje víc než dostatečně. (22.01.2010)