Skyfall

Celosvětově divácky úspěšný film. Sam Mendes se s režií vytáhl, je to jeho Britská krása. Skyfall má napětí jak houslová struna. Dokonalá Deakinsova kamera nejprve zabírá honičku na istambulském tržišti, pád do jiskřivých hlubin řeky, poté přejde do vnitřku naleštěných šanghajských mrakodrapů plných zrcadlových efektů v nočním osvětlení, následuje slunečná cesta jachtou s připomínkou scény na přídi Titaniku - ovšem směřujícího do ostrovního nepřátelského města duchů, po nějaké době se objeví v dusných útrobách podzemí pod Londýnem, aby na konec filmu přešla do černobílé noir atmosféry osamělé usedlosti obklopené jen Strašáky uprostřed skotských blat, které osvětlují plameny jak z Apokalypsy ("Vítejte ve Skotsku"). Nejednoznačné jsou i postavy - bezcitná agenty obětující M Judi Denchové, její odpuzující nástupce v MI 6 Ralph Fiennes (bývalý Lord Voldemort), homosexuální blonďatý padouch s umělým chrupem Javiera Bardema i selhávající a o to víc lidský Craigův James Bond, který tentokrát neobstál ani ve fyzických a psychických testech. Můj zatím nejlepší Bond, těsně před Casinem Royale. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=WAs7OpsZ-6c (08.12.2012)

Kruh se uzavírá v dokonalém a okázalém gestu pochopení sebe sama i (asi ne univerzálně všech) diváků. Krok dopředu i cesta zpět. Zahleděnost do sebe sama i zkoušení nových možností. Bond je, jaký je, a moc dobře si uvědomuje své limity a povinnosti a využívá je ve svůj prospěch. Výsledek je tak nostalgický i inovativní zároveň. Coby inventura po padesáti letech historie ideální. O něco podobného se neúspěšně pokusilo Dnes neumírej. Skyfall není bondovka pro každého, někomu přijde, že "tohle do Bonda nepatří", jinému naopak "tohle je až moc klišé", ale koho chytne, toho musí chytnout pořádně! Bond to říká jasně: srdce = cíl. IMAX filmu velmi sluší. Napodruhé ještě lepší. (26.10.2012)

Nemá smysl se ptát, jestli je to stále bondovka, protože bezesporu je - už proto, že je v ní James Bond, tajná služba a že bondovky se neustále mění. Ale je zkrátka jinak, což pořád považuji za nejdůležitější schopnost umění a mám radost, že bondovky po čtyřech desetiletích zase představují důležité filmy, nejen populární - vice viz Douglasovy poznámky. (28.10.2012)

Nejklasičtější zápletka v zadumaném artovém podání. Vrcholem pro mě byla Šanghaj a Macao. Málo slov, sledování, souboj ve světlech neonů a pak mlčenlivý příjezd do kasina. Cítil jsem z toho takovou až melancholii. Potom na mě velice zapůsobila scéna se sestřelováním panáku. Nekompromisnost, jak vystřižená, z nějakého westernu od Corbucciho mě nadchla. Bardemův záporák byl výborný, Craig je tradičně kvalitní. Přesto na mě film jako celek nezapůsobil tolik, i když jednotlivé scény výše mají obrovskou sílu. Finále ve Skotsku mi bylo už nějak jedno. Pro mě je nejlepší Bondovka s Craigem stále Quantum of Solace. (28.10.2012)

Bond propojuje svůj svět celkově, to nové od posledního představitele a reflektuje i společnost. Působí svěže, poutavě i seriózně, je odvážný a my jsme svědky zásadního snímku i zábavy, pravého filmového umění i filmu, při němž srdce milovníka pohyblivých obrázků plesá a v případě chlapů se můžeme cítit i jako malí kluci a nemusíme k tomu nutně mít 3D nebo monstrózní roboty. A jsme zpátky u té vážnosti. Bál jsem se toho a bojím se pořád...něco tak báječného totiž nevydrží příliš dlouho. Působila na mě i jistá odtažitost, mimo jiné také proto, že v tomto díle působí emoce míň, je to dáno vztahem k jinému typu ženy, než jaký byl zobrazen od Casina Royale. A také částečný návrat do starších dob, i když Bond už nemůže být nikdy stejný. To by bylo ostudné. Dovolte mi proto jistou rezervu, 90%. (01.11.2012)