Guard No. 47
Režie:
Filip RenčKamera:
Karel FairaislHudba:
Jiří ŠkorpíkHrají:
Karel Roden, Lucia Siposová, Václav Jiráček, Vladimír Dlouhý, Norbert Lichý, Zdeněk Dušek, Vladimír Kulhavý, Luboš Veselý, Zuzana Šavrdová, Radka Fidlerová (více)Obsahy(1)
Josef Douša (K. Roden) se vrací z první světové války s přáním po válečných útrapách prožít v poklidu spokojený život s mladou manželkou (L. Siposová) kdesi v zapomenutém kraji, v drážním domku u železniční trati. Sžívání dvojice je však při složitých psychických i fyzických problémech hrdiny (který načas ztrácí sluch) nesnadné… Jednoho dne Douša zabrání mladému muži skočit pod vlak. Zachráněný muž – hrobník Ferda (V. Jiráček) – se ovšem po incidentu zamiluje do Doušovy manželky. Ačkoliv se Doušovi sluch za určitý čas vrátí, předstírá i nadále svoji hluchotu, aby zjistil, co si o něm, i o tušeném vztahu jeho ženy k Ferdovi, lidé říkají za jeho zády. Ovšem pravda je nebezpečná zbraň… Román Josefa Kopty Hlídač č. 47 vznikl v roce 1926 a byl kritikou označen za jeho nejlepší dílo. Poprvé byl zfilmován už v roce 1937 režisérem J. Rovenským s J. Průchou v titulní roli. V roce 2008 vznikla v České televizi jeho nová filmová verze – tentokrát zpracoval předlohu zkušený televizní autor E. Verner, který ve svém textu vyzdvihl téma bolestného údělu člověka, jenž, ovlivněn a poznamenán hrůznými válečnými zážitky, doufá, že ve svém dalším životě najde díky lásce, přátelství, práci a rodinnému štěstí ztracenou rovnováhu. Filmový scénář režiséra F. Renče, na kterém spolupracoval se Z. Zelenkou, podtrhuje dramatičnost předlohy a posiluje i domýšlí osobní vazby všech hrdinů. (Česká televize)
(více)Recenze (597)
Přál jsem si, aby se konečně podařilo F. Renčovi natočit umělecký film, ale zase je to spíše studenstký film. A přece se mu dostalo konečně i uznání od českých akademiků. Proto tolik Filip plakal na českých lvech. Díval jsem se na to hlavně proto, že je to jeden z posledních filmů, kde hraje V. Dlouhý. Tak mistrný v Divadelním románu či v Lásce z pasáže. ()
Filip Renč si prostě chtěl natočit něco o zákopové - tedy první světové válce. Takový film by byl samozřejmě příliš drahý, takže se do války podíváme jen formou (drastických) flashbacků. Karel Roden ve své další (lze namítnout, že už typické) tragické roli (skvělý výkon herce, ovšem smutný osud postavy, kterou ztvárňuje). Dost mi vyhovovaly divákovi nabídnuté vnitřní hlasy postav, které jsme slyšeli jen my. Velmi slušná práce kamery, neokoukaná Lucia, která má tady na csfd moc pěknou fotku, ale ve filmu bych jí tipoval mnohem víc, a arcihajzl hrobník pěkně zahraný V. Jiráčkem. A taky onanista Vladimír, zestárlý Petr Majer z Arabely. Hlídač není propadák, takže tentokrát se nemusíte ani bát vstupu Na vlastní nebezpečí. ()
Povedené pschologické drama od Filipa Renče. Karel Roden je jako vždy skvělý a celý film bezvadně táhne. Akorát mě hodně zklamalá hudba která mi do filmů moc nepasovala a byla tam jako pěst na oko. ()
44th KVIFF 2009 - 80% ()
V pomalejším úvodu mi hudba Jiřího Škorpíka evokovala Forresta Gumpa. Přišla mi k tomu psímu počasí a celkové baladické atmosféře taková moc uhlazená. Ale třeba bylo jen cílem předložit vyprávění příběhu, který postupně graduje. Ve finále i hudební podtext koresponduje s dějem - hlavně při Doušových záchvatech. Herecky bravurně zvládnuté - od válkou poznamenaného Douši (charismatický Roden), přes nešťastnou Doušovou (civilně přirozená Siposová), slizského kostelníka (přesvědčivý Dlouhý) až po zakomplexovaného hrobaře (Jiráček). Všichni z ústředního "obdelníku" se navzájem pozorují v okně - začíná to šmírujícím kostelníkem u márnice, pokračuje u vechtrovny, kdy nejdřív Douša po očku nakukuje, jak rodí jeho žena, a následně tam přibíhá kostelník, aby koukal na "šťastnou rodinku". A závěrečný vrahův pohled z okna auta... Vůbec všichni herci dokázali zahrát i pouze očima. takže bylo škoda, že Douša musel křičet, že slyší. Naturalistické záběry z bojišť 1. světové války. Nejúchvatnější scéna: setkání hospodského Douši v plné putyce se svým Osudem. Renč se zase projevil jako perfekcionalista. ()
Nádherná hudba, úchvatná atmosféra, prvotřídní kamera a výborné herecké výkony Rodena, tím bohužel pozitiva končí. Film totiž má hned několik obrovských vad. Trapnýho Jiráčka (detailně v kometáři uživatele sharky), velmi povrchní příběh bez dějového spádu a hlavně katastrofický scénář. Film tedy ve své podstatě straaašně nudí. Ke všemu chování těch venkovanů a vlastně všech okolo Rodena je opravdu nevhodné až sprosté, nemluvě o tom, že je i dost nesmyslné, což mě obrovsky mrzí. Scény z války jsou někdy dobré a někdy zas otravné, prostě čekal sem víc. Technická stránka totiž výjimečně doplatila na obsahovou, což se u českých filmů stává jen málokdy. 45% ()
Slušná kamera, ale dosti mizerná režie, zvlášť na začátku filmu, projevující se především ve špatně načasovaných a jalově znějících dialozích, zbytečné ukecanosti, nepropracované psychologii postav. Jistě, Roden a taky Dlouhý hrají velmi slušně, ovšem ostatní herci jsou dost mizerní, z nich suverénně nejpříšernější je Siposová. Pokud jde o zmiňovanou honbu za efektností, ta by sama o sobě zrovna v tomhle filmu nevadila, spíš naopak, je to to lepší, na co se v něm dá vidět, jakkoli je to tak trochu dopping, nahrazující přesvědčivou hereckou akci tklivým, donekonečna opakovaným hudebním motivem, evidentně okoukaným z hollywodských trháků... Hudba a střih ale jinak příjemné. Renč si sice evidentně nedokáže ohlídat herce na place, ale ve střižně už si film zjevně víceméně ukočírovat umí... Suma sumárum, poměrně zahozená příležitost... Celkový dojem: 65% Zajímavé komentáře: Adam Bernau, Radek99,Gemini, Tosim ()
25% (a to jsem hodně hodnej, vzhledem k tomu, že jsem se půlku filmu modlil, aby už skončil) Další zbytečný remake, tentokrát české výroby. Na jedné straně skvělý Karel Roden a dokonale slizký Vladimír Dlouhý (jenom ty "jack sparrow oční linky" mu dělat nemuseli, to vypada na každym jinym chlapovi kromě deppa fakt blbe), na druhé straně neskutečně příšerný Václav Jiráček (na toho člověka snad musí castingová agentura poskytovat nějakou slevu, v první řadě mluví naprosto monotonne, vubec nezvlad postsynchrony, akorat meni hlas z vysokyho na hrdelni. Výrazy v obličeji ma dva: "jsem hrozne nastvanej" ten odkoukal od chucka norrise a pak výraz zamilovanyho debilka ten ma od Stillera ze Zoolandera). Lucia Siposová už se "předvedla" v předchozím Renčově filmu, je celkem jasné, proč ji obsadil, nicméně pokud chtěl vidět její prsa, měl si to nějak domluvit mimo natáčení, 90% českých hereček by to zahralo líp. Prvních 30 minut hlídače připomíná videoklip. Je to několik scén poslepovaných dohromady, které jdou na sebe velmi rychle a díky tomu je vývoj psycholigie hlavních postav naprosto nevěrohodný. Myslím, že by se pan kopta docela divil, co udělalo trio scénáristů s jeho slavným románem. Asi by se hodně divil zejména u naprosto zbytečné scény, kde vladimír dlouhý masturbuje. Docela by mě zajímalo, kolik minut čistého času zabírají ve filmu naprosto zbytečné scény s jedoucím vlakem (vzbudilo to ve mě dojem že pod ním na konci někdo z hlavních hrdinů skončí a není to tak.). Řekl bych, že záběrů vlaku je tam víc než těch s dějem. Nemluvě o tom, že záběry vlaku podmalovává hudba, jejíž první tóny jsou vykradené z Forresta Gumpa. Filip Renč je vizuálně velmi schopný režisér, ale tenhle film mnohem víc potřeboval vykreslit psycholigii postav a záběry na obličeje dobrých herců, kteří zahrají vše podstatné beze slov, místo toho předkládá renč raději vlaky (asi pochopil, že nemá dobré herce) a vnitřní hlasy, které jsou tou nejlacinější režisérskou berličkou a navíc místy vyznívají dost rušivě. Vůbec je ve filmu dost takových rušivých patetických prvků, u kterých jsem se musel smát (za dost z nich může Václav Jiráček) a film vypadá místy jak parodie. Nebýt tam Roden, tak je to totální průšvih. Podívejte se raději na původní černobílou verzi hlídače, uděláte mnohem líp. ()
Na Renčové filmy sa rád dívam a tento ma taktiež nesklamal. Obrazová zložka bola na vysokej úrovni, podobne vykreslenie charakterov hlavných protagonistov. Všetky herecké výkony boli na slušnej úrovni a pridali jednu hviezdičku. ()
Filip Renč natočil film v české kinematografii téměř nevídaném žánru - totiž drama. Podobně laděný film tu vlastně nebyl už od dob Je třeba zabít Sekala. Hlídač č. 47 tak působí jako o něco lepší film, než ve skutečnosti je (pořád je to jenom výtvor Filipa Renče), protože jedinou nadprůměrnou věcí na něm je výkon Karla Rodena, který je o třídu někde jinde než to, co předvádějí ostatní včetně jeho filmové partnerky. ()
Hezké až kýčovité obrázky, jak je Renč umí režírovat, nestačí. Ani ty vize, které také Renč cpe do skoro každého svého filmu, často na úkor příběhu a jeho jednoty. Ani dobré herecké výkony nestačí. Když chybí příběh, skutečný, reálný a uvěřitelný. MOŽNÝ SPOILER. Dokážete si představit, která ženská by byla natolik okouzlena lidskou troskou, která se chce zasebevraždit a dělá hrobníka, aby mu hned při třetím setkání dala? Když navíc Rodenova postava má sice (také) trauma, ale je to chlap se vším všudy, co ženská potřebuje? Celé je to neuvěřitelné jako červená knihovna, jenže se to bohužel tváří jako div ne psychologický film. Navíc ta ta hérečka hraje jak poslední šmíra a nevěřím jí jedinou emoci. ()
Z pocitu malovlastenectví, (české filmy fakt nemusím) jsem si přepla na ČT1 a pustila film, jako kulisu k mému komentování na CSFD. Čekala jsem, kdy mě děj filmu strhne natolik, že zaklapnu noťas a budu za odpovědného diváka. Bohužel nestalo se. Jen občas mi ulítlo oko na Karla, kterého můžu a jeho "ženu", spíš ze zvědavosti, co budou s tím chlípníkem dělat. No jo sex a smilstvo, to táhne vždycky. Celkově mě nechytlo nic, nejvíc si pamatuju na bombastickou reklamu na každém nádraží. No jo, nejspíš hlavní sponzor ČD. :-) Můj názor, že české filmy po roce 1989, jsou snahou o trapný vulgární humor a zapadnutí s "kapitalistickou" kulturou, zůstává nezměněn. ()
Je to pomalý a atmosférický, Roden skvělej, Siposová hezká. Dokonce i Jiráček tu hraje pěkně. Asi bych si dovedl gradaci představit líp ke konci, ale jináč se mi to líbilo. ()
Do Štědrého dne zbývají pouhopouhé dva dny a zrovna se mi zadařilo na kurzových sázkách. Měl jsem dva vítězné tikety s celkovou výhrou 3840Kč. No a nebyl bych to já, aby jsem hned nezačal přemýšlet, kde tu sumu utratit. A jelikož dárky už mám týden nakoupené, tak jsem se rozhodl, že si udělám krásné pondělí. Rezervoval jsem si vstupenky na film Nestyda, který začínal ve 14:15h. a večer na snímek Hlídač č. 47. Mezi těmito filmy jsem navštívil hokejové utkání Jihlava-Ostrava. Na film Hlídač č. 47 se mi nejprve moc nechtělo, jelikož po přečtení dvou recenzí ve mě snímek budil smíšené pocity a já pořád váhal, jestli nemám jít večer na jiný film. Do poslední chvíle jsem se rozmýšlel mezi snímky: Den, kdy se zastavila Země, Oni a Hlídač č. 47. Nakonec tedy u mě zvítězila česká tvorba. Musím říct, že film je téměř dokonalý a nechápu tupce, kteří mu dávají 3 a méně hvězd. Hned jak snímek začal, tak nastavil takové tempo, že to normálního člověka nemohlo nechat chladným. Chválím krajinu, která je velmi dobře ztvárněna. Co se týká hereckých výkonů, tak k nim nemám žádné výtky. Roden, kterého jsem nikdy moc nemusel, tak zde mě přesvědčil o tom, že je to pan Herec. Fantasticky zahrál postavu, která zachrání sebevraha před přejetím vlakem a pak díky incidentu ztratí na nějakou dobu sluch. V jeho roli si nedokážu představit jiného českého herce. Další herec, který mě velmi mile překvapil a trochu i pobavil, byl Vladimír Dlouhý v roli chlípného kostelníka. Byl to od něj velmi věrohodný výkon. Jeho obličej přesně vystihl jeho roli. Myslím si, že v brzké době ho začnou režiséři zvát na další záporné postavy. Lucia Siposová v roli Anny mě přišla taková prkenná a nic moc nepředvedla. Zklamal mě Jiráček, který se se svým obličejem sice hodí na svou roli, ale jeho dialogy jsou směšné a celkový jeho projev je prachbídný. Líbily se mi záběry vlaku a sněhem zapadlá krajina. Hudba ve filmu je okouzlující. Ty flashbacky s přejetou dívčinou tam být nemusely. Říká se, že v jednoduchosti je krása a zde to platí dvojnásobně. Zápletka je jednoduchá, děj plyne pomalu a my postupně poznáváme postavy. Už, už jsem přestával věřit Renčovi, že se mu někdy podaří natočit kvalitní snímek. Po nedávném zhlédnutí Renčova filmu Na vlastní nebezpečí, který jsem hodil do odpadu, jsem Renče zatratil, ale tím, že vytvořil Hlídače, tak si u mě udělal velké plus a těším se na jeho další snímky. Hlídače hodnotím lepšími 4 hvězdičkami. ()
Herecky až na Jiráčka perfektní, stejně jako sychravá atmosféra zapadlé horské vesnice. Stejně tak má něco do sebe i Koptův román a přiznejme si sami, kdo z nás by nebyl v pokušení vyzkoušet si něco podobného, jako hlídač Douša. Jenž, jak už bylo psáno, dohromady to prostě nesedí a já absolutně netuším proč. 60% ()
NE-uveriteľné, bez napätia vo flashbackoch i vnútorných monológoch, celé založené na falošnom opojení obrazom a zvukom (vykradnutý Forrest Gump). Scéna stretnutia s Osudom je toho typickým dôkazom - vizuálne brilantná, obsahom úplne prázdna. Extrémne preceňovaná a povrchná záležitosť. ()
To, co se u předchozího Renčova filmu minulo účinkem, tedy překrásné záběry na krajinu nebo vyobrazení snů a představ, tady zejména scén z bitevního pole, tentokrát dokonale funguje. Výsledkem je výborný lidský příběh s dobře ztvárněnou pochmurnou atmosférou doby, v níž se odehrává. Vynikající hudba umocňuje dramatické okamžiky a podtrhuje uklidňující sílu záběrů zasněžené krajiny. Skvělé herecké umění Rodena a Dlouhého doplňují poměrně slušnými výkony i ostatní protagonisté. 80% ()
"Pravdu nepohřbíš !!" To rozhodně ne, a proto ani packal Filip Renč, jehož jsem nikdy neměl příliš v lásce, navíc těm cancům o jeho talentu se můžu jen smát, nedokázal pod ty haldy atmosféru vytvářejícího sněhu, berličce vší symboliky, pohřbít pravdu o jeho snímku, který zkrátka neplatí za nic jiného než obrovské zklamání nad znovu doslova prosranou příležitostí a potenciálem, který Koptova mistrovská knižní předloha skýtala.. Renče mnozí považují za minimálně moderního režiséra především dík jeho klipovitému rukopisu, který především zde ještě jakž takž funguje v rámci těch zbytečných a otravných válečných flashbacků, které však vytírajíc si řiť s linearitou příběhu naprosto náhodně navěšuje na zbytek dramaticky dokonale nezvládnutého filmu, jemuž zhruba stejnou měrou ubližuje také nesmírně odpudivý hudební motiv Jiřího Škorpíka, co by zas zasloužil pár po hubě.. Herecky tu excelují, a tak zároveň znovu vytváří ten bolavě nechtěný kontrast, jen nebožtík Vladimír Dlouhý a Karel Roden, který jako by do filmu ani nepatřil, když mu Renč nedokázal připravit celkově pochopitelný nezběžně načrtnutý charakter, stejně však dopadla i většina ostatních, díky čemuž Hlídač působí smysluplně pouze právě v rámci těch klipovitých fragmentů, na něž se režisérovi rozpadl, v rámci celku už rozhodně ani náznakem.. A tak v konečném důsledku Renč s plnou podporou České televize vypotil nesmírně špatný film, na němž se zdá nejzajímavější skutečnost, že se jedná o remake, na něž si tuzemští tvůrčí příliš nepotrpí, jehož však táhne nahoru jako lokomotiva famózní Karel Roden, který si vystačí s dvěma výrazy a i s prstem v nose dělá z většiny ostatních hereckých kolegů směšnou bandu ochotníků z frašky, co nesahá Svitákovu či Haasovu Hlídači ani po kotníky.. ()
Gravedigger are indispensable.We'll all need one someday. Why would you lie on the tracks? What could such a young man lack? I lack what you deprived me of death. Don' t think about the dead. I'd like to live out my days among friends. Pár dialogů z filmu. Moc smutné i lišácké ale velice povedené. ()
Navazuji na své hodnocení stejnojmenného předchůdce tohoto snímku z roku 1937. Film F. Renče z roku 2008 je opravdu, tak jak uvádí v úvodních titulcích pouze "NA MOTIVY" knižní předlohy J. Kopty a proto doslova nekopíruje děj románu nebo děj filmu z roku 1937. Oproti staršímu snímku je hodně akční, dynamický, v záběrech z válečných zákopů, které jsou až přehnaně agresivní a hlučné by mohl být k citlivějšímu divákovi v pohledu na krev ohleduplnější. Zajímavé je, že oba snímky, přestože vychází ze stejné románové předlohy končí zcela odlišně. Scénáristé staršího snímku nechali vyznít konec spíše v optimistickém duchu, kdežto scénáristé novějšího (Eduard Verner, Filip Renč a Zdeněk Zelenka) dali přednost negativnímu, nepovzbudivému konci, i když po celou dobu divákovi v jednáních jednotlivých postav nabízeli negativ více než dost. Od filmu F. Renče optimismus v žádném případě nečekejte. Jde o velmi vážné a hrubé filmové ztvárnění knižní předlohy, která sama o sobě až tak vážná pravděpodobně ani není. Po profesionální řemeslné stránce bych snímku z roku 2008 nic nevytýkal, snad jen ty dnešní módní přespříliš hlučné akční zvuky, které svou mírou hlasitosti nekorespondují s mluveným slovem. Je velmi nepříjemné každou chvíli zesilovat mluvené slovo a naopak při záběrech z válečné vřavy zvuk tlumit. V kině je to pak doslova nepřijatelné. Po vizuální stránce mě F. Renč přesvědčuje, že jeho cit pro umělecký pohled kamerou na scénu je velmi citlivý a vkusný. Romantika zasněženého obrazu tomu opravdu nechybí. Jistě se na tak dobré práci podepsal i sám kameraman Karel Fairaisl. Nemohu nepochválit i skvělou hudbu Jiřího Škorpíka. Herecké výkony Karla Rodena nejml. a Vladimíra Dlouhého snad ani není třeba chválit. Výborným způsobem celý příběh "táhnou". U role Lucie Siposové bych však přivítal více ženskosti a něhy. Možná jí to ale nedovoloval scénář. Pokud bych měl tedy posoudit, který snímek na mě osobně působí lépe, dal bych přesto ale přednost starší verzi, a to proto, že charaktery jednotlivých postav jsou ve starší verzi daleko lépe vykresleny (byť tehdejším způsobem) a deprese děje je vyvažována občasnými pozitivními prvky. Ty v nové verzi postrádám. Z hlediska technického zpracování samozřejmě vysoko převažuje novější verze. Novější snímek byl natočen s nadprůměrným důrazem na pomíjivou momentální módní akčnost a stěžejní duchovní stránka původní románové verze, ta lidská – psychologická, byla odsunuta kdesi na okraj. A nebo nebyla v protikladu akčních záběrů dostatečně zvýrazněna. Neodpustím si poznámku o svém pocitu, že tento nový snímek byl vytvořen především pro hodnotící komisi našich Českých Lvů, pro zviditelnění tvorby ČT a pro splnění životního snu pana režiséra, na čemž ale dozajista není nic špatného. To vše se evidentně podařilo, a mohu říci že dobře. Bohužel však paradoxně snímek nezaznamenává úspěch u domácího diváka, který nejspíš dává přednost psychologicky méně náročným výtvorům než je Hlídač č. 47 z roku 2008 či 1937. Zralejší postarší český divák je asi po čtyřiceti letech válečných psychologických Sovětských filmů bohužel natolik unaven, že žádá již jen odlehčující zábavu, nikoliv zamyšlení. A většinový průměrný mladý divák duchem hlubší snímky nežádá ze své podstaty mládí. Možná právě proto byla a zůstane návštěvnost v kinech u tohoto snímku jen průměrná. .... Dovětek ke dni 12.09.2012: Po shlédnutí verze Hugo Haase z roku 1951 jsem dospěl k názoru, že originální námět knižní předlohy lze zpracovat dokonce i noirovým způsobem tak, že i tato verze je přijatelná, i když naprosto odlišná než obě již zmiňované verze. Zvláštní, ... vidět totéž třikrát a pokaždé v jiné podobě. () (méně) (více)