Duel Frost/Nixon

Moderátor vs prezident. Súboj pred TV obrazovkami v priamom prenose. Frost má niekoľko pokusov aby prinútil rezignovaného Nixona, priznať sa ku kroku, ktorý radikálne verejne odmietal, napriek tomu, že celá verejnosť tuší, že je to holá pravda. Odpočúvanie konkurenčných demokratov, operácia zvaná Watergate. Posledné stretnutie, posledné minúty interview. Frost využíva slabú Nixonovu chvíľku a pravda je .... Z počiatku zdĺhavá dráma vyvrcholí v 5 minútovej výmene názorov, spŕške rýchlych slov kde totálne prevládnu emócie oboch strán. Vďaka záveru nadpriemerná dráma, ktorá hlavne zaujme ľudí obľubujúcich politické témy či zdĺhavé rozhovory. Ostatní strácate čas. (13.10.2013)

S filmem Duel Frost/Nixon jako s vítězem Oskarového klání o nejlepší film bych neměl nejmenší problém. Po všech stránkách do nejblyštivějšího lesku vypulírovaná filmařina, která v žánru politického dramatu dosud chyběla. Filmy Rona Howarda mám svým způsobem rád, mnou jediným špatně hodnoceným Howardovým filmem je Grinch, jinak jsem vždy sáhnul buď po čtyř nebo pěti hvězdičkové hodnocení. Duel Frost/Nixon se u mě zařadil mezi jeho absolutní vrcholná díla (Cinderella Man, Beautiful Mind) a pokud zde po jeho předchozím filmu Da Vinci Code byly byť jen sebemenší pochybnosti o Ronu Howardovi jako o seriózním režisérovi, ty pochyby jsou nyní ty tam. Střih, kamera, herci (Langella jde jistojistě vstříc děkovné řeči za nejlepší herecký výkon) - po filmařské stránce není co vytknout. Minutáž je zdá se přetažená (122 minut), ale při sledování mi to vůbec nepřišlo. Hans Zimmer zkusil zase něco nového a zase mu to vyšlo, komorní, trochu až špionsky laděná (místy dokonce evokuje Powellového Bournea) hudba přispívá komorní atmosféře a vážnosti tématu v době, kdy se odehrává. Já byl spokojen, pro mě zatím největší překvapení roku 2008 (o Rambovi ani Temném rytíři jsem předtím nepochyboval). (29.01.2009)

Již jen nápad zpracovat to jako boxerský zápas "bývalého mistra světa s talentem, který uvízl v záři reflektorů" je výborný. Na jedné straně boj za vykoupení/odpuštění a na druhé za přiznání/omluvu. Sheen hraje tak dobře, že nenechává fenomenálního Langellu ukradnout si film pouze pro sebe. Přesto to není bezchybné. Je to stále pouze klasická "howardovština". Tedy zjednodušená pohádka, byť tentokrát politická. Ovšem těch faktických prohřešků je přespříliš (a není to jen o těch vypsaných na IMDB). Především tedy Nixonův výlev během nočního telefonátu, tahle scéna si nezadá s filmy kdy nejzápornější záporák vyzradí hrdinovi svůj kompletní plán (včetně slabých míst) na ovládnutí světa. Chápu, že z filmového hlediska je to třeba i potřeba, ale pak je výsledkem zákonitě pouze fikce, která se skutečností nemá nic společného. Osobně myslím, že vynechat ten telefonát, a ponechat prostě jen skutečný stav věcí, by bývalo bylo lepší. Nechávalo by to aspoň prostor pro vlastní interpretaci zda Frost skutečně dostal Nixona na lopatky vlastními silami či zda náhodou nešlo pouze o další brilantní Nixonův tah, jak odejít ze scény s aspoň nějakou ctí a svým způsobem i slávou. (09.04.2009)

Nestává se často, aby hollywoodské studio sáhlo po společensky závažné látce a umožnilo vznik filmu, který se vymyká zavedeným šablonám pásové výroby komiksových adaptací, romantických a rodinných komedií či jiných zábavných žánrů. Duel je po technické stránce mimořádně zdařilý snímek s pečlivým castingem, kvalitním scénářem a promyšlenou režií. Pokud se někde skrývá úskalí, pak v samotném námětu, v tom, co tvůrci vidí jako zásadní a co chtějí sdělovat. Duel ve skutečnosti není film o politice a osobě kontroverzního, nicméně významného, dobového politika. Je o roli médií a jmenovitě televize, která v druhé polovině 20. století převzala rozhodující vliv na utváření veřejného mínění. Ne nadarmo se ve filmu opakovaně připomíná proslulá televizní debata mezi Kennedym a Nixonem, kde o porážce Nixona rozhodl pot na jeho tváři, který na kameře působil ošklivě a dělal Nixona starším. To rozhodující v Nixonově aféře se odehrávalo mimo zorné pole televizních kamer. Mravenčí práce vyšetřovatelů, investigativních novinářů a zákulisní jednání lobbistů při procesu impeachmentu, to vše je mimo záběr tohoto filmu, jako by to pro něj neexistovalo. V době, kdy se filmový příběh odehrává, už byl Nixon mimo hru a duel s Frostem byl jen symbolickou tečkou za jeho působením v nejvyšší funkci. Televizní duel na politické úrovni ve skutečnosti neznamenal žádný zásadní zvrat a Nixon dál veřejně působil jako soukromá osoba a zároveň veterán republikánské strany, která dokonce po druhém volebním období Ronalda Reagana uvažovala o resuscitaci Nixona a jeho opětovné kandidatuře. Frost byl a zůstal opravdu pouhým bavičem, který se zapsal do mediálních dějin tím, jak dokázal řadu měsíců po vládním skandálu a odstoupení prezidenta dostat znovu tyto události na televizní obrazovky a udělat z nich prvotřídní hit. Frost k rozhovoru přistupoval jako k možnosti se zviditelnit a vydělat peníze. Politice nerozuměl, zato velice dobře znal a chápal televizi jako médium. Celkový dojem: 80 %. (22.02.2013)

Mám rád tenhle žánr rekonstrukce velkých politických dramat a o to více je mi potěšením sledovat rekonstrukční snímek typu Duel Frost/Nixon, navíc ještě posílený o fakt, že je to zjevně opus magnum tak věhlasného a renomovaného režiséra, jakým Ron Howard bezesporu je. Filmů o aféře Watergate již bylo natočeno bezpočet, připomeňme namátkou legendární Všechny prezidentovi muže či trochu kontroverzního Nixona Olivera Stonea. Ron Howard ovšem svým snímkem mapuje extrémně krátký časový výsek celé aféry i biografie prezidenta Nixona, slavné interview televizního moderátora Davida Frosta. Jeho rekonstrukce je precizní a v pravém smyslu toho slova prestižní a ,,áčková", od dokonalé stylizace herců a skutečně výtečného castingu přes naprosto autentickou mizanscénu až po reprezentativně dokonalou formu hollywoodského velkofilmu. Do centra pozornosti je postaveno slovo a celé drama je do značné míry konverzační, přesto je meritem věci vizuální vjem a metatextem filmového média popisována síla pohyblivého obrazu - ,,Víte, prvním a největším hříchem a taky klamem televize je, že zjednodušuje, zmenšuje velké, komplikované představy, časová období. Celé kariéry se zmenší na jediný záběr." Ron Howard se tak soustředí na detaily a divák je tedy upozorněn na opakující se detailní záběry italských bot bez tkaniček, gest, obličejů, až je pozvolna připraven porozumět obrazu zásadnímu - detailu zlomené lidské tváře odstupujícího politika. O čemž je vlastně celá politika, zjednodušená na bilboard tváře s jednoduchým sloganem, politickou debatu mluvících hlav, prezidentský portrét na všech úředních místech atd. Jestliže si něco z celého snímku můžeme vzít i my tady, pak je to smutné poznání, že naše demokracie je ještě hodně nezralá a nepřipravená fungovat podobným sebeočistným způsobem, jako je tu zobrazováno. Duel Frost/Nixon je pro mne (i přes pochopitelné zjednodušení a zčernobílení události) jedním z nejzajímavějších politicky motivovaných filmů americké kinematografie... Podobné filmy: Nixon, Secret Honor (19.04.2010)