Režie:
Oliver StoneKamera:
Robert RichardsonHudba:
John WilliamsHrají:
Anthony Hopkins, Joan Allen, Powers Boothe, Ed Harris, Bob Hoskins, E.G. Marshall, David Paymer, David Hyde Pierce, Paul Sorvino, Mary Steenburgen (více)Obsahy(1)
Slavný americký režisér Oliver Stone věnoval tento film kontroverznímu muži, který v roce 1974 musel rezignovat na úřad hlavy státu v důsledku tzv. aféry Watergate. Jmenoval se Richard Milhous Nixon a byl 37. prezidentem USA. Stone se pokouší zachytit jeho život jako celek - nesnadné dětství v chudé rodině, smrt dvou mladších bratrů, postižených tuberkulózou, vztah s manželkou Pat. Sledujeme Nixonův nevuěřitelný politický vzestup - kongresmanem se stal ve třiatřiceti, senátorem čtyři roky poté a viceprezidentem jako devětatřicetiletý. První prezidentské volby v roce 1960 sice prohrál, ale za šest let triumfálně vstoupil do Bílého domu. Vyhrál volby i prodruhé, ale také si zavinil svůj vlastní pád. Ve filmu sledujeme nejen Nixonův osud, ale i panorama celého amerického života. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (114)
Hodne zajimavy film o Nixonovi. Mozna bych uvital, kdyby dej byl vice chronologicky a mene se zabyval aferou kolem Watergate (i kdyz chapu, ze tato kauza je u Nixona stezejni). Herecke vykony prumerne. Co vsak na filmu nejvice ocenuji, je rezie a vyborne zakomponovani dobovych a dokumentarnich snimku do deje filmu. ()
Záměrný paralelismus s JFK, protipól, odvrácená strana prezidentské tváře, jelikož to má co dělat s politickým přesvědčením samotného Stonea, který zrovna republikánům nefandí, čili: JFK je konzistentnější a atraktivnější ve smyslu samotné výstavby filmu, kdy se jedná o detektivní vzorec vyšetřování vraždy, zatímco Nixon je životopisně laděná biografie o nepříliš oblíbeném prezidentovi - v obou případech Stone fabuluje (a připomíná fiktivní dokumenty Michaela Moorea, který divákům do chřtánu cpe svůj subjektivní názor), ale zatímco JFK je mytizován, Nixon je demytizován, a to jasně prokazatelnými prostředky - detaily a velké detaily na Nixonovu potící se tvář, podhledy, low-key svícení, konspirační hudba -> setkání s Hooverem na dostrihových závodech hraničí až s hororovými prvky. Nixon bohužel není tak atraktivní jako geniálně vystavěný JFK a přestože je film rámcově ohraničen watergateskou aférou, syžet přeskakuje roky/volební období/dětství/aféru a chrlí ze sebe jednu informaci za druhou. Toto přeskakování samozřejmě opět nechává vyniknout montážím a geniálnímu střihu, který ironizuje dialogy a monology. Hopkinsův ztvárněný potící se netvor zahraný na jedničku. [Přesná stopáž: 183 min] ()
Nixon byl muž, který vedl Ameriku v jejím nejsložitějším období od občanské války. Viděno v tomto kontextu, jeho pád měl sotva co dělat s jeho omyly a nedostatky. Navzdory přesvědčivému volebnímu vítězství a politickým úspěchům, levicoví intelektuálové ho dokázali vyřídit, protože kontrolují média na východním pobřeží USA. Jsou to titíž lidé, novoangličtí aristokraté, kteří později nenáviděli Reagana a znemožnili Bushe mladšího. Všechny tyhle prezidenty, selfmademany bez elitního vzdělání, měli za vidláky. Přitom kdo jiný než oni by měl personifikovat ideál otevřené společnosti? Nixonovi nepomohlo ani to, že napravil právě to, co východní liberálové nenáviděli, zejména Vietnam. A ačkoli to byli Kennedy a Johnson, kteří to spískali, coby ne-vidláci zůstali nedotknutelní. --- Stone k mému nemalému překvapení tyhle paradoxy ukazuje dosti objektivně. A rozvíjí podle mne velmi rozumnou hypotézu, že Nixon mařil vyšetřování Watergate ne kvůli nějakým selháním ve funkci prezidenta, ale kvůli starým hříchům a tajemstvím, sahajícím snad až do Eisenhowerovy éry (kdy byl Nixon viceprezidentem). Na rozdíl od Stonea však nevěřím, že šlo primárně o Kubu; tu zvrtal Kennedy. Nixon měl zkrátka v šatníku nějaké kostlivce, kteří byli přijatelní v padesátých letech, ale ne v sedmdesátých. Byl vlastně zničen coby přežitek starých časů. ()
Životopisné snímky o nechutnostech americké politiky a ohavné mašinérii v pozadí, to je Stoneův rajón. Zde je jako ryba ve vodě. Koukal jsem na tu delší verzi, kterou si sám střihl a je to opravdu komplexní pohled na jednu z nejkontroverznějších osobností americké politické scény. Bezkonkurenčně nejnenáviděnější prezident, kterého lidé nesnášeli zřejmě nejvíc právě proto, že jim je sám připomínal, jak bylo ve snímku trefně řečeno. I přes brutálně dlouhou stopáž, ve které se neděje nic jiného, než že se jen kecá, pletichaří, podvádí a hledají se způsoby, kterak si zajistit teplé místečko u korýtka, snímek nijak zásadně nenudí. Nádherně je zde vidět, že politika není nic jiného než bezohledný boj o moc, kde se na lidi, kterým by se mělo primárně sloužit, protože to je poslání politiků, absolutně sere. Stoneovi životopisné filmy jsou tak dobré, protože si dokáže udržet od tématu zdravý odstup. Nikoho neodsuzuje, na nikoho nekydá hnůj. Zkrátka se pokouší o zachycení co možná nejobjektivnější skutečnosti a každý ať si udělá názor sám. Proto Nixona vykresluje v celé jeho komplexnosti. Hopkins je pan herec a s jeho obsazením nesáhl Stone vedle. Ke zhlédnutí většiny filmů Olivera Stonea se určitě vyplatí absolvovat jeho politický vzdělávací rychlokurz. Filmy pro vás poté budou krásným rozšířením povědomí o určitých událostech a více si je užijete a doceníte. ()
Richard Nixon je jedným z najkontroverznejších prezidentov USA dvadsiateho storočia. Hopkins bol v každom prípade vynikajúci v psychologickej práci svojej postavy, pričom najdramatickejšie scény sa odohrávali, keď bol opitý a kontroloval svoje rozhodnutia pri počúvaní svojich slávnych zvukových pások. 6/10 ()
Galerie (51)
Photo © Buena Vista Pictures
Zajímavosti (17)
- Pro Oválnou pracovnu byly použity stejné kulisy jako ve filmu Americký prezident (1995). (HellFire)
- Oliver Stone se do titulní role marně snažil obsadit Warrena Beattyho. (džanik)
- Do role Par Nixon byla zvažována Meryl Streep. (HellFire)
Reklama