Režie:
Ang LeeScénář:
James SchamusKamera:
Eric GautierHudba:
Danny ElfmanHrají:
Demetri Martin, Kevin Chamberlin, Emile Hirsch, Liev Schreiber, Paul Dano, Jeffrey Dean Morgan, Eugene Levy, Katherine Waterston, Imelda Staunton (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Šedesátá léta se chýlí ke konci a ve vzduchu je cítit změna. I když to tak zatím v ospalém městečku Woodstock vůbec nevypadá, všechno začne tady. Elliot Tiber (Demetri Martin), jeho autoritářská matka a slabošský otec vedou polorozpadlý penzion, ve kterém se hosté objevují, jenom když opravdu nemají na výběr. Najednou se kolem začnou psát dějiny a největší nejenom hudební událost té doby přivádí do městečka Woodstock tisíce lidí. (oficiální text distributora)
(více)Videa (4)
Recenze (268)
Počáteční obavy z toho, že hlavní hrdina je dement a Emile Hirsch veterán z Vietnamu, naštěstí rychle zahnala ona pohodová atmosféra a všichni ti sluníčkoví lidé. Koukalo se mi na to moc dobře a 15 minut jsem tam dokonce i "byl". Jen bych příště radši víc Woodstocku a víc hudby, než nezajímavou vztahovku otec - syn - matka. Ta nejenže nefungovala, ale navíc i nehezky vytrhávala z kontextu. 3,5* a drogy jsou dobré. ()
Vynikající první polovina a slabší druhá. Začátek dal laťku hodně vysoko, je svěží, energický a postavy přinejmenším zajímavé. Bohužel druhá jen kopíruje autentické záběry a hlavní postava v ní hodinu zkoumá svět květinových dětí. Příběh nikam nesměřuje a generační konflikt brzo přestane být zajímavým. Nejlepší postavy rozhodně Jonathan Groff a trestuhodně nevyužitý Emile Hirsch. Zbytek zachraňuje atmosféra a samozřejmě hudba. 7/10 ()
Film je tak nasáklý atmosférou pozdních šedesátek, že kdyby se dal vyždímat, určitě by z něj vypadlo pár jointů, LSD a otřískaná kytara. Autentičnosti je někdy tolik, až působí parodicky (něco jako Berger z Hair, který jezdí na koni se snivým výrazem a plácá nesmysly). Příběh sám je natočený dokumentárním stylem. Má jediný pevný bod – totiž živelně uspořádaný koncert – na který se nabalují jednotlivé epizodky a několik hlavních charakterů. Nijak si mě však vyprávění nezískalo, žádná z postav nebyla sympatická: hamižná matka, nemluvný otec, snaživý synek… snad jen transsexuální námořník by byl fajn, kdyby byl uvěřitelnou postavou, což ale nebyl. Působil jen jako nutné doplnění rozevlátých let hippie. Místo proklamované volné lásky šedesátých let získala ve vyprávění hlavní roli lakota. Hamouní nejenom protivná zlá matka, ale i promotéři koncertu, stejně jako obyvatelé zapadlé vesnice, kde dosud dávaly dobrou noc jen lišky a najednou se sem nahnaly statisíce lidí, které je možné bezostyšně oškubat. SHRNUTÍ: Děj roztříštěný, postavy nesympatické, výpověď o ničem, jen s dobrou atmosférou. /můj hodnocený film č. 7 000/ ()
V podstatě komorní film o klukovi, co má rád svoje rodiče a jen tak mimochodem do města přitáhne nejlegendárnější fesťák všech dob. Moc se mi líbilo, že Ang Lee ignoroval veškeré koncerty a snažil se zachytit spíše tu interakci mezi účastníky. Všude samé spontání hraní, tancovačky, prostě festivalová sranda. A ta scéna, když se sjel byla bomba. Prostě to vystihlo tu atmosféru. Chápu, že ten film spoustě lidem asi nesedne, ale ti by si měli pustit dokument o Woodstocku. Mě se Leeho záměr a zpracování líbil moc. ()
Kdybych měl stroj času, jedním z prvních období které bych navštívil by byly 60.léta v USA. Pár týdnu bych si prožít v komunitě, navštívil Learyho, se kterým bych si vyjel na pár výletů a všechno zakončil na půl-milionovém Woodstocků s kytarou Jimmiho Hendrixe. Jo jo, to by bylo... Stroj času ale bohužel nemám (zatím), přesto mi každý den umožňuje cestovat filmová páska (a proto ji tak miluju). Na Zažít Woodstock jsem se tedy těšil jako na nějaký free-hippie-lsd úlet avšak samotný Woodstock si člověk nakonec moc nezažijete. Vše je totiž podáváno z pohledu člověka, který s hippies komunitou nemá moc společného a jelikož se festival pořádá na jeho popud, řeší spíše jiné, technické věci. Tady se dá snímek rozdělit. Pokud ho člověk bude brát jen jako obrázky, které vidí, moc velké hodnocení mu, pravda, asi nedá. Z tohodle pohledu bych to možná nazval i nudou. Druhou věcí je pohled Anga Leeho - emigrant z Tchaj-wanu, jež se vyjadřuje k historickému (a tak klíčovému) dění v USA a nabízí jeho pohled. Ang v této nezaujaté postavě a jeho rodině řeší přístup ostatních lidí k hippies, vývoj mladého jedince, kterého to všechno prostě muselo sebrat, maloměšťácký život 60.let no a některé pravdy ohledně samotného festivalu. Tenhle svůj názor, nebo chcete-li někteří moralizování však dávkuje pouze v určitých momentech, které právě dobře doplňují ona ty hluchá příběhová místa, o kterých pak někteří mohou říct, že jsou pouze nudou. Na plné hodnocení to není určitě, popravdě mám trochu problém i s těmi 4 hvězdičkama, protože celou dobu jsem se těšil, že alespoň trochu mám Ang Lee dá ze samotného festivalu, ale nakonec je dám... Everyone with their little perspective. Perspective shuts out the universe, it keeps the love out. ()
Galerie (25)
Zajímavosti (5)
- Scénář napsal dlouholetý spolupracovník a držitel několika nominací na Oscara James Schamus, který si třeba za scénář k Leeho filmu Ledová bouře odnesl cenu také z festivalu v Cannes. (POMO)
- Film je natočen podle memoárů „Taking Woodstock“ od Elliota Tibera. (Drink4Fun)
- Mnozí kritici na filmu ocenili dokonalou výpravu stylizovanou velmi pečlivě do sedmdesátých let dvacátého století. Práci s kostýmy, auty a interiéry této éry si režisér Ang Lee vyzkoušel už ve svém filmu Ledová bouře z roku 1997. (curfew77)
Reklama