Režie:
Laurent CantetKamera:
Pierre MilonHrají:
François Bégaudeau, Agame Malembo-Emene, Angélica Sancio, Valérie Benguigui, Louise Grinberg, Farida Ouchani, Rabah Naït Oufella, Olivier Pasquier (více)Obsahy(1)
Žáci střední školy v jedné z problematických pařížských čtvrtí vedou dialogy s učitelem prosazujícím neobvyklé výchovné metody. Film byl natočen dle autobiografického románu Francoise Bégaudeaua, který si také společně se skutečnými učiteli a žáky ve filmu zahrál. (oficiální text distributora)
Videa (2)
Recenze (221)
Mnohopočetná trieda so žiakmi v najhoršom veku dospievania, plného vzdoru, bez minimálnej disciplíny, rešpektu, navyše poprepletaná jednotlivcami rôznych národností, s čím je úzko prepojená odlišnosť vnímania akejkoľvek témy či problematiky, nehovoriac o poňatí spôsobe výchovy. Fakt by ma zaujímalo, ako by podobnú triedu zvládlo 99% učiteľov na Slovensku. Pred dialógmi, hereckým prejavom všetkých zúčastnených klobúk dolu. ()
Dávám čtyři hvězdy a to ne proto, že by to byl nějak dokonale natočený film, ale proto, že vše ve snímku obsažené je PRAVDA. A naše školství se tomuto až nesmírně podobá. Ačkoli tento snímek postrádá základní body pro natočení filmu (děj, gradace), přesto jsem ho sledoval se zaujetím a výsledný dojem je velice pozitivní. ()
Mezi zdmi - proti zdem, mezi slovy - proti nim, jejich prorážení, odrážení, smlčení - důraz, odraz, mlčení. Proti sobě učitel a žák, mezi sebou učitelé, žáci. Společně v krychli, od sebe odděleni zdí - sami v sobě ukrychlení. Porozumění se skrývá v jazykolamech, v klesajících melodémech, oznamovacích větách.Film nápodobný realitě, který mnohem více ukazuje, v jaké jazykové pasti se nachází společenství: Komunikace a chování se křížkují ve vzorcích a modelové situace dostávají film do pasti drobné, i když funkční prázdnoty. Film jako ukázka, ukázka našich pastí i nástrah. Sám se však vmotal do pasti přání být autentický. ()
Zatiaľ čo Cesta do hlubin študákovy duše bola úsmevnou nostalgickou spomienkou a Pánu učiteľovi s láskou iba naznačením možných problémov s upokojujúcim happy endom, toto je už neskreslený pohľad na súčasnosť s temnými vyhliadkami do budúcnosti. Tento hraný dokument ma úplne nečakane nadchol, ale viac ako tri hviezdičky mu nemôžem dať, nakoľko jeho hodnota spočíva v zaujímavom námete a problematike, ktorú sa pokúša riešiť. Podobnosť so situáciou u nás je síce náhodná, ale neteší. Preto si nemôžeme škodoradostne mumlať: To máte za tie kolónie a multi-kulti, pretože u nás do rovnakého závozu dospejeme aj bez kolónií. To, že väčšina farebných žiakov bola prekvapená tým, že by sa mali považovať za Francúzov, je obžalobou idiotskej imigračnej politiky, púšťajúcej do krajiny tých, ktorí sa chcú mať lepšie bez toho, aby boli ochotní čokoľvek na sebe zmeniť. ()
Tenhle snímek je svým stylem blízkým příbuzným italské Gomory. Tedy nejde v pravém smyslu slova o klasický hraný film, kde scénář předkládá divákovi nějaký příběh, nýbrž jde o hraný dokument, který děj na plátně podřizuje co největší autentičnosti prostředí, realitě chování filmových postav a celkové výpovědi o stavu francouzského školství. Je přitom nutné zdůraznit, že Laurent Cantet si nevybral nějaký extrémní případ, ale spíš běžnou školu z velkoměstské periferie s řadou dětí přistěhovalců a nepříliš motivované městské chudiny. Francouzské školství trpí obrovským záškoláctvím a kriminální činností, takže většina českých škol je v tomhle ohledu ještě na tom poměrně dobře. Na druhé straně mám dojem, že se snaží tenhle handicap dohnat. Vzhledem k výše uvedenému to není film zábavný, spíš jde opravdu o dokumentární pohled na danou problematiku. Celkový dojem: 80 %. ()
Galerie (21)
Photo © Haut et Court
Reklama