Mission: Impossible - Ghost Protocol

Tak dobře jsem se už dlouho nezasmála. Naprosto ideální film na silvestrovskou noc. [31.12.2011, kino]. Po druhém zhlédnutí po třech týdnech zvedám na čtyři. Takovou zábavu jsem nezažila od silvestra:). Tomovo prsní svalstvo je sice značně povadlé, ale záběry, kdy po něm jde bouře, běží po Burj Khalifě či kráčí v sexy lesklém kvádru, jsou geniální. Logické nedostatky, klišé hlášky a někdy i úporná snaha o vážnost a jímavost (děsná úvodní scéna) velkoryse přecházím, protože tajně doufám, že si z nás Bird dělá ptáky./// Moje čočky mi teď připadají tak zoufale obyčejné, ale procházka přes Mánesův most už nikdy ne! (03.01.2012)

Ethan Hunt meets The Incredibles. Že je to nesmysl? Úžasňákovi byli animovanou poctou zlatému věku megalomanských padouchů. A série Mission: Impossible na Birdových perutích přelétla od přepálené pseudorealistické fyzické akce, jejímž cílem vždy byla likvidace nějakého terče, rovnou k hrozbě nukleárního holocaustu, který zvládá kompletně zinscenovat de facto jediný muž - charismatický superpadouch Michael Nyqvist. Díky Peggovi to byla občas zábava, díky Paule Patton to bylo občas sexy, díky Cruiseovi se zase prováděly šílené adrenalinové kousky a díky Rennerovi tu byla sebeironie a snaha o psychologický rozměr, ale sakra pořád se tu bavíme o filmu, ve kterém se v pár stech metrech provádějí skoky z visutého lana, ve kterém se rovnají se zemí čtvereční kilometry centra Moskvy, a přitom to celé nestojí za zapamatování. Prostě za každou cenu efektní výplach, který tak nějak postrádá cokoliv, kvůli čemu bych měl chuť absolvovat ty víc než dvě hodiny někdy znova. Není to ztracený čas, ten rozpočet je tam vidět, takže kdybych na to šel do kina, určitě vás tam pošlu taky, ale prostě to v tom hledání dalších rozměrů zábavnosti proti předchozím dílům zašlo příliš daleko a rozpustilo se do bezvýrazna. 70% (26.08.2012)

Tato akční série zraje jako víno. Pokaždé jiný režisér, jiný styl, jiný díl. Tak se mi to líbí a možná proto si M:I udržuje svěží a neokoukaný odér. V tomto díle je ohromující především akce. I když by se dala v pohodě zařadit do kategorie ´over the top´, klade se maximální důraz na to, aby vše vypadalo co možná nejvíc realisticky. Takže téměř žádné digitální kejkle, ale poctivá práce kaskadérů a herců. Cruise si znovu vydobyl právo účastnit se všech náročných scén osobně a upřímně by mě zajímalo, jakou tepovku měl jeho pojišťovací agent, když viděl, jak jeho klienta bombarduje zdivo Kremlu nebo jak si hraje na Spider-mana či na testovacího jezdce automobilky BMW. Co se osobních soubojů týče, znovu palec nahoru, i když fyzično Bourneových deathmatchů je o velký kus dál. Docela mě překvapil Renner, hlavně právě v bitkách, Pegg se zase postaral o decentně komediální vložku. Trochu naivně už působí to, jak všechno vychází do detailu, do poslední vteřiny, úplně všechno je okamžitě po ruce. Hlavní záporák se s tím ze třetího dílu nemůže rovnat a i ten děj ustupuje trochu do pozadí... protože v popředí je především AKCE, která se odehrává v atraktivních lokacích, v parádních záběrech, má atmosféru a nápaditost. Tečka. Za tři roky nashle u dalšího dílu, teď si jděte po svejch a tato zpráva se zničí za 5 sekund... 145 miliónů dolarů(rozpočet)/693 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (07.04.2012)

To, co mě na současném filmu de nebes dráždí, je že si už nepřijdu na mls ani jako divák-turista. Rád se toulám po vzdálených dálkách, kochám cizím prostředím a žasnu exotickým životem jiných kultur. Zatímco Bourne byl velice vděčným průvodcem po evropských metropolích a doteď mám pocit, že v alžírském Tangieru jsem byl společně s ním, tak Ethan Hunt je průvodcem slepým až humpoláckým. Když Dubaj, tak největší panelák světa, když Moskva, tak Kreml. Na nic jiného než pohlednicové kulisy se tahle cestovní kancelář nezmohla. Ethan Hunt a jeho čtvrtý zářez je klasický příklad amerického turisty s foťákem ne-li za půl mega, havajskou košilí a s otevřenou myslí ve velikosti burského oříšku. Čeho se pak mám chytat, když špionážní zápletky smrdí naftalínem, technické blbůstky mě neba a postavy psal někdo přes průklepák. Tohle je vyloženě klučičí Twillight. (22.12.2011)

Nejpádnější důkaz proto, proč zbožňovat Abramse, jelikož tohle scientologické produkční pozlátko sice zdědilo po svém předchůdci většinu charakteristický rysů, jako je adrenalinová akce a spousta popichování dílů minulých, ale pozapomnělo dodat alespoň kapku ze sebe, protože prototyp BMW, ani vnady hlavní hrdinky nezůstanou v hlavě déle, než jak dlouho trvá legendární úvodní odpočet; nulová práce se záporákem, nepříliš chytlavý děj a předčasný vrchol všeho uskutečněný už v Dubaji, už jde vyloženě jen a pouze na Birdovo triko. (22.12.2011)