Reklama

Reklama

TRON: LEGACY je 3D high-tech dobrodružství zasazené do digitálního světa, který je úplně odlišný od čehokoli, co jste již na velkém plátně viděli. Sama Flynna, 27letého rebela, pronásleduje záhadné zmizení jeho otce Kevina Flynna, muže, který byl kdysi známý jako největší světový tvůrce videoher. Když Sam objeví záhadný signál poslaný ze staré Flynnovy arkády – signál, který mohl být jenom od jeho otce – zjišťuje, že se ocitl v digitálním světě, kde byl Kevin uvězněn po 20 let. S pomocí nebojácné válečnice jménem Quorra, se otec a syn vydávají na cestu, která jim může přinést život nebo smrt, cestují po vizuálně fantastickém cyber vesmíru – vesmíru, který stvořil sám Kevin, a který se stává modernějším s vozidly, zbraněmi a krajinami, které si nikdy před tím nedokázal představit a nelítostným zloduchem, který se nezastaví před ničím, jen aby znemožnil jejich útěk. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (59)

Trailer 3

Recenze (1 691)

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Hlavní myšlenka Trona je jedním slovem vizionářská, doslova bombasticky prorocká, a de facto předurčuje kinematografii druhé poloviny 21. století. Současně se mi díky Tronovi po několikaletém pátrání podařilo přijít na to, proč jsou skoro všichni režiséři, kameramani, scénáristi atd. muži. Oboje si zasluhuje několik slov. ____ Výchozím bodem celé úvahy je sterilně asexuální svět Trona vyznačující se přímočarou racionalitou a striktně rigorózním prostorovým rastrem. Je to svět, v němž neexistuje čich, hmat ani chuť, kde soupeři bojují na dálku přes disky a na motocyklech, aby se snad navzájem nedejbože nedotkli. Nevychází tu slunce, neplyne čas, nikdo tu nerodí – podobně jako v zatemněném pokoji počítačového hráče. Vládnou tu jen dva smysly, a to sluch (audio) a zrak (vizuál). Dokonalá precizita všeho kolem, o níž se postaral záporák Clu, zamýšlející zdokonalit i na naši nedokonalou Zemi, staví svět Trona do opaku vůči ženskému elementu a zvířátkům z Avatara. Jake Scully na rozdíl od Sama Flynna ochutnává ovoce, dotýká se květů a posléze i své domorodé přítelkyně, nasává vůně životem překypující Pandory. Vizuální a audiální stránka Avatara existuje vlastně pouze pro diváky, kdežto Scully zapojuje úplně jiné smysly: čich, hmat a chuť – odsud vidíme skutečný důvod touhy diváků vrátit se na Pandoru; nevracíme se, abychom znovu navštívili oblíbené lokace, ale protože máme podvědomý pocit, že nám pořád něco schází k plnému prožitku. Debata Sama Flynna s Olívií Wilde o hřejivém slunci - slunci jako předmětu, který snad ani nevnímáme, minimálně se na něj nedíváme (vypálilo by nám oči – slunce je ve svý podstatě nevizuální), a které spíš cítíme jako teplo (z posledního zatměni slunce pozorovatelného z ČR v roce 2008 si dodnes vybavuji ten hrozivý chlad, co nastal, nikoliv ztrátu světla) - čerpá z úplně stejné idee o nutnosti zapojit vedle sluchu a zraku ještě další smysly, které virtualita, připomínající hřejivý úsměv asi stejně jako hromada suti po dopadu bomby připomíná dům, není s to prozatím nabídnout. Budoucnost virtuality tak paradoxně spočívá v realitě. (-spoilery-) V důsledku toho opouštějí oba hrdinové na konci svět audia a vizuality a v závěrečné jízdě na motorce, objatí, s větrem ve vlasech a nosem Olívie zabořené do mikiny Sama aktivizují čich, hmat a chuť. Naznačuje se tím dosti zásadní, bezmála revoluční poznatek, podle něhož budoucnost kinematografie ve skutečnosti neleží v čím dál dokonalejším obrazu a zvuku kinosálů a domácích souprav, ale v zapojení zbývajících smyslů k dosavadním dvoum. Ve službách těchto snah se ocitly už dříve pokusy s novými technikami, a ať už si je kinematografie přivlastnila (D-Box sedadla), nebo zůstaly jen pomíjivým výstřelkem typu experimentálního „pachového kina“ (to chtělo zdokonalit divácký zážitek mechanickým rozstřikováním vůní souvisejících s promítaným dějem do hlediště), dnešním tématem číslo jedna na konferencích technických zařízeních budov je air design utvářející kvalitu vzduchu v bytových i komerčních prostorách, kin nevyjímaje, tj. např. citronové šťávy, vypouštěné v obchodech a stimulující zákazníky k nárůstu tržeb o 15%, vůně kůže v autosalonech a vůně vanilky na letištích potírající strach z letu. Se zapojením zbývajících tří smyslů do filmu také dost úzce souvisí stará známá a doposavad uspokojivě nevyřešená otázka všech genderových pracovnic a feministek, proč se v kinematografii pohybuje tak málo žen a proč cirka 90% režisérů, kameramanů, scénáristů atd. jsou chlapi. Domnívám se, že je to velmi radikální otázka, poněvadž už vedla k mnohým křivým obviněním a monstrprocesům. Ve skutečnosti za daným stavem není nějaký zlý patriarchální režim vylučující ženy na okraj, jak zní nejčastější odpověď, ale právě ona audiovizuální povaha filmu. Zrak a sluch stojí na distanci, která je vlastní spíše mužům (například hudba coby určitá abstrakce je ženám zcela cizí, také proto neexistuje na pár výjimek snad jediná hudební skladatelka), zatímco hmat, čich a chuť jsou čistě ženské smysly charakteristické blízkosti a intimitou. O inklinaci žen k těmto diskrétním smyslům svědčí i jejich neustálá potřeba mít někoho nablízku a krajně negativní vztah k samotě, jež považuje 90% žen za absolutní peklo. Ženy mají také údajně o 16-20% citlivější čich oproti mužům, a tento převis se logicky musí odrazit v nedostatku jinde, pročež nejsou s to vstoupit do audiovizuálního světa kinematografie, natož jej ovládnout, neřkuli se v něm seberealizovat. Nikoliv náhodou upřednostňuje Tron celky a velké celky oproti polodetailům a detailům. Jednak se chtějí tvůrci pochlubit a nabídnout divákům uměle vymodelovaný svět v celé své šíři, tudíž se ve filmu ani jednou nezatřese kamera v greengrassovským shake & cut stylu, který by mnohahodinovou náročnou práci grafiků a designérů v tu chvíli zkazil, a je tedy nežádoucí, druhak jsou celky vyloženě mužské, vlastní mužskému audiovizuálnímu světu Trona. Obecně vzato se zrak a sluch tradičně považují za „vyšší“ smysly (jsou evolučně mladší) a jsou spojovány s poznáváním a intelektualitou, zejména v evropském a středověkém kulturním kontextu. Ovšem detail je detail, a když se někdo vyhýbá detailu, jako by se vyhýbal pravdě a utíkal do metafyzických světů utkaných utopisty. Příznačný ženský polodetail, taktilní a důvěrný, přichází až v úplně posledním záběru při objetí Sama Flynna a Olívie. Odsud můžeme konečně také rozlousknout záhadu, proč ženám nevoní akce, která stojí čistě na audiu a vizuálu, jež jim nejsou úplně blízké. Dosavadní audiovizuální filmy, které podle mnohých připomínají snění, jsou v souladu s tím, že sny hmatové a čichové zážitky neznají. Zážitky hmatové a zvláště čichové jsou ve snech vzácné a mnohdy indikují nastupující psychózy. Možná taková psychóza zasáhne v budoucnu kinematografii mnohem větší měrou, než třeba nechvalně proslulé chick flicks nebo ryze holčičí sága Twilight, vůči níž mnoho kritiků reagovalo tak pobouřeně, jako např. ten, který proti sobě v jistém tematickém článku postavil věčně činorodého Shiu Labeoufa z Transformerů a spící labuť Bellu Swan, v níž cítil vpád nebezpečného ženského principu do pevně zafixovaného mužského filmového světa pohyblivých obrázků. () (méně) (více)

Psema 

všechny recenze uživatele

Umělé, sterilní, hloupé, nudné a co je úplně nejhorší - derivující snad každý velkofilm za posledních 30 let. Kosinski je bezpochyby solidní designér (hotely by navrhoval luxusní), ale jako vypravěč selhává, když za sebe monotónně skládá obrázky, aniž by jakkoliv měnil tempo, či se snažil nekompromisně mrtvolný svět jedniček a nul osvěžit něčím z vlastní portmonky. Zápletka nedává vesměs žádný smysl (resp. vyřešit ji by logicky smýšlejícímu hrdinovi trvalo asi... ehm... tři minuty? - holt scenáristé největšího seriálového WTF ever), film nedokáže pohltit ani s 3D pozlátkem (je efektní, ale nic víc) a statická akce je snad ještě víc umrtvující, než sledování kamenného Hedlunda, jenž si vybral jednu z nejslabších chvilek kariéry (přitom ten kluk hrát umí). Nevzpomínám si, kdy jsem v kině trpěl víc, ale vím, že nebýt ultimátního Daft Punk koncertu, spáchal bych těmi IMAX brýlemi sebevraždu. 3/10 ()

Reklama

Hakha 

všechny recenze uživatele

Promarněná vizuální šance s nezajímavým vyprávěním příběhu… samozřejmě kvůli příběhu jsem nového Trona nezhlédl, ale nebylo by od věci, kdyby naložení děje bylo aspoň trošku zajímavě odvyprávěno a nenudilo mě. Akční scény s kombinací hudby Daft Punku jsou fajn, ale není to nic, co bych si přehrával donekonečna… stačilo jednou a dost. Jeff Bridges a jeho charizma zachraňuje co se dá, Olivia Wilde je neuvěřitelně hot, Garrett Hedlund je nezajímavý a digitální Jeff Bridges je po technické stránce velký fail. Jednohubka, která mě nechala chladným, mé hodnocení 2,5 hvězdičky… ()

dO_od 

všechny recenze uživatele

// Zajimavá sci-fárna s až na hlavní roli zajimavým obsazením a perfektním soundtrackem. Jenže jenom asi tak na 15 minut. Poté jsem se začal spíše nudit a dokoukat ten film pro mě byl najednou nadlidský výkon. Ale za ten vizuál, hudbu a "třináctku" (1.) k tomu (2.), tomu (3.) TRONovi (4.) těch (5.) 65% dám. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Přiléhavější by byl název Tron 2.0, neboť po příběhové stránce jde skutečně jenom o pokročilejší verzi originálu. Zadání zůstalo totožné – dostat se z bodu A do bodu B, spasit hodné a rozložit na bity zlé. K původnímu filmu odkazují postavy, hlášky i prostředí. Kdo jej neviděl, bude ochuzen o pár uchechtnutí. Po technické stránce je ale nový Tron o několik desetiletí dále. Vypadá… naprosto… dokonale! Jako dílo, na němž spolupracovali přední světoví designéři. Virtuální svět, stvořený ve filmu trochu vyčpělým Jeffem Bridgesem (jeho persifláž Stvořitele se svatozáří na zádech je komická stejně jako většina filozofujících mudrců ve velkých sci-fi), ze své podstaty vylučuje existenci nedokonalostí. Každý objekt slouží svému účelu a stejně tak mají zvláštní význam veškeré zvuky. Tron nás oproti Avatarovi do svého smyšleného světa nenápadně nevtahuje, neustále na něj a na jeho smyšlenost upozorňuje, nutí nás kochat se jím zvnějšku. Jistě, je to zřejmě nejdražší videoklip Daft Punk, ale videoklipové a přitom strhující jsou dodnes i velkoměstské symfonie, natočené před nástupem zvuku (Muž s kinoaparátem, Berlín: Symfonie velkoměsta). Nejen víra, že Tron bude ještě za několik desítek let podrobován kritickým rozborům, ale také ohromení z nadreálného audiovizuálního (!) zážitku mne vede k přehlédnutí mnoha otravností, zahrnujících mizerné herecké výkony, nezajímavý úvod či připitomělé hlášky, a udělení pěti hvězdiček. Apendix: první v IMAXu viděný film, který za ty peníze fakt stál. 90% Zajímavé komentáře: Adrian, Lavran, Rosomak, Arbiter, Martinius, Traffic ()

Galerie (281)

Zajímavosti (50)

  • Jméno postavy Gem (Beau Garrett) je odkazem na grafické rozhraní GEM, které běželo na Atari ST a bylo k dispozici také na IMB PC. (HellFire)

Související novinky

Jeff Bridges míří zpět k Tronovi

Jeff Bridges míří zpět k Tronovi

03.05.2024

Jeff Bridges se vrací do barvitého digitálního světa počítačových obvodů. V chystaném snímku Tron: Ares od studia Walt Disney Pictures by totiž opět měl ztvárnit postavu tvůrce videoher Kevina Flynna… (více)

Nový Tron nabírá obsazení

Nový Tron nabírá obsazení

01.07.2023

Studio Disney už nějakou dobu pracuje na novém filmovém Tronovi, v němž si podle všeho zahrají hlavní role Jared Leto (Morbius) a Evan Peters (Monstrum). Snímek má také režiséra v podobě Joachima… (více)

Jared Leto naznačil, že třetí Tron se blíží

Jared Leto naznačil, že třetí Tron se blíží

24.03.2022

Obecně vzato se nevyplatí dávat PR řečem herců během promování jejich současných projektů jakoukoli váhu, poněvadž jak se v minulosti ukázalo, často nešlo o nic víc než o snahu zviditelnit sebe a… (více)

Olivia Wilde natočí spin-off Spider-Mana

Olivia Wilde natočí spin-off Spider-Mana

20.08.2020

Olivia Wilde se poslední roky věnuje spíše režii než hraní, a po úspěchu s filmem Šprtky to chtěj taky se z ní v Hollywoodu stalo horké zboží. Není divu, že si jí tak vyhlédlo studio Sony, jež se jí… (více)

Reklama

Reklama